Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Film STALKER režiséra Andreje Tarkovského je alegorické sci-fi, stejně jako jeho předchůdce, drama Solaris. Příběh sleduje tři muže - Profesora, Spisovatele a Stalkera - kteří cestují napříč záhadným a zakázaným územím ruské divočiny zvaným Zóna. V Zóně nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Předměty mění svá místa, krajina se sama přesouvá a přeskupuje. Vypadá to, jako by neznámá inteligence aktivně mařila každý pokus o proniknutí za hranice této oblasti. Říká se, že se v Zóně nachází bunkr, v němž je kouzelná místnost, která dokáže splnit každé přání. Stalker je najat jako průvodce, který si díky svým opakovaným návštěvám Zóny zvykl na její složité pasti, nástrahy i záludná zkreslení. Jen pokud jej budou následovat (což často znamená podstoupit tu nejdelší, nejnepříjemnější cestu), dostanou se Spisovatel s Profesorem k bunkru a kouzelné místnosti živí. (Cinemax)
(více)Recenze (780)
Sledovat Stalkera je jako poslouchat Pink Floyd. Ulehnutí do mechu. Několik vět dialogu, pak unášení pomalým proudem, poezie skoroticha, plynutí. Pak úder železa o sklo a rytmus pražců - občas něčím narušený. Třeba dalšími slovy. Cesta skončí, cítíte se obdarováni, jakkoliv ne tím, co jste chtěli. Potřebujete si celou trasu projít ještě jednou, protože příště si z ní odnesete víc. Ale nikdy ne tolik, abyste si řekli že máte dost. Vždyť co může být horšího než mít dost. ()
(Ne)vím, o čem to (ne)bylo. Pěkná filozofická jízda či šaráda nebo co to bylo. Ale na mé pobavení by tam musela být nějaká myšlenka nebo cíl a zde opravdu nic takového nebylo, navíc si ani nepotřebuji hrát na chytrého, aby se mi to líbilo. Jen se chodilo okolo horké kaše s různými úvahami, které nebyly vždycky marné, to musím uznat. ()
60% ... Vizuálne je to veľmi pútavé ale keď po takmer troch hodinách sa nepriblížite ani len náznakom k pointe tak je niekde chyba. A ako tak čítam komentáre tak som rád, že nie som jediný čo to nepochopil. ()
Ten film se za těch 35 let vůbec nezměnil. Pořád je hustě atmosférickej, pořád je dlouhej a pořád se tam vedou hodně filozofický řeči. Já se ale změnil. Už mi to nepřijde kůl a nebojím se přiznat, že jsem tomu nerozuměl - ani v minulosti, ani teď. Ale ta postapokalyptická atmosféra mě bere pořád. ()
Dokonalé a sofistikované dielo. Geniálna vypoveď režisera poukazuje na subjektívne vnímanie diváka. Obsahovo a estetický na najvyššej úrovni. Miestami alegorické, miestami melancholické, miestami paranoidné...no v konečnom dôsledku vrchol všetkého čo bolo, je a bude k videniu. Rozhodne nie pre každého.........Jeden z mála filmov, ktoré sa dajú nazvať filmom !!! 200% ()
Nedávna premiéra . Zaujímavé ruské sci-fi. Skvelá kamera, herecky je to tiež skvelé. V celku som od tohto filmu neočakával nič a bol som veľmi príjemné prekvapený . Jediné mínus ale to je len moja vec o čom bol vlastne celý film? Celkové hodnotenie za mňa je 80%. Dal by som viac, kebyže pochopím o čom to vlastne bolo... ()
