Křižník Potěmkin

Křižník Poťemkin ještě dnes ohromí svou vizuální intenzitou. Pomocí chytrého střihu se tu buduje dramatická atmosféra, která snad nemá obdoby. Scéna ze schodiště je geniální, stejně tak scéna s vojáky, čekajícími pod plachtou na poravu. Je to jednoduché a úderné. Narozdíl od mnoha svých dobových souputníku nepůsobí Potěmkin úsměvně, ale pořád stejně revoučně jako kdysi! (ne že bych to pamatoval... :-) (13.03.2005)

Včera som videl Krížnik Potemkin druhý a posledný krát. Uznávam kvalitu strihu, montáže, uznávam nezabudnuteľnosť scén na odeských schodoch. Ale súčasne registrujem Ejzenštejnovu nadprácu pri nadbiehaní novej moci a to nedokážem odpustiť ani geniálnejším filmom, ako je Krížnik Potemkin. Najchladnejšie štyri hviezdičky. (18.03.2011)

Nepochybně dílo nevyčíslitelné průkopnické a expresivní síly, které ještě dlouho po svém natočení hledalo ve svém oboru konkurenta. Ke scénám na schodech s kočárkem i na lodi, včetně závěru se není třeba vyjadřovat. Pro mě tu však navždy zůstane ta nepříjemná revoluční, kolektivistická, optimistická pachuť světlých zítřků, které si všichni společně vybojujeme. Formou jasných pět. Vyznění jednu sráží. (30.07.2005)

V rámci svého studia jsem byl nucen zhlédnout strašlivá představení klasických děl filmového plátna, během této doby jsem viděl nejslavnější pilíře filmové historie jakými byly Dobrodružství 6tihodinový film (pro mě) Michelangela Antonioniho, Satyricon od Felliniho, ale především však klasiku mezi klasikami Křižník Koťonkin, 18 kotoučů. Mé pocity přesně vystihl účetní Calponi, který při oznámení, že musí zhlédnout toto mistrovské dílo znovu padl v mdlobách k zemi. Tento film by měl být postaven na roveň palečnici či železné panny, neboť sledování tohoto opusu mi přinášelo neskutečná muka a jen při představě režisérského sestřihu mi vstávají vlasy hrůzou. Svůj komentář chci završit slovy velkého znalce umění Huga Fantozziho: "Pro mě je Křižník Koťonkin velkolepá sračka." (11.06.2010)

Môj klasický problém s veľmi starými filmami. Neviem ich doceniť tak ako ostatní, ktorí na ne pejú ódy. Chápem, že vo svojej dobe to muselo byť špičkové dielo, atď, atď. Áno, kamera v Krížniku Potemkin bola výborná, vtedy určite neuveriteľná. Ale ten čiernobiely príbeh, hyperbolizácia a obrovský pátos u mňa proste nezabrali. Zachytila som aj zlý strih - nie, nemám nič proti akčnosti, ale scény sa opakovali (čo je ten menší hriech) a občas nenadväzovali. Za všetky tie dobré veci, ktoré oceňujem, dávam tie 3 pekné hviezdičky. Ale na zvyšné dve to film z roku 1925 nemá šancu vytiahnuť. Nie preto, že je taký starý - ale jednoducho preto, že odvtedy filmové umenie prešlo veľkým vývojom, a porovnávať tieto epochy je ako porovnávať literatúru súčasnú s tou spred 400 rokov. Kto sa v tom chce rochniť, nech sa rochní. Ja mám radšej literatúru od 20. storočia. (24.10.2011)