Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Film STALKER režiséra Andreje Tarkovského je alegorické sci-fi, stejně jako jeho předchůdce, drama Solaris. Příběh sleduje tři muže - Profesora, Spisovatele a Stalkera - kteří cestují napříč záhadným a zakázaným územím ruské divočiny zvaným Zóna. V Zóně nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Předměty mění svá místa, krajina se sama přesouvá a přeskupuje. Vypadá to, jako by neznámá inteligence aktivně mařila každý pokus o proniknutí za hranice této oblasti. Říká se, že se v Zóně nachází bunkr, v němž je kouzelná místnost, která dokáže splnit každé přání. Stalker je najat jako průvodce, který si díky svým opakovaným návštěvám Zóny zvykl na její složité pasti, nástrahy i záludná zkreslení. Jen pokud jej budou následovat (což často znamená podstoupit tu nejdelší, nejnepříjemnější cestu), dostanou se Spisovatel s Profesorem k bunkru a kouzelné místnosti živí. (Cinemax)
(více)Recenze (780)
Původní knihu jsem nečetl, to říkám hned na úvod, ale hrál jsem kdysi aspoň ty hry, který jsou tímhle inspirovaný a dost si z toho berou. Takže nějakej přehled o tom, co se bude dít a co mě může čekat, jsem zhruba měl. Dvě věci jsou na tomhle snímku určitě fascinující, to se nedá popřít. A to je rok vzniku vzhledem ke snaze natočit něco jako mysteriózní sci-fi, kde se dneska používají efekty, až z toho kolikrát oči přechází, což pochopitelně tenkrát nebylo. A pak naprosto brutální téměř tříhodinová stopáž v kontrastu neskutečně pomalýho tempa, kde se chvílema ani nemluví a není to akční. Jo, umění práce s kamerou, obrazem, světlem a filtrama spolu s využitím vody (hodněkrát během filmu zažijete pocit, že se s hlavníma hrdinama mácháte snad v každé kapce vody, která je v záběru - zní to divně, ale při sledování ten pocit fakt přijde!). Ale přece jenom z dnešního pohledu (a to je právě asi ten problém, srovnávat to nejde, ale stejně vás to nutí) se to stane nudným. Dokonce se přiznám, že jsem to dal na dvakrát. Když už se mně to zdálo fakt nekončený a najednou jsem zjistil, že se teprve blížím k polovině, musel jsem si od toho dát pár dnů pauzu. Jasně, pak jsem se na to dodíval, ale druhá půlku už vůbec neměla ten "wow efekt". A možná je to moje chyba, tenhle film totiž přenáší neuvěřitelnou váhu na diváka, kterej si má domýšlet, hledat v tom to svoje a vytvořit si "svůj pohled na věc". STALKER totiž nabádá, nahazuje myšlenky, pokládá otázky, ale odpovědi záměrně nedává, a pokud ano, hodně v tom kličkuje, aby to měl divák složitější. Ve filmové historii se určitě jedná o zásadní dílo, který ve své podstatě asi moc nemá obdoby, ale já to rozhodně znovu vidět nemusím. ()
Strhující, poetické dílo ve kterém nehrají vedlejší roli herci, ale samotný příběh, jenž promlouvá v náznacích a metaforách. Každopádně se nejedná, jak by se mohlo zdáti, o akční dílo, ani vlastně o dílo jiného žánru. Je to filosofie! Ale přeci se neubráním zklamání z neuskutečněného rozuzlení a vysvětlení.. ()
Tak k tomuto filmu je opravdu zvláštní zaujmout stanovisko a nějak ho hodnotit. Nemám chuť ho vidět znovu, ale něco mě nutí na něj myslet. Má to ale jedno obrovský plus a to skvělou a neuchopitelnou atmosféru, ten film si vás zpracuje otevře zapomenutý vrata do mozku a pak už jenom (pro někoho nudně) běží jakoby na pozadí. Pokud se chytíte tak super (u mě to bylo až na druhý pokus), pokud ne - radši jděte ven krmit holuby (třeba železnejma matkama). ()