Tarkovského sci-fi mysteriózne poeticko-filozofické dielo z roku 1979 radia mnohí medzi vrcholy svetovej kinematografie. Počas rokov od svojho vzniku dokázalo získať status kultu, ktorý je početnými zástupmi diváckej obce vynášaný priam až do nebies. Vďaka čomu je však tento kúsok zo Sovietskeho zväzu, natočený počas hlbokej totality rozprestierajúcej sa nad celým východným blokom, takým ospevovaným fenoménom? Odpoveď nedokáže poskytnúť nič iné, len jeho pozretie. Vďaka tomu buď diváka ohúri, zmení mu život a ponúkne niečo, čo doposiaľ vo filme nevidel, alebo mu síce zmení život, ponúkne niečo, čo doposiaľ vo filme nevidel, ale po takmer troch hodinách ho zároveň prinúti zmätene sa pýtať otázku, čo to vlastne videl. Tarkovskij tu pred diváka stavia viac-menej neurčité dielo, ktoré úlohou je viac než ponúknuť jasný a čitateľný príbeh (alebo niečo, čo by sa mu aspoň podobalo), skôr dlhú a natiahnutú filozofickú stať. To by samo o sebe nemuselo byť zlé, ak by však film mal aspoň aký-taký spád. Sledovať však takmer tri hodiny putovanie troch čudesných existencii odpornou, rádioaktivitou nasiaknuto pôsobiacou krajinou, počas ktorého vyslovujú svoje neurčito smerujúce myšlienky, je skutočne ťažký náklad, majúci silu zlomiť nejedného diváka. Ak priamo v diele, prípadne "za ním" nejakým presahom, dokáže časť filmovej obce nájsť podstatu a význam tohto kúsku, je to len dobre. Zrejme z neho totiž majú úplne iný zážitok, môžu sa "rozplývať" nad jeho myšlienkami, ktoré im zmenili život, či precítiť najčistejšiu formu artového podania kinematografie, ktorú tu Tarkovskij dohnal k absolútnej dokonalosti. Rád by som sa na tento kúsok pozeral rovnakou optikou. Bohužiaľ, od podobného zážitku som vzdialený pomerne ďaleko. Сталкер má svoje kvality. Inak by asi filmovú verejnosť dodnes toľko nenadchýnal. Ale na to, aby tieto kvality divák zbadal a ocenil, sa zrejme musí poriadne obrniť, na necelé tri hodiny absolútne "odrezať" od všetkého absolútna a myšlienkovo preniknúť do sci-fi Sovietskeho zväzu, ktorý bol dostatočne sci-fi aj bez Tarkovského pričinenia. Sivosť, postapokalyptický brutalizmus, výpary, buriny, chlad, špina, hnus. A do toho akési hľadanie zmyslu života prostredníctvom prežívania postáv kdesi v Zóne. V Zóne, ktorú stačí navštíviť raz. Buď človeka pohltí alebo z nej vyjde rovnaký, ako predtým, ale ukrátený o 162 minút života. ()
Jak se tady píše, film vyvolává spoustu otázek. Samozřejmě se nabízí základní, proč je to taková nuda, ale to je asi pochopitelné, když jednotkou nudy je jeden miliTarkovskij. Důležitější otázka - proč sovětská realita je ponuřejší, než "děsivá" zóna. Nebo kdo dokáže spát v kaluži? Proč má film zdánlivě dvě části, které nejsou nijak ohraničené? Nebo proč zóna vypadá jako přátelské místo a ani jeden ze dvou příkladů děsivosti a nebezpečnosti zóny nefunguje. Já se zase pokorně vrátím ke Kubrickovi, který napětí umí vytvořit a tento jediný ponor do Tarkovského budu považovat za totální omyl. (Následuje půlhodinový švenk kamerou ze žlutého Tarkovského k bílému pozadí vesmírné lodi doprovázený Zarathustrou.) ()
Metafyzické, poetické a intímne majstrovské dielo, nenachádzam slová… ()
film záhadný, magický, hluboký, protiválečný od začátku až do konce. přiznám se, že je mi záhadou, jak tenhle film soudruzi vůbec povolili... poslední scéna (mimochodem, jediná triková, byť velice primitivní) je nazapomenutelná. 90% mimochodem, když film začínal a končil, nešlo si nepovšimnout, že se natáčelo poblíž jaderné elektrárny. první co mi prošlo halvou, bylo, kdyby tak chudák tarkovskij věděl, že za sedm let dojde ke katastrofě černobylu a že vznikne opravdová zóna... trefné je, že ta elektrárna v pozadí je čirou náhodou černobyl. (info převzato z imdb) ()
