Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Film STALKER režiséra Andreje Tarkovského je alegorické sci-fi, stejně jako jeho předchůdce, drama Solaris. Příběh sleduje tři muže - Profesora, Spisovatele a Stalkera - kteří cestují napříč záhadným a zakázaným územím ruské divočiny zvaným Zóna. V Zóně nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Předměty mění svá místa, krajina se sama přesouvá a přeskupuje. Vypadá to, jako by neznámá inteligence aktivně mařila každý pokus o proniknutí za hranice této oblasti. Říká se, že se v Zóně nachází bunkr, v němž je kouzelná místnost, která dokáže splnit každé přání. Stalker je najat jako průvodce, který si díky svým opakovaným návštěvám Zóny zvykl na její složité pasti, nástrahy i záludná zkreslení. Jen pokud jej budou následovat (což často znamená podstoupit tu nejdelší, nejnepříjemnější cestu), dostanou se Spisovatel s Profesorem k bunkru a kouzelné místnosti živí. (Cinemax)
(více)Recenze (780)
Film jsem viděla dlouho poté, co jsem jako dítě četla knihu a film byl natočen podle mého soudu úplně odlišným stylem, než na mě kniha zapůsobila, tzn. krásný, napínavý, akční thriller(už za komárů!!) se silným, obdivuhodným hrdinou, který si přál (považte) štěstí pro všechny! Film jsem tedy nedokoukala, stydím se za to,ale z knihy, kterou jsem několikrát přečetla tam mnoho nezbylo. Asi to bude tím, že nebyly peníze a takové ty věci. Sakra, proč jsou knihy lepší , než filmy? ()
Jeden z nejgeniálnějších filmů co jsem kdy viděl. Pro toho kdo nechce vnímat je o ničem, ale to co skýtá je naprosto uchvacující obraz, který chápat ani nemusíte, aby vás oslovil. V kombinaci s tím, že jsem fanoušek hry STALKER, mi tenhle film přijde jako z jiného světa. Jako objevené původní poselství, které objevíte až po shlédnutí daleko populárnější akční verze. Bezpochyby film, co vás vytrhne z reality, ať už je ta vaše jakákoliv. ()
Není to zas tak špatné, jen jsem měl po celou dobu v hlavě pocit, jako by mně někdo jebl pořádně velkým železným kladivem. ()
až moc atmošky... ()
Stalker se špatně hodnotí, špatně se totiž hodnotí, vyjadřuje pocit, který v člověku vyvolává, a špatně se vysvětluje obsah. To však nic nemění na tom, že je to jedno z nejlepších děl, co jsem kdy viděla, přestože jsem na začátku byla velmi skeptická. ()
Se Stalkerem jsem otálel hodně dlouho. A dobře jsem udělal. Daleko lepší snímek než Solaris, daleko lepší film než cokoliv jiného na dané téma. Nejde zde samozřejmě o sci-fi jako takové. To propůjčuje příběhu pouze kulisy. Zde se potkala kvalita Andreje Tarkovského jako režiséra a autorů předlohy bratří Strugackých. Společná práce všech na scénáři je třešničkou na dortu. Jedná se o naprosto dokonalé dílo. Obrazy dialogy a nepřekonatelná zvuková složka filmu se navzájem doplňují tak, že jen sedíte a nevěříte vlastním očím a uším. Chcete být na plátně a účastnit se této velkolepé výpravy do lidské duše a nechat se pohltit Zónou. Není nutné rozebírat zde všechny vrstvy. Myslím, že každý vnímavější jedinec si objeví tu svou nebo jejich kombinaci. To co se nedaří a skřípe v Solaris, je zde dovedeno k naprosté dokonalosti.5+*. ()
Alegorie života. Podobenství o hledání pravdy, identity, naplnění a trvalého štěstí. Nahlíženo ze třech různých úhlů, které splynou v jeden. Filmová meditace na existenciální téma. Odmění každého, kdo udrží pozornost a ponoří se do sítě metafor. Jsem nadšen … ()
Kdo chce skvělou existenciální sprchu,nechť vstoupí....Jinak slova nestačí,jak tento snímek je nadčasoví.... ()
