Tělo mého nepřítele

Mohl to být fantastický film. Velice zajímavě a netradičně natočen, skvělá hudba, dobrá atmosféra a výborný hlavní představitel. Bohužel film neměl tu správnou, temnou a frustrující atmosféru, jakou by měl mít. Respektive místy měl, ale narušovaly to neustále průpovídky Belmonda, které byly místy i dost vtipné a nepasovaly do filmu. Z počátku se to dokonce tvářilo jako lehká komedie. Vynechat todle, byl by to vynikající snímek. Takhle, bohužel, jen trošku lepší průměr. Škoda! Howgh! (16.03.2010)

Nahlédl jsem do nedělního repertoáru prvního kanálu české televize, čímž jsem dal přednost Občanskému průkazu dnes zemřelého Petra Šabacha. Šarmantní Belmondo a šarmantní děvy, příjemné konverzace, ale také nepříjemní měsští oligarchové se svými přepychovými interiéry. A tento Belmondo (François Leclercq), chce sice s vlky býti, ale nechce s nimi výti. Tak se dostává do situace, která ho stojí stojí sedm let života ve vězení, přičemž ve většině případů je nevyjící vlk nejen oddělen od smečky, ale je jí rozthán na kusy. A tak se vlk vrací a bývalé soukmenovce (ty nejzatvrzelejší) zakousne. (17.09.2017)

Časová sekaná. Filmom sa všakovak nelineárne preplieta hrdinove detstvo, dospelosť, podnikanie, pobyt v base a návrat z väzenia. Do toho zopár trefných úvah o premenách hlavných ulíc miest na výkladné skrine zbytočností, čo sú neustále v zľave, o zbytočnosti textilu ponúkaného v rafinovaných variáciách a ničomnosti šéfov korporácií. Tých, čo držia pod palcom podnikanie aj politiku. Je to taký klasický sedemdesiatkový thriller o boji nespravodlivo odsúdeného proti spoločnosti ovládanou mamonármi za pomoci zradcov, sado-maso starostov a predajných priateľov. Pozvoľné tempo príbehu zachytáva prostredníctvom návštev starých priateľov dobovú francúzsku spoločnosť. Hodnotenie znižuje preukrutne dlhá striptízová scéna v bare. Paradoxne práve pri nej som si všimol jednu paralelu. Vážne tváre divákov vyzliekacej estrády sa neuveriteľne podobajú ultravážnym xichtom "baviacieho sa" obecenstva zábavných pop estrád počas normalizácie, ako ich poznáme z reprízovaných záznamov. Choreografia a scéna je tiež porovnateľne hrozná. Zdá sa, že 70. a 80. roky neboli víťazstvom boľševickej normalizácie v ČSSR, ale víťazstvom brutálne plytkého konzumizmu a úbohej pop zábavy všade vo svete. Víťazstvom nad utópiami 60. rokov, vrcholiacich v rokoch 1968-1969. Vlna francúzsko-talianskych filmov, účtujúcich so zhnitým systémom bola reakciou na zdanlivé víťazstvo síl veľkokapitálu, mafiánskej politiky a korupčno-mamonárskych praktík vo všetkých úrovniach spoločnosti. 70%. (28.07.2014)

Nielen na Belmonda dosť literárne pôsobiaca záležitosť. Film v ktorom JPB vychádza na začiatku z väzenia - po koľký krát už! - aby sa pomstil - po koľký krát už! (hoci nutno povedať, že tu kdesi ten trend iba začína) - ale v ktorom nie je jedinej akčnej scény ani kaskadérskeho kúsku (žeby rekonvalescencia po STRACHU NAD MESTOM ?) O zvádzaní žien to pravdaže neplatí... Väčšine to vadí, mne tu tá jeho poloha Rastignaca, ktorý všetkých povodil za nos a potom sa mu to vypomstilo a komplexnejší pohľad na premeny francúzskej spoločnosti v 70. rokoch vyhovoval. (08.05.2019)

Tahle role mi k Belmondovi moc nesedla. Vykonat pomstu na lidech, kteří mě dostali na sedm let do lapáku zvládl, ale divák se musí prokousat řadu retrospektiv a dvojitých retrospektiv, že se v tom už tak trochu ztrácí a opravdu dlouho trvá, než se dostanete k jádru pudla. Možná by stačilo se podívat na poslední půlhodinu. (02.02.2015)