Výtvarná meditácia, ktorá sa nesnaží zaujať ani tak svojím ťažkým filozofickým poňatím, ako skôr tou zbesilou výtvarnosťou, ktorá srší z každého záberu. Aspoň na sekundu sa mi zazdalo, že zóna snáď nie je anti-komunisticka poézia, ale hneď ma to prešlo. Je to anachronistické a impulzívne tak, ako moje hodnotenie. ()
Slovy nepopsatelný filmový epos mistra Tarkovského, který je doslova nabitý jak filozofickými, tak psychlogickými myšlenkami především o lidské povaze a smyslu života člověka, zabalený do tajemného, až magického prostředí zóny. Nepopsatelný filmový zážitek, pro běžného diváka však velmi těžce stravitelný. Fantastický, hluboký, velmi náročný snímek. ()
Piknik u cesty bratří Strugackých jsem přečetl dobře pětkrát. Je to jedno ze stěžejních sci-fi děl v mé sci-fi knihovně. Ale to, co s předlohou udělal Andrej Tarkovskij, to mohu, s klidným srdcem nazvat zhovadilostí. Nejsem zastáncem otrockého přepisu knihy na filmový pás, málokdy to dopadá dobře, jsem většinou pro osobitý přístup a nevadí mi ani úpravy, které posunou film kupředu. Ale vybrat z celé knihy jen nepatrnou část a tu zpracovat do neuvěřitelně nudných 163 minut, to, přiznávám, jsem ještě neviděl. Když jsem, někdy kolem roku 1980, koupil lístky do kina v Kravařích ve Slezsku, kde se, v té době, promítaly filmy náročného diváka, netušil jsem, do čeho lezu. Ještě nikdy předtím jsem nezažil, aby se celé kino pravidelně dívalo na hodinky, kdyže už, konečně, bude konec. Pak jsem tento film sehnal na VHS a poté na CD ve formátu DivX. V domění, že jsem pro tento film po letech dospěl, jsem si ho několikrát pustil. Když jsem zjistil, že sebemrskačství není nic pro mě, jsem poslal film dál. Nenechal jsem si ho. A ke zdejšímu hodnocení? Typické jsou tyto komentáře: Douglas: Ne, Stalker vskutku není pro běžného komerčního diváka, jde o mistrovské umělecké dílo... Taky mi dodnes vrtá hlavou, co jsem vlastně viděl. Lima: Stalkera si užívám jako jakési hypnotické dílo, které lze intenzivně procítit. Ale raději nad ním moc nepřemýšlím. Matty: Viděl jsem film. Jmenoval se Stalker. Nevím o čem byl. 90% a hlavně: berg.12: Asi nejpokrytečtější hodnocení, co za svůj zážitek můžu dát, ale měl jsem pocit, že Tarkovskij důvěřuje více slovům než filmu. a Niktorius: Hypnotické, intelektuální a neskutečně poutavé umělecké dílo, které nechává svůj zdroj inspirace, knihu "Piknik u cesty" od bratrů Strugackých, kvalitativně daleko za sebou. - to je perla ze všech perel největší. Promiňte, ale nemohu se zbavit dojmu - možná se mýlím a v tom případě se omlouvám - že si tady mnozí hrajete na intelektuály. Otíku, Piknik u cesty není povídka, je to docela slušný román. Je vidět, že nevíš, o co jde. Úplný vrchol: Lavran ***** Stalker je zkušenost, která se nedá uspokojivě popsat slovy, protože není zařaditelná. Stalker je kniha, kterou lze snadno číst, ale obtížně se v ní listuje bez klíče, jenž je neustále na dosah v nepřekonatelné nicotě mezi rukou a uchopením. Stalker je umění, které se mění, ale nadále zůstává stejné - krásné a geniální. A i když nebudete 100% chápat, co tím vším chtěl autor říci, budete mu dokonale rozumět. - Stalker není kniha, Stalker je film. Kniha je Piknik u cesty a je naprosto jasně uchopitelná i pochopitelná. Je vidět, že Lavran knihu nečetl a vůbec neví, kam bije. ()