Sci-fi pro lidi, co nemají rádi sci-fi. ()
Pred zhliadnutím tohto skutočne veľmi netypického filmu som mal rozpačité pocity .88% - ok , rok 79´ , made in SSSR... . Po skončení som mal tiež veľmi rozpačité pocity, z toho ako nás film núti sa takmer 3 hodiny pozerať na akési magické hľadania tajomstva , ktoré ku škode nakoniec nepoznáme. Zóna ako náboženstvo Stalkerov nebola ani tak ničím výnimočná , ale atmosféra, ktorá vychádzala z filmu bola vskutku jedinečná. Nie je to film pre každého, avšak , kto tomu príde trochu na chuť, určite tomu filmu dá palec nahor. ()
"Ve Stalkerovi jsem se snažil přenést těžiště problémů vnějších na problémy vnitřní, na věci spojené s věrností člověka sobě samému, svému duchovnímu ideálu. Zajímal mě problém víry jako problém sounáležitosti osobnosti s lidským ideálem. Domnívám se, že člověk se ocitl v bezvýchodné situaci, jelikož zatoužil všechny své problémy řešit fyzicky." (Andrej Tarkovskij) ()
Možná to budu muset vidět znovu, abych pochopil. ()
Stalker Andreje Tarkovského v sobě spojuje jak typickou rovinu Tarkovského, filozofickou epopej, tak scifi plné napětí, což je možná důvodem, proč si tento film získal i srdce diváků, kteří nejsou zase tak moc „intelektuálně" založení. Zóna ve Stalkerovi je navíc krásnou metaforou života; vcelku ani nevadí, že nevíme, jaké nebezpečí skutečně skrývá, nebo za čím tři muži přesně jdou, protože přesně takové je to i v životě – máme strach, ale nevíme přesně před čím a celý život za něčím míříme, za určitým cílem, ale nejsme si moc jistí, co přesně by to mělo být. Dlouhé záběry Tarkovského jsou zde skutečně pastvou pro oči. Krásná příroda před našimi oči ožívá, osvěžující vodu pociťujeme na vlastní kůži a zelenou trávu cítíme, i když v příběhu vlastně ani nevoní. V kontrastu toho vidíme černobílé a nuzné prostředí, v kterém Stalker žije. Vše aspekty popsané výše činí ze Stalkera mistrovský, dle mého názoru nejlepší snímek Tarkovského. ()
Mohol to byť (pre mňa) neobyčajný, no nie dokonalý filmový zážitok, ale po záverečnej scéne s pohárom som primrzla ku kreslu. Dull flame of desire od Bjork pre mňa už nikdy nebude tým, čím bývala... ()
Fylosofické dílo o smyslu života(nebo nesmyslu?) a našem poslání. Nutno vidět celé, aby se dalo soudit, ale já mohu vřele doporučit. ()
Tarkovskij vlastně navazuje na bratry Strugacké víc, než se na první pohled zdá. Třetí kapitola, která završuje Piknik u cesty, se v atmosféře i sdělení přesně otiskla do tohoto veledíla. Míra metaforičnosti a počet vedlejších motivů se může lišit, ale Strugačtí, kteří sami napsali scénář, vytěžili svou slavnou novelu dokonale. Jakmile máme před sebou něco, co se vymyká našemu chápání, teprve potom zjistíme, že nejvíc nerozumíme sami sobě. Ať už pozitivně či negativně míněno, stále jde o ukázkovou učebnici nihilismu. 95% ()
První zhlédnutí: Jen za neuvěřitelně realistické zpracování a brilantní kameru si zaslouží plný počet. Tíseň z neznámého odkapává na diváka z každého záběru natolik silně, že snímek se chvílemi vyrovná hororu. V takovém ovzduší nepůsobí pronášené filosofické výroky (často o Bohu) cize, ba naopak z něj přirozeně vyplývají. Ale že bych pochopil, co se mi před očima odehrávalo... Pachtění se člověka za pozemských štěstím? Konflikt víry a nevěry? Druhé zhlédnutí: Došlo mi, že děj je více něž o čemkoli jiném o zklamaném muži, který objevil něco, co by mohlo lidem pomoci být šťastnými, ale lidstvo, zde reprezentované archetypy vědy a umění, už ztratilo i zájem o štěstí a nestojí o splnění přání, zvláště když se plní jen ta uložená hluboko v srdci, a ne ta vyslovená. Jediným obdarovaným člověkem tak zůstává jeho dcera. ()
