Před půlnocí

Céline a Jesse již jako odpovědnostmi středního věku poněkud vyčerpaní rodičové, kteří přehodnocují vztah, jenž byl v předchozích filmech pouhým příslibem. Porozumění se zdá po letech paradoxně těžší než na začátku a láska je teď častěji dílem vůle než citu. Navíc ani "epocha dočasnosti" vztahům na trvání nepřidává. Manželé stojí na půl cesty mezi šedovlasou generací, která dosud u oltáře slibovala "dokud nás smrt nerozdělí" a mezi těmi mladými, kteří do svých exotických přeshraničních partnerství již vstupují s tím, že jsou jen na čas. Ve společnosti, která již nevěří na trvalost je těžké u svého "ano" vytrvat. Obzvlášť pokud - tak jako v Jesseho případě - již jedno manželství zkrachovalo. Linklaterův film je opět skvělý, byť v něm oproti tomu minulému zas o něco ubylo lehkého poetična ve prospěch těžknoucí reality. Snímek odkazuje na Rosseliniho "Viaggio in Italia": v jednom okamžiku explicitně, jinde v náznacích. Mezera padesáti let je však znát: zápas o manželství je podobný, jen přibylo pragmatismu a schází tu zázrak. (30.07.2013)

„To je zvláštní. Všimla jsem si toho až teď. Už vůbec nemáš rezavý fousy. Byla to jedna z věcí, kvůli kterým jsem se do tebe zamilovala.“ - „Nezmizely, jen zbělely.“ A nejen ony, ale i celý vztah... Třetí díl se oproti těm dvěma dost změnil. Jejich převážně příjemná, magická atmosféra je zde už jen formou dozvuků, jakkoliv silných. Konverzačka je to stále výborná, ale místy pořádně hořká. Pokud v předešlých setkáních byly (zdánlivě) banální dialogy plné souznění, jiskření, a jen občas zklamání, zde z těch dávných pocitů příliš nezbylo (nechybí, jen je jich míň, a časem zrovna nepřibývají, naopak, dřívější lehké neshody tu vykrystalizují v nefalšované střety názorů). I fakt, že předchozí díly se mohly odehrát takřka v jakékoliv době, se tu stírá, neb důraz na aktuální mužský (a hlavně) ženský svět dělá film současným, ovšem nejsem si jist, zda i nadčasovým (možná napoví budoucí projekce, pokud se k nim ovšem dostanu, a nezůstanu u příjemnějšího, nadějnějšího 1. a 2. dílu). Konec opět povedený, ale zatím to víc jak na silné 4* nevidím. (15.03.2020)

|| Scenár: Richard Linklater, Julie Delpy, Ethan Hawke / Predloha: Charaktery od Richard Linklater a Kim Krizan | Hudba: Graham Reynolds | Distribúcia: Sony Pictures Classisc | Štúdio: Castle Rock Entertainment | Rozpočet: 3 miliónov $ | Tržby: 20,737,030 $ || Presne ten tip filmu, čo ma vie buď očariť, alebo naštvať. Tento ma nasral. Milión informácií, ktoré nevedú nikam, milión postáv, ktoré dej nepotrebuje. Samoúčelné otvorené konverzácie o sexe sú nechutné a úplne zbytočné. Zo začiatku to vyzeralo nádejne, tak som tomu dal šancu. Teraz už viem, že to bola strata času. Pre mňa trefa vedľa. Pre niekoho možno zábava. 30% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (18.04.2014)

