The Zero Theorem

Ak si človek odmyslí, že Gilliam dokáže veľmi občas natočiť aj parádny film, tak je to celkom slušné malé sci - fi. Pripomína to totiž skôr nejaký debut veľmi zaujimavého režiséra. S výrazným autorským rukopisom ale nie úplne zvládnuté. . V podstate niečo ako Sucker Punch. Je to bordel, ale zaujímavý bordel, ktorý mi sadol. 7/10 (13.04.2016)

Jiné, mezigalaktické, sci-fi, filozofické, existenční, ne/logické × dost složité, možná přítomnost psychotropních látek. Buď to bylo napsáno pod vlivem, nebo musíte být pod vlivem vy, abyste film pochopili (paralen plus asi nebyl dostačující). Každopádně, nevšední podívaná plná barevných věciček, přístrojů a lidí. Hlavní myšlenka děje se opírala o telefonát, kladívko, snahy dosáhnout rovnice 0=100%, a samozřejmě nadčasové otázky bytí a dosažení ničeho. Prostředí lehce depresivní, spolu s postavami. Herci skvělí, Christoph je prostě peckoidní, Matt a Tilda taky dobrý. Musím to ještě jednou vidět.. ..že bych zítra do Budějic na ty dvě jednání mohla taky přes kabel do počítače? No, tak NIC.. (17.05.2015)

Další z Terryho temných pohledů do budoucnosti. Tenhle svět je chaotický, klaustrofobický, skoro až cynicky otravný svou přetechnizovanou všudypřítomností. Hlavní hrdina, zmítaný snad všemi fobiemi pramenícími z té nicoty kolem něj, má jedinou naději vymanit se díky tajemné Bainsley, jenže i lásku poznává spíše virtuální než tu pramenící z její reálné chemie. Zmatený, skoro až autistický Chris Waltz, zabydlený v tomhle filmu po celou její délku, byl zajímavou figurkou v rukou režiséra, ale zaujali mě spíše herci s menším prostorem, třeba další z chameleonských rolí Tildy Swinton nebo prodejná a záhadně zamilovaná Mélanie Thierry .. (12.08.2014)

Nesnáším poutě. A nejsem si úplně jistej, jestli Zero Theorem nabízí něco víc než jen barevné atrakce. A taky si nejsem jistej, jestli má vůbec smysl hledat smysl ve filmu o tom, že nemá moc smysl hledat smysl. Facelift to má úžasnej, Gilliamova hlava je evidentně stále plná a za mě to je od Imaginária krok nahoru, ale pořád ještě spíš stojíme pod kopcema. (18.11.2017)

I když se mi ten Gilliamův rukopis plný drobných hejblátek, blikátek a groteskních charaktérů zamlouvá, chápu jeho potřebu a fandím jeho svéhlavosti-myslím, že tentokrát můžu zcela bez mučení přiznat, že jsem se (hlavně v tom finiši) absolutně nechytal... Jsem schopný podbrat, zkonzumovat a zamilovat se do kdejaké (a často větší) filmové abstrakce, ale tady jsem prostě naprosto nepobral co se to tam jako mělo vypointovat. Nebo lépe řečeno, něco si určitě můžu sám domyslet a dofantazírovat, ale tahle má konstrukce je jen moje a víceméně nemá oporu v ničem co film předkládá. Drobné vedlejší motivy, myšlenky, vtípky a varovné pohledy do budoucna jsou normálně čitelné, ale k jádru tohodle filmu (které se tváří jako, že má jít o něco fakt hlubokého) se prokousat neumím. Takže buď jsem něco zásadního přehlédnul a jednoduše to nepochopil, nebo se Gilliam z ničeho nic dal na nějákou transcendentální filosofii na mistrovském levelu 5000 a už je to příliš dááleko za hranicema mých myšlenkových schopností.. Nevím co z toho a spíš bych řekl, že to není ani jedno ani druhé.. Proto neutrální, nerozhodnuté a tápající 3 (06.09.2014)