Reklama

Reklama

Oběť

  • Švédsko Offret (více)
Trailer

Obsahy(1)

Keby sme mali kúska snahy a obetovali sa, každý uschnutý strom na pokraji skalnatého útesu by po pravidelnom polievaní jedného dňa vykvitol. Tarkovského filmová záveť, s príznačným názvom Obeť, básni poetickým štýlom príbeh vzdelaného, zámožného muža menom Alexander, žijúcom na samote v prepychovom dome so svojou rodinou uprostred nehostinného ostrovu. Alexander, dívajúc sa na Leonardov chmúrny obraz Troch kráľov, počuje zvuky započínajúcej sa atómovej vojny značiacej koniec ľudstva. Pre lásku k rodine a odvrátenie hroznej hrozby je schopný obetovať čokoľvek - majetok, súdnosť, dokonca celý svoj doterajší život. Príbeh, hovoriaci striedavo o strachu z budúcnosti a láske k našim blížnym, ktorý si odniesol medzi inými aj Veľkú cenu poroty vo francúzskom Cannes, rozpráva dlhými, temnými zábermi ľudský boj človeka v stretoch z neprívetivou realitou a sústreďuje sa na každý prítomný okamih, v ktorom bádať neodmysliteľného tvorcu. (BloodRoses)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (111)

easaque 

všechny recenze uživatele

Tarkovského styl je krásný, ale pro mě už moc zdlouhavý a nudný ... s prominutím všem art labužníkům, ale věřím, že by se totéž dalo zkrátit na hodinu a půl, a bylo by to emocionální a intenzívní stejně, ne-li víc. Někdo to prostě chce mít dloooouhé ;-) [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 3 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()

Ony 

všechny recenze uživatele

Tenhle film je až trapně dokonalý. S těmi, kteří ho milují, se tedy nechci přít o jeho kvalitách, jen jim závidím, že se v něm patrně našli dřív než já. Osobně mě zasáhl až úplný závěr. To, co předcházelo, byla docela chladná exhibice Tarkovského a Nykvista, kteří umějí zrežírovat vše od dobytka po nádobí. Genialita jejich práce je tu moc obnažena, a můj zážitek je tím zbytečně ochuzen o to nepopsatelné, pohlcující, tajemné cosi, které mi poskytuje o pár let starší Stalker. ()

