Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Film STALKER režiséra Andreje Tarkovského je alegorické sci-fi, stejně jako jeho předchůdce, drama Solaris. Příběh sleduje tři muže - Profesora, Spisovatele a Stalkera - kteří cestují napříč záhadným a zakázaným územím ruské divočiny zvaným Zóna. V Zóně nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Předměty mění svá místa, krajina se sama přesouvá a přeskupuje. Vypadá to, jako by neznámá inteligence aktivně mařila každý pokus o proniknutí za hranice této oblasti. Říká se, že se v Zóně nachází bunkr, v němž je kouzelná místnost, která dokáže splnit každé přání. Stalker je najat jako průvodce, který si díky svým opakovaným návštěvám Zóny zvykl na její složité pasti, nástrahy i záludná zkreslení. Jen pokud jej budou následovat (což často znamená podstoupit tu nejdelší, nejnepříjemnější cestu), dostanou se Spisovatel s Profesorem k bunkru a kouzelné místnosti živí. (Cinemax)
(více)Recenze (780)
Dystopický svět takových rozměrů je ve světovém filmu neobyčejný. Jen v málokterých dílech lze nalézt tak propracovanou a zároveň tak jednoduše nastíněnou možnost budoucího vývoje lidského druhu. Geniálně skličující. Do nejmenších detailů vypiplané prostředí Zóny, točené v opuštěných průmyslových areálech v Estonsku, vytváří dokonalou iluzí postkatastrofického světa. Tarkovskij si překrásně hraje s kamerovými úhly, vede kameru mnohdy nečekanými směry a pro prohloubení atmosféry jen minimálně využívá střihu. Osobně mě na filmu opravdu fascinoval ještě jeden detail, jeden z mnoha prvků ve vývoji postavy Stalkera. Do Pokoje může vstoupit jen ten, který je svou pokorou, vírou a přesvědčením hoden. Kdo ovšem do Pokoje nikdy nevstoupí? Ten jediný, který byl vždy tak pokorný, aby pomáhal ostatním a sám si upíral štěstí, tak věrný, že děkoval Bohu za každou maličkost, tak přesvědčený, že všem sliboval nový začátek a lepší život. Stalker. ()
Poetický žvanění a z prdu kulička. Sověti nezklamali. Filmy jim fakt točit nešli... ()
Kedysi som napísal báseň: Odnikiaľ nikam - a tak si zvykám. Tarkovskému vypovedanie rovnakej myšlienky trvá viac ako dve a pol hodiny. Robí to prostredníctvom omšelých filozofických fráz, umeleckého prehrávania rozorvaných ruských umelcov a to všetko v kulisách rozpadnutých tovární či domov. Diela Andreja a Borisa som čítal kedysi dávno, ale ani jedno nebolo také nudné ako toto filmové spracovanie. Pred štyridsiatimi rokmi, v totalitnom Sovietskom zväze film možno pôsobil ako myšlienkovo prevratné dielo, bohaté na odkazy a metafory, no dnes pôsobí vypáchnute. Odporúčam hĺbavým kaviarenským pseudointelektuálom. ()
i když se odvíjí zdánlivě zdlouhavě a ve výtvarně koncipovaných obrazech, má toto filozofické dílo zvláštní atmosféru a člověka nutí přemýšlet nad jeho významy (proto není pro každého). Je tam množství asociací, metafor - co by jednotlivé výjevy vlastně mohly označovat, k čemu odkazovat..... nádherná myšlenka: "Vždyť to, čemu oni říkají vášeň, není ve skutečnosti duševní energie, ale jenom tření mezi jejich dušemi a vnějším světem. A hlavně, kéž uvěří sami v sebe, kéž jsou bezmocní jako malé děti, protože slabost je velká věc, a síla je ničím. Když se člověk narodí, je slabý a pružný, když umírá, je tvrdý a necitlivý. Když strom roste, je jemný a vláčný, a když umírá, je suchý a tvrdý. Tvrdost a síla jsou společníky smrti. Pružnost a slabost jsou projevem svěžesti bytí. Protože to, co ztvrdlo, nezvítězí." ()
Zvláštní film. Nějaké chvíle po shlédnutí mně k tomu napadá několik myšlenek: Jde o příběh Stalkera, průvodce duší ruských lidí. Všechny ty močály, tanky, bomby, zbraně a rozpadající se stavby. Pohled do ruské duše. A to včetně ruské čarodějnice. Trochu i nekonečný příběh utrpení, ze kterého se Stalker nedokáže dostat. Řekl bych že film, je tak trochu i hádankou na kterou není dobré hledat odpověd. Odpověď se nachází mimo film a rámec, který poskytuje. ()
