Hluboko

Viděla jsem už dvakrát, a podruhé mě snad film dostal ještě víc než poprvé. Moje zážitky jsou také umocněny tím, že jsem na zmíněných místech byla, a o příběhu jsem slyšela ještě dávno před zfilmováním. Pro běžného diváka ve světě je možná tento film zajímavou podívanou, možná málo akční, pokud jsou zvyklí na něco jiného, ale pro Islanďana je tento film něčím, co se jich osobně týká. Dost lidí zná někoho, kdo tam zahynul, nebo přeživšího, a něktěří i říkali, že nemají sílu se na tento film jít podívat. Už jen proto jsem byla zvědavá. A rozhodně mě nezklamal. Film není jen poctou přeživším, ale i ukázkou drsného života rybářů a vůbec lidí na Vestmannských ostrovech, kde nemají ani pitnou vodu, a skoro pořád je tam hnusně, a jediná možnost obživy jsou ryby. A ve chvíli, kdy se mají rybáři rozhodovat, zda přijít o sítě a tím pádem i zaměstnání, riskují to, že se pokusí sítě vytáhnout, i když ví, že se loď může převrhnout. Vzpomínky na sopečný výbuch v roce 1973 ještě film umocnily, a znovu ukázaly, v jakých podmínkách lidé na Vestmannských ostrovech žili a de facto ještě žijí. (14.05.2013)

U Ódina, to byla tedy ledová koupel! Já byla zmrzlá už při úvodních záběrech islandského ostrůvku, co vyhlížel jako sněhová dekorační koule a jen pouhé nalodění v mrazivém rozbřesku by mě zabilo, jako úlevu nevnímám ani kocovinu z předešlé pijatyky, plus sto dvacet vykouřených cigaret... Fascinující příběh, který z velké části sestává ze skřeků mezi plaveckými tempy a hovorů s rackem, místy si zahrává s hororem i laškuje se zázrakem a nenudí ani na chvíli... Věcná - proč nemají námořníci každý svůj dalekohled a musí se tahat vždycky o jeden? :-) A jinak - špeků se nezbavujte, nikdy nevíte, jestli právě ty vaše neobsahují tulení složku, která se může hodit, třeba při plavbě ledovým Atlantikem. (01.12.2013)

V jednoduchosti je krása. žiadne špeciálne efekty v duchu dokonalej búrky ani prešpekulovaný príbeh z množstvom zvratov. Príbeh Hlboko je dá sa povedať až príliš jednoduchý, ale v tom tkvie jeho sila. Či už hovoríme o uveriteľnej nehode, cez drsné momenty po potopení až po pasáž, ktorá mapovala nadľudský výkon hlavného hrdinu. Ten je vďaka skvelému výkonu Ólafura Darri Ólafssona veľmi sympatický aj napriek tomu, že to nieje zrovna hollywoodsky playboy. Zaujala ma najmä drsná islandská príroda, skvelé stvárnenie ťažkých podmienok, v ktorých musia domorodci žiť a flashbacky, ktoré nám predstavili hlavných hrdinov a ukázali, aký ničivý vie byť výbuch sopky. V niektorých momentoch som mal naozaj zimomriavky a asi sto krát som si v duchu povedal - "tak toto by som nevydržal ani 5 minút". Film už v závere nieje taký úderný, avšak zdôrazňuje zázrak ktorý sa stal a navodzuje melanchóliu, ktorá súvisí s návratom do bežného života. 75% Kino Mladosť 03.11.2013 (04.11.2013)

Složité hodnotit. Říkal jsem si, že v literární podobě by to muselo být silné dílko, nicméně jako film to místy trochu hapruje. Islandská krajina je krásně fotogenická a nejednou jsem si vzpomněl na klasickou poučku: "Až ti tlustí budou hubení, ti hubení budou studení." Moje dietní plány, se kterými jsem chtěl začít před 6 lety, jdou k šípku úplně. Budu si své Pepanděro náležitě pěstovat! (23.04.2013)

Nejvíc jsem zatínal zuby, když ho vyplavilo na útesy a příboj s ním zametal jako s hadrovým panákem. Bolest se dala cítit. Podruhé, když tak zmrzlý šel bos přes lávové pole. ■ Víc dokument, než hraný film. Obyčejné, syrové, neherecké. Náhled do islandského života. Velký respekt! ■ Shodou okolností se dnes (psáno po půlnoci) chci pokusit plavat 1 km ve vodě teplé asi 6,5 °C. Budu testovat celotělový neoprén, který přišel včera. Tak doufám, že přežiju. ■ Aktualizace: Žiju! Neoprén funguje a přestože měla voda něco přes 6 °C (o 1 °C teplejší, než moře, ve kterém byl Guli), byla mi celkově menší zima, než, když jsem plaval ve vodě výrazně teplejší. Jenže nohy od kotníků dolů a dlaně nepokrýval, takže jsem měl ke konci pocit, jako by mi do nohou bodal ostrý štěrk a cítil jsem bolest po každé, když se nohy na konci tempa dotkly jedna druhé. Nechtěl jsem riskovat, že bych po kilometru z vody nevylezl a ukončil to. Ještě při chůzi jsem asi deset minut měl pocit, jako bych chodil o ostrém štěrku, přestože jsem měl teplé ponožky a podrážku Vibram. Zpětně mám ohromný respekt ke Gulimu, který to musel mít tisíckrát horší a ještě šel dvě hodiny bos po lávové strusce. (07.12.2022)