Spálené stodoly

Mít kolem sebe tak pošahanou rodinu, nedivím se Simone Signoret, že musela bejt za drsnou matku klanu, aby to ukočírovala. Alain Delon se dopouští několika zbytečných frází, ale budiž. Alain Delon celej film pohodově chodí sem a tam, popíjí tu kávu, onde minerálku a vyšetřování se jaksi nehejbe z místa. Ovšem atmosféru to má, to zase jo. Nicméně s ohledem na dobře vybrané prostředí a lidi bych čekal víc napětí. A jako bonbónek dcera Jeana Gabina ve své jediné filmové roli. Tři sekundy za sklem auta a s kapucou na hlavě. (18.02.2013)

Francúzke krimi s tradične dobrým Delon. Je tu však ešte S. Signoret ako hlava rodiny vidieckeho sídla a tá bola dokonca zaujímavejšia ako Delon. V jej očiach je niečo silné a zvláštne a jedna z postáv vo filme to výstižne pomenovala, že vyzerá ako postava z románu. Zaujímavé prostredie francúzkeho vidieka trochu oživuje dej , ale nebyť S. Signoret , ktorá ma dotlačila k štvrtej hviezde, tak to vidím na priemer. 70%. (23.11.2014)

Příkladná ukázka toho, pro co JÁ osobně miliju FILM jako takový. " Staré dobré poctivé " francouzské krimi v kombinaci se silným psychologickým dramatem a všemi nezbytnými atributy, pro které ho mám tak rád. Volně plynoucí snímek, na obou stranách silní protivníci ( na straně jedné Simone Signoret, jako matka chránícího svého syna, na straně druhé, soudce v podání charismatického Alaina Delona ) snažícího se vypátrat vraha dívky, která byla zavažděna jednoho večera ve zdejší vesnici. Nejsilnějšími momenty celého snímku jsou bezesporu ty, kdy v jednom záběru jsou oba dotyční, ta jejich vzájemná konfrontace. Zde se " hraje " výrazovými prostředky, nikoliv akcí. Jeden záběr, jeden jejich vzájemný pohled, vydá za hodiny " vysvětlování ".Režisérovi Jean Chapotovi se podařilo vystavět vskutku silný krimi příběh a na pozadí ( či v popředí, jak chcete ... ) všeho toho ukázal, jakt tvrdý život a vztahy na vesnici dokážou být ( a také byly ) . To vše podpořeno vynikajícími hereckými výkony, citlivou kamerou a nesmírně působivým hudebním doprovodem Jeana Michela Jarreho, (pro kterého to byla první filmová spolupráce.) Žánrový klenot, který mi zůstával po dlouhou dobu utajen, o to více jsem si ho nyní vychutnával. A ten KONEC...jeden z nejpůsobivějších, co jsem kdy na filmovém plátně viděl. Shodou okolností to byl za krátkou dobu druhý ( tím prvním byly Následky lásky) KONEC ( byť úplně jiný ) , který mě pohladil po duši. Ikdyž jak říkám, v tomto případě trochu jinak. Nejkrásnější na tom všem je fakt, že ani na chviličku nezapochybujete nad tím, že by to mělo být jinak a oběma představitelům " TO " věříte. Alain Delon odchází s penězmi v kapse kabátu sněhovou závějí, Simone Signoret vchází do svého domu, spouští se hudba a jdou titulky...NÁDHERA! p.s. a ANO uživ. D. Moore, také mi probleskla hlavou myšlenka na Fargo a na maličký okamžik ještě na toto http://www.csfd.cz/film/264940-dum-hruzy/ (26.10.2010)

Chladné a není to tím sněhem, triviální a je to tím příběhem (i když o něj tu moc nejde, spíše o nalívání čistého vína a taky červeného a skotské). Nu což, alespoň pro jednou nechal Delon bačkory nenatažené a ještě dostal pár švýcarských franků na kafe.. A mimochodem, poslouchat Jarreho hudbu ze Spálených stodol v uzavřené místností, byl by asi tak po hodině šroubovák zapíchnutý do vlastního čelního laloku jediným možným východiskem.. (10.11.2014)

Na silnici z horského městečka, poblíž statku, kterému se říká Spálené stodoly, dojde v noci k vraždě ženy. Vyšetřování vede soudce Larcher (Alain Delon), jehož podezření ulpívá především na rodině ze statku, kterou energicky a rozhodně řídí Róza (Simone Signoret). Soudce tuší, že za vším stojí někdo z této rodiny. Róza je však odhodlaná bojovat za svou rodinu za každou cenu. Vynikající tajemný příběh a příjemné spojení těchto významných hereckých osobností. (12.03.2009)