Stalkera jsem měl v hledáčku dlouho, ale ke slhlédnutí mě naladil až nedávný komentář na fóru, ve kterém dotyčný přirovnává Tarkovského Stalkera k takovému post-apo. skvostu, jako je metro (Dmitry Glukhovsky). Film mě přesvědčil akorát o tom, že blázni by se neměli zapojovat ani do internetových diskuzí.. Doporučuji například koment od "mato331" , ted to naprosto vystihuje. ()
O čem STALKER byl? To nevím, ale bavilo mě to. Film z roku 1979 ze SSSR... No hodně pozitivně mě to překvapilo. Rozhodně to asi nebude pro každého. ()
Film který mi otevřel dveře k Tarkovského tvorbě. Cíleně jsem se tomuto dílu vyhýbal cca 5 let, dokud se k němu psychicky nedopracuji. I přes veškerou nevědomost o čem tento snímek je. A Čekání se vyplatilo. Každičký záběr, zvuk, každičký sebemenší detail, jsem hltal plnými doušky. Hypnotická esence mnou projížděla od první vteřiny až po samotný závěr. Vizuál který působí dojmem jako by byl poskládaný z obrazů a fotografií. V doprovodu s emocemi překypující hudbou Edwarda Artemieva, mě uvrhl do skoro tříhodinového transu, ze kterého se snad jen tak nevzpamatuji. Výkony herců jsou fenomenální. Kamera mi přišla naprosto nadčasová. Ale především celé poselství filmu je přesně to, co jsem hledal a nevěděl, že najdu právě zde. Jako bych opravdu navštívil Zónu. Po shlédnutí divák netuší, co vlastně celou dobu sledoval. Avšak postupem času se ve vás celý příběh rozloží a plně pohltí. Myslím že jedno shlédnutí nestačí. Ale přeci jen na to další, si ještě chvilku počkám. Abych si mohl to první patřičně užít a řádně vstřebat. ()
Člověk pořád čeká, kdy se začne něco dít, a ono furt nic. Tři postavy chodí, leží a vzdychají. Ono točit film bez děje je víceméně o ničem. Tenhle film je hodně o ničem. Sorryjako. ()
Tak velké zklamání jsem ještě u žádného filmu nezažil. Kniha patří mezi mé oblíbené, takže jsem se těšil, jak se s tím Rusové popasovali. Začátek slibný. Pak ale děj začne připomínat převrácenou sklenici deset let starých povidel. Táhne se to a když už si divák myslí, že to být horší nemůže, začnou deklamace filozofických úvah, minutové a delší záběry na strnulou tvář některého herce a recitace básní. Z původní předlohy nezůstalo prakticky nic. Efekty nula, napětí nula. Chtěl jsem dát odpad, ale ta kamera si to nezaslouží, takže aspoň cena útěchy. Co by z té knihy dokázal udělat schopný režisér a scénárista, to by byl hit roku. Takhle je to tak nudná a rozvleklá věc, proti které je Sedmá pečeť vyloženě bondovka. ()
Prostě nevim... ()
Výborná kamera, o tom žádná, ale jinak film o ničem... Dva soudruzi si objednají zážitkový výlet, spíše taková škola v přírodě kombinovaná s opičí dráhou a stezkou odvahy... Film je napínavý tím, jak pořád čekáte, až se něco stane... jenže řekněme si to narovinu, ono se nic nestane :-) ()
Klasický Tarkovský. Krásné nebo alespoň zajímavé záběry spojené s rozvlááááááááčným dějem, naprosto nesmyslnými dialogy a nulovým napětím. Jedno ze dvou nejhorších sci-fi co jsem viděl. ()
Bože můj ....spousta prázdných vět o všehomíru a marnosti .Spousta keců o splněných niterných přáních ke kterým musíme dojít skrz utrpení . Postavy nejednají postavy poskakují dle pravidel zobrazených spíš v náznaku ,přílet Sokola nebo jiného ptáka je největší lekačka ...a vy se ptáte jako wtf ? Proč jednají jak jednají ,a když se ke konci samy postavy začnou naplňovat ,pak se jen ptáte k čemu celá ta konstrukce ? Asi si přečtu povídku ,abych se vlastě zorientoval v té skoro symbolické pantomimě Tenhle film je jedno takové velké utrpení .Tempo filmu je jako stojatá voda u které v půlce filmu hlavní postavy polehávají . A to jsem si myslel že i ART film sem tam snesu .No popravdě měl jsem co dělat abych posledních dvacet minut filmu ve kterých se v podstatě nic neděje dokoukal ... Znova urcitě tenhle kousek vidět nepotřebuji a ani nechci .Jedno shlédnutí bohatě stačilo . Chtěl jsem si dát Solaris ? ....Teď vážně pochybuju jestli Tarkovského chci vidět v plné síle ... ()
