Na hraně

Dalsia nudna srajda o obycajnych ludoch a ich kazdodennych problemoch. Jo, jo, kazdy clovek tu ma zmysel zivota, ale mna zaujima vseobecny prehlad /prezidenti, premieri, krali, sultan, cisari, Staroveky Sumer, Staroveky Egypt/ a ten obycajni ludia nikdy netvorili a nikdy ho tvorit nebudu. Plus este ma zaujima politika, ale ani o nej tu nebola ani zmienka : strucne zhrnute, dalsia nudna francuzska sucharina : 20 % (11.08.2015)

Mam rad smutne a depresivne filmy, ale nie na ukor logiky, napr.: opustim zenu kvoli milenke, s ktorou potom nechcem byt a radsej byvam na ulici. Viac uz prezradzat nebudem, aby som vam nepokazil zazitok, ako vela uzivatelov na CSFD komentarmi typu : zaver ma dostal, taky zaver som necakal, koniec nakoniec dobry a pod. :) (13.10.2014)

Veľmi silná dráma, ktorá však potrebuje trošku čas na to, aby sa rozbehla. Úvod je podľa mňa dosť pomalý a vie nudiť, no treba tomu dať trošku čas, aby sa to všetko začalo formovať, a aby na nás tragédia situácie skutočne doľahla. Potom je film skutočne veľmi silný, emotívny s vynikajúcou hudbou, ktorá všetko ešte oveľa viac umocňuje. A hranica medzi blahobytom a biedou je skutočne veľmi tenká. Je to pre mňa ohromujúci film s veľmi dobrými hereckými výkonmi a veľmi úprimnými a uveriteľnými emóciami, ktoré ho dokážu ťahať nahor. (10.08.2015)

V prípade, že je to na hrane, odporúča sa jediné: Zatloukat, zatloukat, zatloukat. Odpadnú tak zbytočné starosti so zháňaním nájomného bytu, ktorý v celom meste ani nie je možné zohnať, alebo odpadne degustácia bezdomoveckej polievky. V tomto nereálnom a nudnom filme hrdina nič nedodrží a aj tak to vyzerá, že to dopadne dobre. (02.06.2016)

V. Mastandrea dostal za hlavní roli Donatellova Davida (mimochodem, ten samý rok vyhrál i Davida za vedlejší roli v Ať žije svoboda), na strhujícím zážitku mají ale podíl i další herci (resp. herečky), precizní režie a vlastně i všechny ostatní složky filmu. Přiznávám, naprosto mě to emočně sejmulo. Podle mě film není jen o balancování na hraně chudoby v dnešních "vyspělých" zemích, ale i o balancování na hraně mužské role v dnešním genderově "stále rovnoprávnějším" světě. - Bereme tak nějak za samozřejmé, že se ženy domáhají svých práv, lepšího postavení, atd. Už nám ale nedochází, že někomu zase ty možnosti a ty pozice ve společnosti ubydou. Mužům. Nikdo se nad tím nepozastaví; očekává se, že muži vše zvládnou levou zadní, s každým zaškobrtnutím že se snadno vyrovnají. Tohle je příklad, že tak jednoduché to není. Do budoucna má západní společnost důležitý úkol: všímat si té narůstající tíže na mužských bedrech a přestat vyžadovat jen nechybující alfa samce. Pokud tedy jednou nechceme být v šoku z toho, jak zástupy donedávna vzorných taťků končí na psychiatrii. (20.12.2013)