Našrot

Teenage komédia v ktorej je naozaj len minimum kôz ale aj napriek tomu sa nato dobre pozerá.Hentakú akciu zažiť to by som mohol kludne umrieť.Skvelo som sa bavil, herci boli sympatický a hudba super.Pár vecí tu je troška mindfuck ale komu to pri takejto veci vadí tak nech ide do .... . Skvelá vec viac takých ! (11.01.2016)

55% Další variace na teenagerovské uchlastané komedie s minimálním příběhem (teda snaha o jakési moudro vztahu rodiče-děti-životní rozhodování, zde rámcuje děj). Pokud má někdo rád tento typ komedií nebo doma na párty sedí s přáteli (jako televizní kulisa), bude spokojen. Pokud chce někdo vidět tento typ komedie, určitě má mnohem lepší varianty po kterých sáhnout a vůbec nic se nestane, když film v životě neuvidí. (08.01.2014)

Vždycky, když se dívám na podobné filmy, mám během sledování pocit, že mě každý z nich stojí 20 bodů z IQ a obávám se, že za chvíli nebude z čeho brát. Stejně se na ně ale čas od času dívám, hlavně teda když chci vypnout mozek, což je vzhledem k předchozímu tvrzení poněkud paradoxní a hlavně kontraproduktivní. Na šrot je duchaprostá blbina honosící se přídomkem „od tvůrců Pařby ve Vegas“, kterou mám hrozně rád. A která je taky duchaprostá blbina. Na tomhle filmu tedy není nejdivnější ani tak to, že ji mají scenáristicky i režijně na triku stejní lidé jako první příhody naší oblíbené vlčí smečky, nýbrž to, že Na šrot se bez scénáře úplně obejde. Jedná se totiž pouze o náhodný sled scének, v nichž se z nevýrazné trojice (respektive dvojice plus přívěsku do podpaží) stávají na jednu noc králové večírků, následkem čehož se dostávají do absurdních situací. Je na mladých Američanech, aby posoudili, kolik mají tyhle párty společného s realitou, pravdou však zůstává, že jsem jednoznačně pro, aby se tenhle zde prezentovaný druh samaritánství, který říká nezkásneš za alkohol bližního svého, konečně uchytil i nás. Snímek očividně doufal, že se stane právě Pařbou ve Vegas pro mladé, jelikož se na ni snaží hlavní dějovou kostrou i jednotlivými scénami navázat. Problém je ten, že každý jeden pokus o napodobení humoru nebo atmosféry již zmíněného filmového předobrazu je zde o několik úrovní níž. I když to tedy v téhle rovině vůbec nefunguje, tvůrci se zřejmě jistí tím, že očekávají, že zašátráme v paměti a řekneme si: „Jo, takoví jsme byli®.“ Ano, byli (sám si vybavím hned několik případů, kdy jsem dělal podobného Jeffa Changa), ale když už si to mám připomínat, pak raději zavítám do kina 30. května, protože jsem přesvědčený, že tyto příhody budou přeci jen o něco zábavnější a nápaditější. Netřeba asi ani dodávat, že drtivá většina lidí, kteří se v Na šrot objeví, jsou mladí, krásní, vitální a usměvaví Američané, kteří po většinu času vypouštějí z pusy taková moudra, až si člověk musí položit otázku, kolikpak z nich asi mělo v ruce ten cár papíru s pokyny co dělat a říkat a kdo na place improvizoval. (07.05.2013)

Ne že bych neměl pochopení pro jemně rozdováděný alko-výlet, ale kdo by na takovém dobrodružství čekal kopec nudy, trapnosti a patetického tlachání o tom, kdo je čí větší "frénd" a kdo koho víc "laaav". Bez legrace, film mě naštval. Pod českým názvem jsem si představoval lecos, ale ani má obrovská fantazie mě nedokázala připravit na takovou tragédii. Za jediný světlý bod bych označil asi desetiminutovou chlastací scénu v osmipatrovém domě. (30.06.2013)

Tři borci na vejšce si vyrazí na mejdan a rozjedou to. Jsou tam ženský, chlast, sprosťárny, lehké drogy, snaha o vykreslený americké univerzity jako nejsvobodnější instituce ve vesmíru. Zábava je to ale průměrná, všecky díly American Pie (a to včetně těch videofilmů) jsou mnohem lepší a vtipnější. 60% (01.12.2016)