Strach nad městem

U vchodu do druhého kruhu stojí Mínos, soudí duše a určuje trest. Kruhem vane vichřice a unáší ty, kdo zhřešili smyslností. "Ó ty, kam jdeš, tady je bolest doma," Mínos mi řekl, když mě uviděl, přerušiv soud, jejž vykonával zrovna. [Dante, Božská komedie - Peklo (zpěv 5.)] Tak praví slova klasikova přičemž ve mně bije srdce plné nostalgie! A čím je pro mě vlastně Peur sur la ville? Ve zkratce by se dalo říct, že typická francouzská kriminálka stojící na znepokojivě dráždivé hudební variaci Ennia Morriconeho a extrémně slizkém záporákovi ztvárněném Adalbertem Mariou Merlim. Ale s odstupem času bych spíše řekl, že jde o značně netypickou „belmondovku“ o hořké chuti pomsty a touhy po vendetě v kontrastu s cynickým, ironickým zlehčováním činů jednoho schizoidního šílence. Jean - Paul Belmondo předvádí sice ve své první krimi roli své typické kaskadérské variance "udělej si sám" (scénu s honičkou po střechách pařížských domů považuji za jednu z těch nezapomenutelných), takže si ve spoustě panoramatických záběrů vychutnáte jeho hnědé, silonové fusekle, ovšem stejně jako třeba v případě Mrchožroutů (1984), vložil Henri Verneuil jeho postavě do vínku rozměrné ego a již zmíněný chladný cynismus - “Pojď, zkusíme to. Necháme ho umřít, jestli snesem ten šok!“. A přesně tenhle přechod, v kontrastu celé Jeanovi kariéry (potažmo lepších kriminálek typu Le Professionnel (1981)), dělá ze Strachu nad městem spíše průměrný kousek. Ale ještě moje oblíbené ale ;-). Padlo tu slovo nostalgie a to má u lety prověřených snímků velkou váhu. Postava Mínose, onen nezapomenutelný symbol skleněného oka, vše podbarvené skvělou, neurotickou hudbou a jistá nezpochybnitelná atmosféra, nenucené napětí, tohle v mých geneticky původních očích film jednoznačně povyšuje. Co na tom, že v záběr hluboce proniká Belmondovo zlověstně zvlněná patka, že elitní pařížští ostřelovači vypadají z pohledu dnešní SWAT jak banda dezorientovaných rybářů a že se na pornofilmy stála fronta jak u nás za komanče na pomeranče. I po 33ti letech od jejího vzniku neztrácí tahle kriminálka nic na svém „kouzlu“ a já se na ní vždycky (když už ji jednou za pár let reprízujou) rád podívám. Nesoudím, neboť před tribunálem obhájcem mým mé vlastní srdce jest! [7/10] (18.09.2008)

Samoúčelná Belmondova kaskaderská exhibice. Scéna v metru je provedena perfekcionisticky, jenže je absolutně nelogická. Když v jejím závěru strojvedoucí otevře dveře jedoucí soustavy plné lidí, jen aby vrah policajta efektně vypadl před protijedoucí vlak, měl jsem chuť zastřelit scénáristu (mimochodem, jeho jméno je dnes velice slavné). V poslední půlhodině, kde se explicitně vysvětluje vrahovo jednání, jsem si opakoval Vodňanského říkanku: Freude, Freude, vždycky na tě dojde. (21.09.2008)

Zdařilá kriminálka s velmi pěkně natočenými a napínavými okamžiky, zejména když to vypadá, že jde Belmondovi o život, ať už na střeše domu či jedoucího vlaku.. Merli na mě působil místy děsivě, bohužel místy i směšně, což asi neměl, zřejmě nějaká moje chyba.. Jinak příběh vyšinutého chlapíka, co moralizuje a trestá osobně, každopádně zajímavý, druhá dějová linka s naháněním zločince a střílečkou v davu lidí poměrně dost odvážná.. (05.04.2021)

Zábavná francouzská kriminálka, kde nechybí vtipné dialogy poldů s gustem šikanujících zločince, kvalitní honičky s Belmondovými autentickými kaskadérskými kousky, odpudivý zabiják hrající si s detektivem (respektive mu seroucí na hlavu), hudba tvrdící atmosféru (kakofonický motiv, hvízdavý motiv), režijní nápady (subjekťáky z pohledu jednookého vraha, hra se zrcadly) a samozřejmě rošťácké charizma a sexappeal francouzské akčně-komediální superhvězdy. To, jak ten zabiják hodil ten granát do davu lidí, to bylo fakt cool. Škoda slabšího finále. (11.11.2011)

(Nějaké spoilery) Kvalitní francouzská kriminálka s hutňáckou atmosférou, kterou zajišťuje psycho ženiální hudba mistra Morriconeho. Ta je opravdu nezapomenutelná a zneklidňující. Belmondo tu jako v některých dalších snímcích ztvárňuje komisaře s poněkud drsnými a nekonvenčními metodami...tentokrát je v roli dost cynický a spíše vážnější, i když nějakou tu klasickou vtipnou vsuvku zde taky najdeme. Vrah je takový slaboch, ale pro mne dostatečně děsivý. Jeho tvář známe od počátku a vidíme tedy, jak po něm Belmodo jde a jak případu nejdříve nepřikládá takovou hodnotu, protože chce dostat jiného zločince, se kterým má nevyřízené účty. Pamatuju, si jak mě to oko ve scéně na začátku filmu děsilo. Dnes už mi přijde trošku legračně namaskované, ale stejně...atmoška prostě dobrá. Plus já nevím nějaké to retro kouzlo sedmdesátkové Paříže, ty moderní věžákové byty a vybavená kriminálka. :) Kdo čte filmové zajímavosti nebo jako já přečetl nějakou tu knihu o Belmondovi :) ví, že kaskadérské kousky, které zde předvádí, byly skutečně nebezpečné a na střeše galerie LaFayette se při jednom z nich tak tak zachytil za okap, aby nespadl dolů. O tom metru už ani nemluvím. :) https://www.youtube.com/watch?v=jZs9WaSKhu4 (04.04.2017)