Povídka o policajtovi

Skvělé a osvědčené duo Delon/Deray tentokrát doplněné neméně skvělým Jeanem-Louisem Trintignatem. Jeho chladně zabijácký Buisson je velice charismatický. Zabiják se slabostí pro Edith Piaf. Scéna u klavíru před jeho zatčením je téměř dojemná. Delonův Bornich je jeden z jeho nejlepších "fliců", co kdy hrál. Polda lidumil. Typicky odměřený, ale "člověkovitě" barvitý, sympaticky normální jedinec sem tam i ztrácející nervy. Konečně! A Delon je v této roli bravurně přirozený. Dokonale zpracovaná a působivě natočená skutečnost čtyřicátých let. Atmosféra téměř hmatatelná. Minimum hudby, což povídce jen prospívá, i když si svého oblíbeného Bollinga moc neužiju. Vrkám spokojeností, téměř blahem. (12.09.2011)

Už jsem to psal hodněkrát, že mam tyhle starý francouzský kriminálky hodně rád, ale tohle mě zase až tak moc nenadchlo. Děj pořád odbočuje k nějakejm vedlejším postavám, dost se tam kecá a navíc mi nebyl moc sympatickej ani fízl, ani hlavní padouch. Najdou se tam teda i lepší okamžiky, ale celkově jsem prostě od toho čekal víc. Moc mě tu nenadchnul ani Delon. Možná to bylo tim, že většinu času akorát kecá nebo kouří a nemá moc, co hrát. Možná částečně i divnym dabingem. Abrhámův hlas mi k Delonovi nějak neseděl. Celkově průměrnej 3-hvězdičkovej film. (10.01.2015)

Typická francouzská kriminálka s Alainem Delonem, který kouří jednu za druhou. Vcelku solidní i po letech. Přirovnal bych to k českému Panoptiku nebo Schimanskemu. Takový druholigový, ale přesto nápaditý film, kterým lze v klidu zaplácnout večerní posezení se sklenkou vína a dokonce ve vás zanechá dobrý pocit. 70% (18.08.2014)

Brutální krimidrama o policistovi ze čtyřicátých let minulého století, který pronásleduje chladnokrevného vraha. Jeden dost identický snímek znám a míním jím film Zabiják s Gabinem a Testim ze sedmdesátých let, obě dílka skýtají netušené filmové umění a skvělé zhudebnění obou hlavních témat filmů.!!! Vřele doporučuji. (24.11.2007)

Filmový majstrštyk a masterpiece či jak by řekli Nigeřané fitacciyar ! Stará francouzská škola šlape od začátku do konce jako dobře namazaný stroj, nikde nic nepřebývá ani nechybí. Za největší zážitek považuju Trintignantova Buissona, famózního psychopata a asociála, a krásné oči Claudine Auger, byť její role byla menšího rozsahu, budu si ji pamatovat. (25.08.2014)