Spraviť z odsýpajúcej knižky s malým filozofickým presahom dve a pol hodiny filozofickej velenudy, chce talent. Ale Tarkovskij to dokázal. A teraz sa tu všetci idú posrať zo skrytých posolstiev a prirovnaní, ale čítal niekto knižnú predlohu? Veľmi pochybujem... A filmu nijak nepomáha ani pôvod v sovietskom zväze - dej knihy sa odohráva (podľa môjho odhadu, nie je to nikde špecifikované) v Kanade koncom 70-tych rokov a hlavná postava si žije životom strednej triedy - film však zobrazuje brutálnu chudobu sovietskeho zväzu. Je to proste hrôza a strašne ma to mrzí, pretože knižnú predlohu považujem za jedno z najlepších sci-fi diel, ktoré som kedy čítal. Úprimne dúfam v remake, ktorý by sa knihy držal (alebo aspoň nebol "nuda k posrání"). V tomto ohľade sa modlím za Alexa Garlanda, ktorý nedávno parádne zvládol Anihiláciu od Jeffa Vandermeera. ()
Jednou kdosi o tomto díle napsal : " divný film pro divné lidi " a měl pravdu. ()
S.T.A.L.K.E.R.- nejlepší hra kterou jsem kdy hrál, STALKER - nejpomalejší a nejnudnější film, který jsem kdy viděl. Viděno na Youtub a i při dvojnásobně zrychleném přehrávání to bylo hodně pomalé. ()
U tohoto psychodíla, které je nazýváno alegorickým sci-fi (už to samo o sobě mi dává asi takový smysl, jako výhodná hypotéka), jsem se chvílemi dostávala do jakéhosi transu, který by bylo při troše vulgarizace možno nazvat polospánkem. Ale zaznamenala jsem i jistou přínosnost toho díla, protože jsem si uvědomila, jak moc se liší mužská a ženská psychika. Tento film je na 100 procent mimo oblast mého ženského, přízemního a praktického chápání jevů vezdejších a ponechala bych jej napospas mužským recenzentům. Tipla bych si, že v tomto duchu se tedy ponesou i komenty ostatních uživatelů a fakt by mě zajímalo, jestli se film líbil i nějaké ženské uživatelce. Z důvodu tohoto poznatku a určité slabosti pro neodhalitelná tajemna ruské provenience jsem dala dva bodíky. ()
Nedělala jsem si ambice, že filmu plně porozumím a tento můj předpoklad se plně potvrdil. Ani tak však nemůžu říci, že bych se cítila o něco ochuzena nebo jsem snad neměla hluboký divácký zážitek. Film se mi líbil tak, jak byl natočen a určitě se k němu po čase ještě vrátím - jsem si téměř jistá, že v něm objevím to, co jsem nyní nezaregistrovala. Dlouhé záběry na předměty pod vodou, záhadná příroda i prostředí, kde se děj odehrává, jsou ohromně působivé a děj celkově diváka přímo nutí, aby zapřemýšlel. A to dobře, protože tenhle film rozhodně není nějaká divácká "jednohubka". ()
Snazil som sa na tento film nachystat...aj naladit...Priucky filmovej teorie, recenzie, ale asik som moc ocakaval...Moj nazor je, ze snazil az prilis, BAROKOVO...na kazdu scenu privela vsetkeho, hlavne dlzka sceny, priiiiiiliiiiis dlhaaaaaaa.... Dialog?, kazdy si mele svoje, samozrejme nic k hlavnej teme, len o sebe... jak spoved...Ze Stalker?, moj nazor je, ze je to len metafora KNAZA, ktory prechadza klukatou -krizovou cestou s neveriacimi putnikmi, ktory neveria.... Obraz krajny=obraz spolocnosti, uzavreta AREA= cirkev v kliestach rezimu, STALKER=knaz, vedec a spisovatel= neveriaca inteligenica. Vsetko je na mna prexponovane, Tarkovskij mi jednoducho nechutil....Som fanda tohto ladenia filmov, ale jeho vyjadrovacie metody...NE... ()
