Hluboko

Nemyslim si, ze ma film nejakou slabinu nebo by se melo jednat o nejakou odu na islandske vlastnosti jejich obyvatel. Je to pribeh jednotlivce, ktery se stal. Pres az neuveritelny namet vsak filmu chybi nejaka vetsi jiskra. Na druhou stranu ale musim ocenit atmosferu, kde se nezapre seversky naturel a zpusob odvypraveni je chladnokrevny a temer bez emoci. O. D. Olafsson v roli Guliho presvedcil a divak nemohl hlavnimu hrdinovi nefandit, zvlast po takove dlouhe zime, ktera zde letos byla:-)! (20.04.2013)

Tenhle chlapík by možná zapadnul do xmenovské partičky, protože jiné vysvětlení než mutace prakticky neexistuje. Film sám je celkem důstojnou poklonou nejen jemu, ale i rybářům, kteří tehdy zahynuli. Ale své mouchy samozřejmě má. Nejzbytečnější je asi doba, která předcházela nalodění a která pravděpodobně měla říci něco o členech posádky a poskytnout divákovi možnost vytvořit si k nim nějaký vztah. To příliš nefungovalo. Doba po ztroskotání, kdy se Guli plácal v moři, měla své silné i stinné okamžiky, ale z mého pohledu byla příliš dlouhá. Nejlepší byla asi závěrečná třetina, kdy hlavní hrdina procházel sérií vyšetření a srovnával se s tím, co se stalo jemu i jeho kolegům. To závaží, které snímek přetáhlo z průměru do nadprůměru, byl výkon Ólafura Darri Ólafssona, který snesl přísná měřítka. 65% (19.02.2015)

Viděla jsem už dvakrát, a podruhé mě snad film dostal ještě víc než poprvé. Moje zážitky jsou také umocněny tím, že jsem na zmíněných místech byla, a o příběhu jsem slyšela ještě dávno před zfilmováním. Pro běžného diváka ve světě je možná tento film zajímavou podívanou, možná málo akční, pokud jsou zvyklí na něco jiného, ale pro Islanďana je tento film něčím, co se jich osobně týká. Dost lidí zná někoho, kdo tam zahynul, nebo přeživšího, a něktěří i říkali, že nemají sílu se na tento film jít podívat. Už jen proto jsem byla zvědavá. A rozhodně mě nezklamal. Film není jen poctou přeživším, ale i ukázkou drsného života rybářů a vůbec lidí na Vestmannských ostrovech, kde nemají ani pitnou vodu, a skoro pořád je tam hnusně, a jediná možnost obživy jsou ryby. A ve chvíli, kdy se mají rybáři rozhodovat, zda přijít o sítě a tím pádem i zaměstnání, riskují to, že se pokusí sítě vytáhnout, i když ví, že se loď může převrhnout. Vzpomínky na sopečný výbuch v roce 1973 ještě film umocnily, a znovu ukázaly, v jakých podmínkách lidé na Vestmannských ostrovech žili a de facto ještě žijí. (14.05.2013)

Hluboko je islandský film podle neuvěřitelných skutečností, kdy po ztroskotání lodi v Severním ledovém oceánu jeden člověk doplaval v nějakých 5 stupních a šesti hodinách v oceánu ke břehu, kde naprosto vychladlý ještě musel kráčet další dvě hodiny k nějaké civilizaci. Opravdu neuvěřitelný příběh, který Baltasar Kormákur pojal trochu Greengrassovsky, kdy jakékoliv emoce jsou potlačeny a snímek se zaměřuje pouze na přesnou a věrohodnou rekonstrukci událostí. Asi kdokoliv jiný by z toho dokázal udělat patos bez jakékoliv autentičnosti. Tohle se na tomto filmu cení. Bohužel ve výsledku je to takový nemastný neslaný film, kterému chybí jakákoliv katarze či lepší konec. Přestože by to mnohem lépe vyznělo jako dokument, musím říct, že jsem si film i vcelku užil. 6/10. (07.03.2021)

U Ódina, to byla tedy ledová koupel! Já byla zmrzlá už při úvodních záběrech islandského ostrůvku, co vyhlížel jako sněhová dekorační koule a jen pouhé nalodění v mrazivém rozbřesku by mě zabilo, jako úlevu nevnímám ani kocovinu z předešlé pijatyky, plus sto dvacet vykouřených cigaret... Fascinující příběh, který z velké části sestává ze skřeků mezi plaveckými tempy a hovorů s rackem, místy si zahrává s hororem i laškuje se zázrakem a nenudí ani na chvíli... Věcná - proč nemají námořníci každý svůj dalekohled a musí se tahat vždycky o jeden? :-) A jinak - špeků se nezbavujte, nikdy nevíte, jestli právě ty vaše neobsahují tulení složku, která se může hodit, třeba při plavbě ledovým Atlantikem. (01.12.2013)