Zrcadlo

Osobná filmová báseň postupujúca vo vláčnom tempe cez obrazy surrealistckého (ešte lepšie ich vystihne prívastok "snového") charakteru, realistického až dokumentárneho rázu, kde sa k slovu dostávajú vojnové ozveny. Je úžasné sledovať obrazy vojny prelínajúce sa s Brueghelovsky vyobrazenou zimnou krajinou, alebo osobu levitujúcu nad posteľou, snovo pôsobiace sekvencie v hladne čierno-bielych,alebo sépiových odtieňoch. Všetky časti pevne spája poetická, mystická atmosféra s významnou úlohou prednesu básní otca A. Tarkovskeho a impozantne zakomponované diela vážnej hudby. Tarkovkij sugestívny, vrcholne perfekcionistický a emocionálne hlboký, jedinečný ako vždy, skúmajúci duchovnú stránku človeka, svoje posolstvo prenáša na plátno v osobitom, signifikantne mnohovrstevnom básnickom rukopise tvoriacom úchvatné obrazy dlhých záberov, plné symbolov, niekedy príbuzné dielam Brughela alebo Vermeera v príznačne náladotvorných interiéroch a exteriéroch. (19.04.2013)

Mnozí to označují za vrchol Tarkovského tvorby, já dávám přednost jiným mistrovým titulům. Tady mě sice také uchvátila hypnotická krása obrazů, ale jinak mi to nedává žádný smysl. Občas jsem vyloženě tajil dech (doslova, to není žádná metafora), ale za chvíli autor přepnul jinam a já se musel začít chytat znova. Nehledě na poezii režisérova otce, která šla úplně mimo mne. (21.02.2007)

9/10 Pomocí Zrcadla je možno něco vyjádřit. Možná se dotknout vlastní duše... Jenže co ten film vlastně znamená? Možná něco tuším...Určitě nejnepřístupnější Tarkovskij už proto, že je o jeho dětství, o životě jeho rodiny. Prý tam není žádná scéna, která by nebyla pravdivá... Nedoporučuji pro seznámení s Tarkovským hned na úvod. Spíš jako komplexní završení jeho tvorby. (08.07.2006)

Za mně doposud neslabší Tarkovskij. Touha o něčem podstatném a nadobecném vypovídat se v Zrcadle podrobuje režisérově touze po návratu po stopách vlastní paměti do dětství. Faktem je, že mechanismy nespolehlivé paměti dostaly zajímavý ekvivalent ve filmových prostředcích. Někomu to bude zřejmě stačit a užije si lehce surreálný trip do hlubin vzpomínek. Pro mě je to ale málo. (05.08.2017)

(nejprve jsem uvažoval o ****...) Z kina jsem vyšel, dalo by se říct až sklamaný(ale určitě ne z výtvarné stránky filmu), byl to první film od Tarkovského, co jsem viděl a představoval jsem si ho trošku jinak, možná jsem čekal nějakou explozi emocí, nějakou geniální pointu... No a před kinem mě napadlo, že ten film pochopím "průběžně"... a to se taky stalo. Teď zjišťuju, že film je od začátku do konce jedna genální pointa. Ale nedokážu vyjádřit slovy jaká, nebo spíš o čem... Ale můžu říct, že jsem byl ještě tak tři hodiny potom někde ůplně jinde... a pořád jsem... -------- 30. 12. 2006 : Konečně jsem to viděl podruhé - sice jen v televizi, ale nádhera... NÁDHERA...! (04.05.2005)