28.3.2023 Tarkovského estetika je něco fakt speciálního. Dlouhé záběry, které vytváří tu danou atmosféru, jsou asi nejhlavnějším bodem. Táhnoucí se, které se táhnout nepřestávají a jejich kombinace vytváří ještě větší speciální atmosféru, kterou my, jako diváci můžeme a musíme samozřejmě vnímat. Nadále dle mého tu zvuk hraje i trošku větší roli a to velmi mystickou. Zvuk je též estetický, stejně jako záběry a dodává tomu tu pravou atmosféru spolu s jeho ozvěnami, často užívanými v úzkých prostorech Zóny. Co nadále v nádherném, melancholickém a paletově velmi … sovětském obraze hraje roli je střídání dvou barevností - barevný film v již zmíněných odstínech a sépiově hnědý film. O čem ale snímek pojednává? Sledujeme tři hlavní mužské postavy, jak se vydávají do chráněného, mysteriózního území v Rusku s názvem Zóna, kde nic není tak, jak by mělo – co se týče fyzikálních zákonů. V této “Zóně” je záhadná místnost, která dokáže splnit všechna přání a tak je již asi nejhlavnější postava – Stalker – najat, aby provedl dva zbylé muže, jelikož tuto oblast už zná a tak i její nástrahy. V jakési čtvrtce/polovince filmu se dozvídáme i důvody 2 mužů, proč do místnosti chtějí – a tak jim padájí jména Spisovatel a Profesor. Musí podstoupit nepříjemné cesty, které velice často ani absolvovat nechtějí. Neustále se to točí kolem hrůzy minulého Stalkera – Porcupine – který dovedl svého bratra přímo ke smrti – což se může státi i v tomto případě. Ke konci se Stalker naprosto zhroutí jeho manželce kvůli tomu, že nechápe ostatních nedůvěru a nevíru v Zónu a normální lidský život a zde si pokládáme i otázky života. Poslední scéna, dost zvláštní, hodně diskutabilní, dle mého může mít dvě vysvětlení. Buď dcera Monkey reprezentuje Zónu a její nadpřirozenost s tím, že 3 skleničky mají reprezentovat 3 muže a to jak se jejich psychika a myšlení nebo i fyzická stránka pohybuje v tomto příběhu. Tato rekapitulace celého příběhu dle mého by seděla nejvíce. Další variantou, zřejmě méně pravděpodobnou je to, že to znázorňuje tu víru v něco. No těžký film fakt že jo, ale tu elitu mám za sebou. ()
Hypnotická halucinace, někde za hranicí chápání. Vizuální temný stín. Něco, co vás buď uhrane a ohromí a nebo vás bude nudit. Dá se to nepochopit ve vícero směrech, snad co člověk, to jiný směr nepochopení. A pochopit? Možná... ()
"May everything come true. May they believe. And may they laugh at their passions." Ak je Stalker váš prvý art, tak veľa šťastia, pravdepodobne to nerozdýchate. Filozofická depresia prvotriednej úrovne. "You can't be happy at the expense of other's unhappiness." Ponurá pomalá, u ktorej čas neplynie tak ako by mal a vedomie si uvedomuje, že už niet cesty späť. Prvých tridsať minút dusné post-apo, nasledujúcich deväťdesiat hypnotická utópia, posledných štyridsať depresívna realita. V určitých momentoch to pripomenie divácku Anihiláciu, ktorej musel byť tento snímok silnou inšpiráciou. "There's no going back. Nobody goes back the same way they came." Zóna, nebezpečné miesto na ktorého konci vás očakáva stratené šťastie. Stačí veriť. Profesor=racionalizmus; Spisovateľ=túžba; Stalker=viera. Alebo možno aj úplne inak. "For softness is great and strength is worthless." ()
Ukázat tajemnou Zónu jako typické území hodné revitalizace, to je opravdu super nápad. Záběry na stará skladiště plná vody jsou opravdu hypnotické. Týden jsem se připravoval, než si to pustím (po zkušenosti se Zrcadlem jsem vyčkával až budu ve filmově-intelektuální formě,), a nakonec jsem zjistil, že jsem se neměl čeho bát. Je to prostě skvělý film, jehož forma je mistrovská a obsah se dá rozebírat roky. ()
**** 1/2 ()
Lehce bych to prostříhal a bylo by to dokonalé. V kině musí být Stalker výjimečný zážitek ()
Reklama