Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jediné, co chtěl od francouzské revoluce, byl rozvod! Jean-Paul Belmondo uprostřed šlechetných ideálů a zhrzených milenců... Nicolas Philibert byl nalezenec. Vyrostl v rodině obchodníka s vínem v Nantes Gosselina. Když dospěl, oženil se s jeho dcerou Charlottou. To vše se stalo 16. února 1786. Ctižádostivé a domýšlivé dívce však prostý Nicolas nestačil a zakoukala se do bohatého barona. Žárlivý Nicolas barona zabil a nezbylo mu, než si zachránit život útěkem do Ameriky. Přeplul oceán jako černý pasažér s prázdnou kapsou, ale za chvíli si vedl k oltáři dceru největšího boháče v kraji. Jenže těsně před osudným ano vyšlo najevo, že Nicolas má už jednu ženu ve Francii. V té době tam však zuřila, nebo vítězila, revoluce. A jednou z vymožeností tohoto dějinného kotrmelce byl zákon o rozvodu. A tak Nicolas znovu nasedá na loď, aniž by tušil, že v rodné Francii ho čeká nejedno překvapení. (Česká televize)

(více)

Videa (3)

Trailer 1

Recenze (139)

blackrain 

všechny recenze uživatele

To byl návrat do Francie ve velkém stylu a co toho stihnul. Belmondo opět využil svého kaskadérského umění. Skok z lodi do moře považuji za to nejmenší nebo možná nejlehčí. Sjezd ze střechy po břiše vypadal hodně nebezpečně. Manželé z roku II. jsou velmi svižnou komedií, od začátku do konce se pořád něco děje, takže jsem si ani na malou chvilku neoddechla. Všechno k dokonalosti doladil hudební doprovod.Ten považuji za hodně povedený. Když Marlene Jobertová promluvila hlasem Libuše Švormové, tak mi v hlavě automaticky naskočila Angelika a já měla na malý moment problém přiřadit si hlas k postavě Charlotty, protože jsem pořád čekala, že odněkud vyskočí Payrac. Tak tomu se opravdu říká deformace. ()

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

Za stále zvonících zvonů revoluce Belmondo zjišťuje, že stará láska nepodléhá korozi a když se nějaké známky rzi náhodou objeví, profackováním je promptně odstraní.. Škoda, že se chaos doby často obtisknul i do samotného podání, nicméně pro fyzické herectví Bébela se v soubojích muže proti muži najde živná půda. S humorem je to už trochu horší.. ()

Georgex 

všechny recenze uživatele

Francouzská revoluce jde stranou, žena má vždy přednost, i když Vás podvede s každým jenom aby získala pár zlaťáků a mohla se honosit šlechtickým titulem, ale láska je láska a v podání Belmonda to platí o to více. Opravdu neodolatelná dobrodružná komedie s geniální zápletkou, výpravou, herci, ale rovněž chytrým příběhem a jedinečným scénářem, který je doslova nabitý vtipnými situacemi s legendárními hláškami, při kterých mladý Belmondo předvádí své kaskadérské kousky jak na běžícím pásu a celé to odsýpá takovým tempem, že se u toho rozhodně nebudete nudit. Moje hodnocení 85%. ()

zelvicka. 

všechny recenze uživatele

Asi bych dal tentokrát přednost před zrzavou Jobertovou svůdnému živůtku Laury Antonelli, ale možná je to chuť jen přechodná. Belmondův styl střídat nejlepší místa k stání s těmi úplně nejhoršími je tady k popukání. Nemluvě o tom, že mě bavilo, jak všem vyráží zbraně, aby jim to pak ručně vysvětlil. ()

Galerie (52)

Zajímavosti (14)

  • Roli Charlotte měla původně hrát Catherine Deneuve, která s Belmondem ve stejné době hrála ve filmu Siréna od Mississippi (1969). Toto režisérovo přání ale ztroskotalo na hereččiných příliš vysokých finančních požadavcích a dodatečně byla pro tuto postavu vybrána Marlène Jobert. Stejně tak došlo ke změně i v obsazení aristokratického sourozeneckého páru. Markýze a jeho sestru měli hrát Michel Duchaussoy a Claude Jade, ale nakonec byla angažována atraktivnější dvojice Sami Frey a Laura Antonelli. (argenson)
  • Režisér Jean-Paul Rappeneau pracoval na scénáři již od roku 1966, celkem jej psal dva roky. Od začátku měl jasno, že chce točit příběh z francouzské revoluce, ale teprve když se mu dostala do ruky kniha se zmínkou o hromadných rozvodech po jejich umožnění zákonem na počátku revoluce, dostal nápad k napsání konkrétní zápletky. (argenson)
  • Jean-Paul Rappeneau uvažoval o obsazení do role Charlotte o britské herečce Julii Christie, s níž se seznámil na jedné večeři a zjistil, že mluví bezvadně francouzsky. Schůzka byla domluvena o čtrnáct dní později, ale Julie Christie se dostavila v přítomnosti svého tehdejšího přítele, americké hvězdy Warrena Beattyho, který viděl scénář a snažil se projekt převzít, aby mohl natočit americký film, který by sám produkoval. Rappeneau uvedl: „Řekl mi: ‚Je to vynikající scénář. Zapomeň na Gaumont, natoč to v angličtině a já ti to pomůžu sestříhat v Hollywoodu.‘ V prosté angličtině to znamenalo: ‚Jestli chceš Julii Christie, musíš vzít i mě‘“. Z loajality k Belmondovi, na kterého od počátku myslel, a k Poirému Rappeneau tuto lákavou nabídku, která mohla znamenat zásadní průlom v jeho kariéře v americké kinematografii, odmítl. Alain Poiré nakonec navrhl svěřit roli Marlène Jobert. (classic)

Reklama

Reklama