Žil byl v SSSR soudruh Tarkovskij, který toužil natočit scifi o magické Zóně. Jenže nemaj děngy, takže udělal pár úsporných opatření. Zaprvé najal kameru, která pamatovala ještě Stalina, takže půlka temných záběrů je ve stylu "černoch v tunelu". Zadruhé musel šetřit na hercích, takže kromě úvodního komparzu motojednotky Národní bezpečnosti nám většinu filmu musí stačit jen trojice herců, ochotníků z lidového divadla na Sibiři. No a protože pak už opravdu došla vodka, musel seškrtat i veškeré efekty projevů tajemné Zóny. Herci se tedy plíží šnečím tempem ruinami rozpadlého kolchozu, pořád melou o nebezpečí Zóny, ale nic se neděje, ale lautr nic. Maximálně si několikrát ustelou v blátě a pak se jim zdá o černém psovi a o vodní hladině. Aby byly tyto drobné deficity vyrovnány, je divák zásobován kýbly nesmyslných životních mouder, za která by se nemusela stydět ani věštkyně Jolanda. No a teď vážně. Chápu že ve své době a kór v SSSR to mohla být přelomová myšlenka. Začátek je našlápnutý, ale pak film zpomalí až skoro zastaví, délka skoro 3 hodiny slouží jen k uspání i těch nejaktivnějších šťouralů. Jediná možná forma shlédnutí je v domácím prostředí, kdy si zrychleně přetočíte zhruba půlku filmu. Místní navoskovaní hulibrci by měli přiznat barvu a ne se tvářit "všichni říkají, že je to kult, tak tomu dám taky aspoň ****, ať jsem za yntelechtuála". Jediným bonusem je, že film nechtěně přesně předpověděl, jak bude za 7 let vypadat Pripjať a Černobylská zóna. ()
Zatraceně, jak bych si přál, abych si tenhle film dokázal užít tak, jako jiní. Pomalu plynoucí filmy mi nevadí. Vlastně je mám docela rád. Předlohu jsem četl vícekrát. Takže tenhle film by mi měl sednout. Jenže ne. Záběry na postavu, která jenom stojí/sedí/leží, jsou časté a někdy trvají i přes minutu, pokud se záběr přesouvá z postavy na postavu. K tomu ty filozofické žvásty, ze kterých mě zanedouho rozbolela hlava, uši, i prdel, byly naprosto o ničem. Scéna, kdy Stalker, Profesor a Spisovatel polehávají v zatopené krajině, je toho vrcholným příkladem. Zóna, ta se naopak povedla. Nebylo k tomu třeba žádných anomálií ani triků. Stačilo umně pracovat s budováním atmosféry, což se jednoznačně povedlo (a k čemuž, přiznávám, pomohlo i pomalé tempo. Jen kdyby to nebylo svedeno do takového extrému). Jaká škoda, že se dosud nikdo další nedokázal tohoto tak nadějného námětu chytnout.. ()
Stalker je rozhodně skvěle zpracovaný film, ale není pro všechny a nebyl ani pro mě. 6/10 ()
Pár týpků chodí: The movie. Až na to že vůbec. Stalker zvýší Vaši zenovou energii na level 100, možná Vás bude nudit, hypnozitovat, možná si budete říkat při 2minutovém záběru na bažinu: "Vážně mám na takové věci čas? Proč nejdu raději dělat něco produktivního?!" - anebo vlastně cokoliv. Jakýkoliv názor na Stalkera je naprosto validní. Mě Stalker naprosto hypnotizoval, učinil jeho součástí, na konci vyplivnul a já věděl, že mě změnil. A to je více, než bych chtěl po jakémkoliv filmu. Opravdu transcendentální zážitek, který se těžko popisuje - pokud to vůbec lze. ()
Andrej Tarkovsky dokázal pokračovať v odkaze ruskej literatúry. Film Stalker nadväzuje na to, čo započal Puškin, v čom pokračoval Dostojevskij, Tolstoj, neskôr Pasternak a ďalší špičkoví ruskí autori. Tarkovsky rozpráva o skutočnom živote, o tom, čo je pre človeka potrebné a prirodzené. V duchu pravoslávnej teológie hľadá skutočné šťastie, napriek tomu, že život prináša mnohé prekážky, no napokon človek môže nájsť skutočný poklad, ktorý nespočíva v materiálnych, ale duchovných princípoch. Príbeh Stalkera je stará a neustála polemika o zmysle skutočného (!) života. Niekomu to môže pripomínať Tri rozhovory slávneho Rusa Vladimíra Solovjeva. Jednoznačne je však toto dielo niečím viac než len filmom, je to teologicko-filozofická úvaha nad ľudským životom a cieľom tohto života. ()
Reklama