Na začátku se pokusím o vlastně zbytečné a oddělím jednotlivé díly od sebe. Před úsvitem byla krásně naivní romantická komedie o dvou mladých plných ideálů, kteří náhodně zahořeli (blouznili), Před soumrakem příběh dvou zralejších dospělých, kteří někam vykročili, ale vzpomínky je táhnou k něčemu, co možná měli udělat (ale neudělali), Před půlnocí příběh dvou lidí, kteří pro vzpomínku změnili svoje životy a udělali to, co si na začátku slíbili nikdy nedopustit. Následkem toho je třetí film nutně nejotevřenější, nejintimnější (existuje tu jen málo tajností a prostoru k předstírání "jsem někým jiným"), nejbolestnější (vrací se v něm mnoho témat, které byly v předchozích zastaveních námětem vtípků, akorát teď už se jim směje o poznání hůř) a zároveň nejvýrazněji sarkastický až cynický. Je to konverzační rozbor všední rutiny, která sem tam ještě odhalí zbytky "intelektuálního sex-appealu", který Jesse a Celine pociťovali, především je to však civilní ponor do banality, únavy a strachu být sám. Před půlnocí překypuje ironií, vnitřní i kontextuální (obsazení nonkonformní pozorovatelky rozkladu tradiční rodiny Athiny Rachel Tsangari do role hubaté řecké ženušky), obsahuje zřejmě nejlépe vystavěný dialog v celé trilogii (scéna v autě), z velké části postrádá papírové šustění předchůdce, který trochu pracně "navazoval". Hladkost hraničící s rutinou (ale tou nejjímavější), kýčovité prostředí řecké idylky neustále srážené drobnými konflikty, obavami i tušením toho, že na konci Před půlnocí už nebude místo pro sen a romantickou zasněnost. Přesto je závěrečná scéna křehce hravá, plná kontrastů naděje, rezignace i humoru, který rozvíjí vztah jedné z nejpozoruhodnějších filmových dvojic poeticky i neúprosně střízlivě zároveň. Linklaterova minimalistická režie opět triumfuje a sází na organicky plynoucí čas občas předělený cézurami smutku / okouzlení, scénář je ještě o něco vybroušenější, vypointovanější a nabitý břitkým vtipem, byť u několika málo scén se opět dostavuje váhání, zda ta malá perlička na dně stojí za velkou hromadu slov. Nechce se mi to dělit, ale když, tak Půlnoc je mi emocionálně i myšlenkově nejblíž. So, Jesse and Celine, later... v další dekádě. (24.06.2013)

,,KDYBYCHOM NEMĚLI HOLKY A VŠECHNY TY STAROSTI KOLEM, BYLY BYCHOM POŘÁD SPOLU?…“ /// ÚVOD:Pro všechny stojící na počátku manželství, nebo pro ty, jenž si myslej, že fláknout dveřma je řešení... PART 1: Ethan se předkecá na letišti se synem, aby pak pokračoval s manželkou cestou na statek, kde trávěj dovču. Holky vzadu spěj. Kecaj vo všem: děti, syn, bejvalka… PART 2: Statek. Ethan kecák s chlapama a paní s ženskýma. Vo všem, ale spíš o sobě, vo práci. Holky už jsou vzhůru. Pak večeře, je jich 8 a povídaj. Vo všem – přiznávám, že pár myšlenek (příběhů) mě zaujalo. PART 3: Cesta na hotel. Oni dva – sami. Povídaj o něčem jiným než o dětech a povinnostech. Jdou a mluví a mluví A PAK(!) – sednou a mlčky sledujou západ slunce. To je krása. TO TICHO! PART 4: Hotel. Kozy ven, ale manželská romantika už není co bejvávala. Není to věkem. Je to těma rokama vztahu. Asi bych vo tom něco mohl vědět. Takže je potřeba – správně! – si vo tom PROMLUVIT. ZÁVĚR: Snaha o zachycení podstaty manželství nebo vztahu po x letech? Snaha o zdokumentování opravdovýho života dvou lidí? Asi. Čekali jste něco jinýho? Jak dlouho jste spolu? Dám 3*, protože se se vším dá souhlasit. Ale jinak – NUDA! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč vím, jak to začalo. (no, já to nevěděl a taky žiju…) 2.) Myslím, že nejvíc štěstí mi přinesou přátelé a práce. 3.) Mám málo svýho rodinnýho života (hlavně hovory s manželkou mi chyběj). 4.) Thx za titule ,,unchained“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (24.09.2013)