Stalker

Zřejmě nejlepší film o lidech kteří někam jdou a bezpochyby nejlepší (nepřiznaný) remake Čaroděje ze země Oz. Všechno, co o Stalkerovi potřebujete vědět (i mnoho informací, bez nichž byste se klidně obešli), najdete v Zóně od Geoffa Dyera. 90% Zajímavé komentáře: kleopatra, zputnik, Dan9K, MIMIC, H34D, gudaulin, wipeout, Triple H, Raven0, Skalda (01.01.2007)

Poznej sám sebe. Jestli jsem to pochopila, tak k tomu mělo směřovat procházení Zónou, při bedlivém sledování, kam že se propadla matice s gázou, aby se poutník nepropadl tamtéž. Jaké by bylo moje přání, co by si přáli moji nejbližší .... Člověk si při Stalkerovi pokládá hodně otázek. Pokud Takrovskij chtěl ztvárnit fatalitu, depresi a bezvýchodnost, podařilo se mu to dokonale. Kromě těch otázek, co znějí tak moudře a filosoficky jsem si skoro celou dobu kladla ještě taky otázky typu - čeho chtěl dosáhnout tím, že nutí diváky koukat se skoro tři hodny na tři škaredý chlapy, jak se válí ve vodě, nebo se vodou brodí. Hnusnou, špinavou vodou. Zaráží mě, že všichni ti šťouralové, co v Pánovi prstenů halekají, jak rychle uschnul Samovi plášť, když tahal Froda z vody, tady na stejné téma ani nehlesnou. Opravdu si nikdo nevšiml, že v Zóně lidi vylezou z vody a v dalším záběru už jsou suší? Nebo to není chyba filmu ale vlastnost Zóny? (02.06.2012)

"Bože chraň! Já vůbec moc nepřemýšlím. Nedělá mi to dobře." Film spěje ke konci. "Bohudík.." říkám si a prásknu s sebou na postel a děj už nijak výrazně nesluduji. Pak přijde zpověď Stalkerovo ženy. Neznám její jméno. Nevím o čem mluví. Zapaluje si cigaretu a donutí mě vrátit se do původní polohy plodu, která mi byla přes dvě hodiny jedinou pohodlnou pozicí. Její oči sledují upřeně do kamery, mluví, mluví, mluví. Je zvlaštní, že mě upoutává postava, která do děje nijak výrazně nezasahuje a je tam, dalo by se říct, jen pro okrasu. Vstane a přejde k oknu. Popotáhne z cigarety. Je to ona, kdo řekne závěrečná slova. Má do té doby pohodlná pozice, začíná mi býti nepříjemnou, ale sakra ta ženská je tak pozoruhodná bytost, že risknu amputaci končetin. Konec. Tečka. Tarkovskij. Jsem vděčným pozorovatelem, když jde o nějaké psycholigické, filozofické filmy. Rád nad nimi přemýšlím, téměř do zmagoření, ale Stalker vám (nebo podle hodnocení ostatních, jen mě) přivodí zvláštní pocit v žaludku. Čert vem to, že jste to nepobrali, ale když vám uniká i příběh, je fuška pak naskočit do rozjetého vlaku. Andrej Tarkovskij je jednoslabičný expert, který rád mate divákovo myslí. Tak ať, ale ať tomu dá tvar a dávku spádu. Možná je na vině můj věk. Prostě nekoukej na filmy pro dospělé, když sám máš problém pobrat Trigonometrii. Učím se za pochodu a Stalker byl na můj vkus až příliš rychlým skokem do světa, který je hloubavý a do jisté míry i praštěný. Knihu čtu a doufám, že nebudu mít nutkání zaklapnout ji v polovině jako u filmu.__ Stalkerovo žena típla cigaretu a zmizela. Já spadl z postele s otazníkama v hlavě a v tu chvíli jsem si připadal jako malé dítě, které nedokáže pochopit, proč mu máma nekoupí žvejku, když ji o to ustavičně prosí. Chci to vidět s inteligentnějším člověkem, než jsem já. Chci to pochopit!!!! (10.05.2009)

Neuvěřitelné. Sice bych se mohl podepsat pod POMŮV komentář, ale nedá mi to. Tarkovského jsem už pomalu odsunoval na pomyslnou kolej "tohle fakt není pro mě", protože jeho Solaris a Nostalgie mě málem unudily k smrti. Ale o Stalkerovi jsem hodně slyšel, (mezi jinými i to, že se jedná o jeho nejlepší film) tak jsem Andrejovi dal ještě jednu poslední šanci. A světe div se, ono to vyšlo! Stalker mě už od prvních minut chytl svou ponurou atmosférou, dialogy, hudbou no prostě vším. A já si uvědomil, že tohle je opravdu výjimečný film. I když je to další filozofické dílo, z něhož něco pochopíte, něco absolutně ne, tak si ho užijete. Alespoň já se opravdu nemohl odtrhnout. A ano, tohle je nejlepší film od Tarkovského. A nedá mi to, Solaris měl téměř stejnou stopáž, jako Stalker. A to je pro mě ujištění, že pokud se v takto dlouhém filmu něco opravdu děje, tak to není nuda. Malá poznámka na konec: Před Stalkerem jsem si říkal, že kam se Tarkovský hrabe na Lynche (co se týče divných filmů) ale po Stalkerovi si říkám, kam se hrabe Lynch… :-) (04.11.2009)

Главне верить! Jak, nakolik a snad i čemu zůstává otázkou. Neskutečně silná výpověď o řádu, respektu, víře a podrobení se. Natočeno velmi zvláštním způsobem, vypínajícím duši k nebývalé námaze a odměňujícím ji nepopsatelnou měrou. Film, který bude v člověku rezonovat ještě velmi dlouho, ne-li navždy. (30.11.2006)