Stalker

Vzhledem k okolnostem, ze kterých jsem na film koukal, na sebe ještě mohu být pyšný, že jsem usínal pouze na krátké okamžiky (které ovšem nijak nevadily, děj, ba ani záběr, se většinou vůbec neposunuly). Ovšem ta podívaná to byla vskutku fantastická a neopakovatelná - podvodní zarezlé předměty, vše pokryté mechy, dým a šeď spojená se zelenou a vodou... kouzelné. A na konci jsme všichni spontánně vyprskli smíchy :-) (holčička s telekinetickými schopnostmi). Zážitek, na jaký se nezapomíná, se vším všudy. HUDBA: Eduard Artemyev - byla taková industriální, ne? Líbila se mi a zajímavě se prolínala se sny, které jsem po dobu filmu stihl mít. (07.08.2009)

Tuš sem se tu od jedneho cypa dočet, že jakysi rusak pohazuje v zoně šroubama, vytyčuje a že je z teho šťastny. A pry je to vubec cele fajne a esetycke, bo pjet hvjezd to neni žadna hola řiť. Štajger pravil, že to bude natuty cosy poučneho a bo se nam furt v rubani nedařy vytyčiť, kaj to zajebane rypadlo přišrubovať, aby robilo za nas, nebylo by od vjecy ošmirovať co s tym v tym Sovjetskim svazu robi. Tuš byl sem šťastny jak cyp, bo sem dostal den opušťak a nemusel byť na čelbě. Letim jak kokot do Videovordu, ať to kurva navali, ale pry němaju, bo take pičoviny sy pry nikdo nepučuje (a to pry že zme kulturni narod, inflagranti jedni...). Eštěže Jaryna ta jeho stara dokopala naštelovať Jupisi aji s internetem, aby mohla čumět na tych Vyholenych, bo jak ty kurvy v Hošťalkovicach zrušili analok, tak je na celym Zarubku sygnal na piču!! Tak sem vyexoval par lahvaču, než to Jaryn stahnul, oprašil sem ruštinu, keru sem než sem vyšel sedmu třydu zedeeški tak miloval, bo ruštinařka měla kozy jak Holý Buster. Kurva, děcka, tři hodiny na to čumim jak pero z gauča, no jak dybych tlemil do zdi. Taku pičovinu ste v životě neviděli a až teho cypa raz potkam, tak mu zrušim zubni kartu. Byl sem syce zbytněly jak sviňa z tej krajiny a Ostravaru dvanactky, ale jakse mě štajger druhy den na cosy zeptal, byl sem duty jak fryšop. Tak akorat mi napalil ačko za bulku, ty kurvy Kolaček s Bakalu mi hrabli po premiach a přiště rači budu dal čumět enem na Zimira, bo ten aspoň umi pořadně rozjebavat bavoraki. (Buchsteinerova KOBRA 11) ------------- Niethustra - Stalker (1979) 04.02.2010 ***** Ráz Zóny jako na plátně zbytnělé všednodenně setkávané krajiny je (naopak) rozhodován nezjevnou významovou souvislostí cesty za štěstím. Tu vytyčuje Stalker způsobem zdánlivě svévolného pohazování matic a na základě naprosto zapřené motivace (k hodu vždy právě tím směrem). Co do zdůvodňujících příčin neidentifikované a nesrozumitelné vytyčování (významové souvislosti) cesty za štěstím nutně vzbouzí pohoršení. Pohoršení jako to, co rozehrává vzájemnnou konfrontaci humanismu (Spisovatel), vědy (Profesor) a víry (Stalker) (viz také Shadwell) - motiv pohoršení, Kierkegaard (víra v případě Tarkovského "vyhrává"; pohoršení ho nesvádí k pochybám a zde založené racionalizaci zázraku, ale graduje víru). Svébytný estetický výraz filmu spočívá mj. v citlivém zviditelňování nezjevného: na pozadí krajiny jen tušená cesta za štěstím zpětně razí podobu krajiny jako specificky rozestřených významů cesty a scestí (které vposledku znamená - nikoli nutně tělesný - zánik, tj. v tomto případě neuposlechnutí pokynu a odvrácení se od cesty víry). Film jako estetizace víry. Vygradováno v pojetí filmu jako exegeze (Tarkovského OBĚŤ). (09.02.2010)

Hm co na to říct či napsat? Jen že snad skvělá vizuální stránka, bezva atmosféra, brilantní režie a přesní herci. Sice jsem jaksi nepochopil smysl a pointu ani jestli je ta Zóna opravdu neobyčejná (došel jsem k názoru že jo) ale bylo to bezva. Profesor a Spisovatel jdou do komnaty splnit si nejniternější přání. Stalker je provází, dává lidem naději. A přitom tam furt filosoficky polemizujou. Každý má na komnatu svůj názor nevyjde najevo jestli má pravdu Spisovatel, Profesor nebo Stalker důležité je že vás ten film baví. No a největší hardcore je že v Zóně kterou střeží ozbrojené stráže atd. se hlavní trojice dostane do místnosti kde zazvoní telefon, zvedne ho spisovatel a řekne: "Haló?" "Ne to není klinika" a zavěsí. (11.09.2005)

Stalker sice nese označení sci-fi, ale zde je určení žánru nepodstatné. Nosníkem jsou filozofické rozpravy spisovatele s profesorem o lidstvu, o přáních a o víře. Snovou atmosféru filmu dokresluje nádherná doprovodná hudba. I ve Stalkerovi Tarkovskij dokázal, že je umělec. Jeho talent se podepsal na kameře. Ať už je film zrovna černobílý, či barevný je vždy na co se dívat. Pastva pro oči. (10.06.2005)

Ze začátku docela dobrý, ale konec mě poměrně zklamal, čekal jsem asi nějak vyhrocenější finále, pořádnou tečku.. Jakoby se tomu tvůrce chtěl vyhnout, poslední záběr je jen vemi nedostatečná náplast. Hlavně ze začátku jsem si obdivně opakoval, takovej ultralevnej nízkorozpočťák, 6 herců a to je vše, vystačí si s dialogy...ale zakončení bylo pro mě zklámání. Nicméně i tak, ze všech Tarkovského dlouhých filmu asi nejlepší.. (03.06.2008)