Reklama

LINKIN 

všechny recenze uživatele

Tenhle komentář stojí za hovno, nečtěte ho! Záměrně jsem si nechal Oběť až na konec celé Tarkovského tvorby a ukázalo se to jako dobrý tah, jelikož divák je už předem připraven na to, co ho čeká. Když si vzpomenu na Stalkera před třemi lety, jakožto mé první setkání s panem Tarkovským, můj dojem byl celkem rozpačitý, ale nakonec jsem si užil každý jeho film jakožto vrcholné umění (snad až na nekonečného Rubleva, ale dám mu ještě šanci). Při jeho filmech mám pocit, že mám co do činění s něčím velkým, že tohle opravdu je umění, protože TO tam je. Mám rád například i Bergmana nebo Tarra, ale žádný jiný režisér mi nedokáže nabídnout takovou transcendentální podívanou s filozofickým přesahem. Což se ve výsledku jeví jako největší problém celého Tarkovského díla, protože mám pocit, že je prostě přeinterpretováno, lidé kteří jeho filmy hodnotí a hledají v něm významové prvky již četli různé interpretace, tudíž se z jejich úsudku stává už interpretace interpretace a ztrácejí tak potřebný přímý kontakt s filmem. A přitom právě zde je největší síla Tarkovského tvorby, v její interpretační otevřenosti. Někde jsem četl zajímavý názor, že určitá režisérská klika v ČR vzhlíží k Hřebejkovi jakožto svému vzoru, Hřebejk vzhlíží k Allenovi, Allen k Bergmanovi, Bergman k Tarkovskému a Tarkovskij? Ten už nemá ke komu vzhlížet a tak vzhlíží k bohu. Oběť je dramaturgicky, filozoficky a hlavně režisérsky nejvyzrálejší dílo, ve kterém by každý jeho prvek (kompozice, mizanscéna, střihová skladba a filmový jazyk všeobecně) vydal na disertační práci studenta filmové vědy a přesto funguje především jako celek. Závěrečná katarze se u mě co do síly a emocionálního dopadu na diváka vyrovnává Hanekeho Sedmému kontinentu. A právě ta vyšší strukturální soudržnost dělá z Tarkovského tvorby vysoké umění, se kterým když přijde konzervativní midcultový divák do styku, cítí se pobouřen, protože midcult si na ono vysoké umění pouze hraje/předstírá ho, přičemž nevybočuje z mantinelů všeobecně akceptovaného vkusu a na diváka promlouvá běžnou filmovou řečí. Konzervativní divák je v tom ovšem nevinně, protože má zažité jisté kognitivně-formální struktury vnímání filmového jazyka a při setkání s vysokým uměním není připraven přijmout nové paradigma. Zůstává však otázkou, jestli Tarkovskij opravdu předkládá nové paradigma nebo jen nabourává filmový jazyk toho klasického, přičemž záleží primárně na interpretaci díla, které lze vnímat jako postmodernu, ale nelze tento spor jednoznačně vyřešit, protože se obě strany rozcházejí již v metodologii (stejně jako např. naratologové/ludologové, formalisté/neoformalisté nebo Huntington/Fukuyama). Zůstává už tedy jen otázka, zda je Tarkovského tvorba oním „vysokým uměním“ a já říkám proč ne? Celej tenhle komentář je skoro víc artistní než samotnej film, sorry. :/ ()

Radiq 

všechny recenze uživatele

Nejsem žádnej filmovej barbar, ani nevnímavej nebo necitlivej člověk, ale stejně se většině zde napsanejm komentářům vzepřu a pudu s hvězdkama dolů. Jednoznačně od režisérův nejlepší film, to jo. Hodně filozofična, ale i zajímavé momenty a hezky nasnímaný (ta kamera je naprosto geniální - ta sama o sobě je stoprocentní). Koukal jsem na to, jak když se zahledíte a čumíte do blba - takovým tím vnitřním druhým pohledem - asi proto, že to bylo tak zdlouhavý, takže nuda. Neotevřeli tam hubu, aby to nebyla nějaká kravina nebo intelektuálnost a filozofická úvaha a jinej nesmysl. Nedoporučuju dívat se na to vleže, hrozí spánek. Nedoporučuju dívat se na to vůbec. No možná někdy jo. Ale ne v depce, protože to zas hrozí podřezání žil. ()

kinderman 

všechny recenze uživatele

Nadechnout se, téměř dvě a půl hodiny zadržet dech, vydechnout-a během této doby být svědkem (ale ještě lépe účastníkem) završení Tarkovského filmografie, které má tvar komplexního podobenství o nedostatečnosti intelektuálního poznání, složitém zápasu víry a nakonec očištění se od zbytných (pozemských) věcí a nalezení spirituality v návratu ke Kristu, který jako jediný otvírá cestu k Bohu Otci. Nekatolíkovi může teologicky poněkud „vadit“ přílišná soustředěnost Tarkovského na Matku (Marii), ale to už by bylo na jinou diskusi… ()

Galerie (38)

Zajímavosti (10)

  • Natáčení v nehostinných podmínkách větrného severu se pro muže, který v dětství prodělal tuberkulózu, ukázalo být osudné. Tarkovského sedmý a poslední film vznikl v době, kdy v jeho vlasti, která mu bytostně chyběla, nastala další politická obleva, jež mu mohla přinést plnou tvůrčí svobodu. (Zdroj: Letní filmová škola)
  • Hořící dům na konci filmu se musel natočit dvakrát. Poprvé selhaly kamery a celý dům se musel znova postavit a pak znova zapálit. (Johnston)

Reklama

Reklama