Plnohodnotný film zabalen v nudném obalu, který na mne působil nezáživně a nesmyslně. Myšlenka je výborná ale špatně zpracovaná. Prostě konec by byl na pět, to stoprocentně, začátek na jednu hvězdu a prostředek na 2,5. Možná že je to jen osobní a špatný názor ale na mne to tak působilo. ()
10/10 ()
Nádherný film zasazený do geniálního rámce, který se díky své mnohovrstevnatosti vzpírá, jak bývá u tohoto režiséra zvykem, jednoznačnému uchopení. Stejně jako Stalker, i Tarkovskij ukazuje pouze dveře, vejít již musí každý sám. Já jsem ve filmu viděl zejména kritiku moderní společnosti utíkající před duchovnem, postrádající úctu a pokoru. Spisovatel a Profesor vedou debaty o smyslu svých činností, životů a poslání, o hledání "svých" pravd, které trápí moderního člověka jako máloco, ale jejich duše jsou uzavřené do sebe, jsou prosté víry, tužeb a tedy i naděje, jaké přicházejí při uvědomění si nesamozřejmosti bytí; zdráhají se pohledu do zrcadla, žijí ve vlastní iluzi a subjektivismu. Je to asi zatím nejlepší Tarkovskij, co jsem viděl, nepřišel mi ani tak nudný :-) a měl pro mě zvláštní příchuť vzhledem k tématu, které mi již vzdáleně a pochopitelně na mnohem mělčejší úrovni (rozdíl asi jako mezi Macochou a špuntem od piva) bylo zprostředkováno počítačovou hrou Stalker: Clear Sky. Toto je film o NĚČEM; je smutné, že to dnes musí být vyzdviženo jako nestandardní klad. ()
Tohle zpracování rozhodně nebylo špatné. Strugačtí by se možná divili, kam až dosáhla jejich literární předloha, protože v jejich podání bylo všechno mnohem nejednoznačnější a vlastně se neobjevila zásadní pointa, jen její tušení, nicméně byl jsem potěšen a 85% si tohle filmové zpracování u mě vysloužilo. ()
Půjdu proti proudu, ale ten film je strašná nuda. Jediné, co mě udržovalo při sledování, byla dokonalá kamera. Andrej Tarkovskij byl muž na svém místě, to nepochybně, ale tento film jsem prostě nezkousl. Dvouminutový záběr na 3 špinavé chlápky, kteří prostě sedí, mi přijde tak trochu mrháním filmové pásky. A co konec? No řekněme, vlastně se nic nestalo. Pokud mi někdo vysvětlí pointu (respektive mě utvrdí v mojí teorii), budu za to vděčný. 50%. ()
No doufal jsem ze se za tu dobu neco stane coz se nestalo tudiz ac to bylo napinave tak to rozhodne nevyuzilo svuj potencial ()
Na první pohled by se mohlo zdát, že film Stalker je pouze 2,5 hodiny čekání na nějakou akci, která ale nakonec nepřijde, tudíž ztráta času. A pokud budete v tomto díle hledat jednoduchou zábavu nebo oddech, raději sáhněte po něčem z hollywoodské produkce. Stalker nás místo akce a trikových záběrů ze Zóny napíná neustále přítomným nebezpečím, které na hrdiny skutečně číhá na každém rohu a z každého záběru je to až neskutečně cítit (viz např. průchod „mlejnkem na maso“). Zároveň klade až filozofické otázky o smyslu života, bytí, samozřejmě o niterních přáních apod., přičemž často nechává odpovědi na divákovi. 90 % ()
Reklama