Belle

Belle je dcerou černošské otrokyně a mladého lorda. Matka jí brzy zemře a Belle vyrůstá několik let v chudobinci. Jednou si pro ni přijde její otec a odvede ji na vychování ke svým příbuzným, kteří už vychovávají stejně starou schovanku. Přestože patroni uznali krev Belle, stále nemá stejná práva jako ostatní členové rodiny. Hlava rodiny je nejvyšší soudce v Anglii a zrovna řeší velký případ smrti otroků na zaoceánské lodi. (25.11.2020)

Úžasný film. Něco tak anglického jsem už dlouho neviděl ! Je to film z doby, kdy Anglie byla skutečnou velmocí a vládla mořím. Osmnácté století bylo z hlediska etikety pro šlechtu velice komplikované. Kdo o tom něco ví, musí se až děsit jak se člověk musel složitě učit všechny ty protokoly kdy ten a ten člověk v tom a tom postavení mohl tohle a tamto už nesměl. Zapomenout něco z toho či chovat se nepatřičně mohlo znamenat skandál a doživotní ztrátu cti. Šlechta si toho byla dobře vědoma a proto své děti už od útlého věku učila etiketě a předepsanému chování. O co více to musela mít složité mulatka v roli bohaté dcery anglického kapitána na jednom bohatém anglickém sídle, o tom se snad ani netřeba rozepisovat. Film se odehrává v době, kdy se navíc řešilo otroctví. Většina pokrokově smýšlejících lidí jej odsuzovala, otroci ale byli zároveň v rámci ekonomiky nezanedbatelná ,,komodita''. Svým způsobem se toto téma řeší i ve Vévodkyni (2008) a oba filmy mi přišly, že se skvěle doplňují. Ten závěr mi přišel trochu jako pohádka. Manželka nejvyššího sudího v té době mu jen asi hodně těžko mohla radit a ten závěr trochu připomínal nějakou pohádku. To je také důvod, proč jsem nedal pátou hvězdu. Ohledně zpracování ale nemám co vytknout a opravdu jsem si spokojeně mlaskal, protože takhle to prostě v roce 1790 v Anglii vypadalo. Opravdu jsem si užíval i skvělého Toma Wilkinsona, z něhož moudrost přímo čišela. Skvělá byla i hudba R. Potrmanové! Velká spokojenost! Dávám roční důchod 4 000 Liber! * * * * (03.10.2018)

I beg your pardon? Divím se oblíbenou frází lorda Mansfielda modrému zabarvení zde... neboť u mě sklidil tento obrazem inspirovaný, historický snímek svým čistým stylem, vizuální líbivostí, krásnou hudbou i zajímavým protiotrokářským námětem velký úspěch... nemluvě o nezbytných peripetiích okolo sňatků z rozumu (či spíše z postavení a věna) i romantických vzplanutí, které sem určitě patří - zde bez austenovských kudrlinek a natěšeného švitoření, zato s podnětnými připomínkami k době konvencí a předsudků, ale zároveň i době, kdy výraz "změnit svět" ještě nebyl mrtvý... nebo směšný. Viděno v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov, jako úkol č. 3 - film, který režíruje žena. (03.06.2015)

Bylo nebylo. A více toho bylo než nebylo, trochu nechápu zdejší nízké hodnocení, protože z tohoto námětu podle skutečných událostí se mohla natočit daleko větší slátanina. Ale popořadě. Byl jednou jeden hlavní soudce, skvěle sehraný Tomem Wilkinsonem.. Ten dostal k malé neteři na výchovu ještě jednu. Po zhruba deseti letech jedna z nich má věno a druhá ne, byť ta movitá občas nemůže večeřet s rodinou, když mají váženou návštěvu. Protože je mulatka, žije v Anglii a osmnácté století se ještě nenachýlilo ke konci. Přiznám se bez mučení, že mě příběh chytil za srdce, byť by se z něj možná mohlo vymáčknout ještě víc. Každopádně i díky hodnocení zde dávám plný počet, u svého filmového boha si to zdůvodním :-). (22.09.2014)

Belle udělala Rachel Portman. Udělala ji svou kouzelnou skladatelskou hůlkou, což za celou dobu nedokázal ani jeden z těch kašparů, kteří kolem černošské kočky přešlapovali jako Sáblíková v zatáčce. Jenže precizní hudební maskování ještě není všecko a nepřesvědčí mě, že jsem viděl něco víc, než jen další serenádu na téma "jak to kdysi bylo těžké, když jste měli na každý den jiné šaty a jak to bylo ještě těžší, když jste byli černí." (Dunedin, NZ) (28.07.2014)