Čo k tomu povedať? Majstrovsky vizuál, dokonalé dlhočízne scény a hutná, stúpajúca atmosféra. Priznám sa, že s interpretáciou príbehu mám problémy, ale verím tomu, že čím viac filmov od Tarkovského uvidím, tým viac ho pochopím. ()
Príliš artove, a plne filozofických úvah, ktoré človek len ťažko pochopí, ak nepozná Tarjovskijeho štýl. Za to hviezda dole. Ale to všetko ostatne je jeden skvelý atmosférický film s malým počtom strihov, dlhými zábermi a skvelou réžiou. Pre mna osobne veľmi podobne s Kubrickovou Odysseou (aj keď to iste sa dá pravdepodobne povedať aj o režiserovom ďalšom filme - Solaris), no o trochu ťažšie vstrebateľné. A podobne ako pri Odyssey, aj tu sa jedna o neopakovateľný filmový zážitok, akokoľvek už film ohodnotite. Navyše pre mna, ako milovníka hernej série, povinnosť. ()
Hodně zvláštní filmový zážitek. Film je silně atmosferický, vtáhne vás do děje, ve kterém ale vůbec nevíte, o co jde. Film si podle mého člověk více užije, pokud jej bude sledovat spíše smyslově (podobně jako hlavní postava vnímá svět), než aby nad ním složitě přemýšlel, protože vždy, když se vám zdá, že něco je nějak, ukáže se za hodinu, že to tak vůbec není. Osobně jsem si více užil první část filmu, než se podaří trojici dorazit do komplexu, a pouze bloudí v Zóně, celá tato pasáž má velmi herní feel, člověk si přijde, jako by hrál RPG hru. Určitě se jedná o must-see, ať filmu udělíte plné hodnocení, či jej absolutně zavrhnete. Poté, co se ve mně zážitek z filmu rozložil jsem se rozhodl přidat i pátou hvězdu. ()
Som rád, že tu nie som jediný, kto nevie, o čom to bolo. Pristupoval som k dielu už s tým, že to nebude každodenná záležitosť apre istotu som manželke odporúčal ísť robiť niečo iné, aby som si ušetril komentáre o stratenom čase. Atmosféra je podmanivá, všetci herci sú presní, takže ešte povenovať viac času analýze videného... Toto má od Hollywoodu veľmi ďaleko. ()
Neuvěřitelně atmosferický film. Takhle skvěle vybrané prostředí jsem snad ještě v žádném filmu neviděl, kamera úžasná, herci (v rámci omezených možností určených filmem) hrajou výtečně - zejména Stalker (zastupující lidskou víru) a Spisovatel (který naopak víru v lidstvo ztratil a společně s Profesorem chce zničit tajemné místo v Zóně plnící lidem přání, z čehož podle nich nemůže vzejít nic dobrého). ()
Tento film, je úžasnou cestou, skrz - skrz najhlbší rozmer ľudskej prirodzenosti. Autor tu ako miesto očistenie, ľudských túžob, použil miesto, tkzv. Zónu, kde každý kto do nej vstúpi odhalí čo sa naozaj v jeho srdci skrýva. No proste film, ktorý vám ostane v hlave na veľmi, dlho pričom môžete pouvažovať aj o tej svojej ceste po ktorej kráčate. A skvelo zvládnutá postava Stalkera, akoby kňaza, ktorý svojím poslaním a monológmi dopomáha, hľadajúcim. No proste film za 4 až 5 * bez debaty. ()
Jednotlivé filosofické průpovídky opravdu moudré, ale i přesto obyčejným člověkem pochopitelné, i když komplexně je film pro více shlédnutí a na zamyšlení. ()
Filozofická nuda, ale nemoh sem od toho odtrhnout oči. 80% ()
Reklama