Rozkoš

Velmi dobře natočený film, který ale mate diváka svým názvem. Hlavním tématem není fyzická rozkoš, ale problém v komunikaci nejen mezi partnery, ale vůbec mezi lidmi. V příběhu je divák podrobován jedné depresi za druhou o beznaději smyslu samotného života. Po filmu možná budou slabší nátury potřebovat antidepresiva. (07.12.2013)

„Taková je doba.“ „Takže kdyby byl komunismus, tak ty budeš estébák?“ Vynikající český film o tom, že osobní problémy jsou důvodem toho, proč se někdo chová jako sráč, ale nejsou omluvou toho, proč se někdo chová jako někdo sráč. ;) A o jedné velmi chytré, ale nepříliš samostatné ženě, která mezi takovými získává zkušenosti a snaží se mezi nimi nejen přežít, ale taky něco žít a cítit. V mnohovrstevnatých dialozích se rodí myšlenky, které vytvářejí vazbu mezi scénami. Záměrná tragikomedie artového podtextu, který se vtipně vepsal snad do každé kulisy (detaily jako březové kmeny u polic nebo vlk na povlečení pobavily ještě víc než televize s křečkem), podtrhuje ironičost dialogů, myšlení i způsobu přežívání hlavních aktérů. Plodková je bezprecedentně výborná, struktura filmu, režie i kamera perfektní. (17.12.2022)

A máme tu aspiranta na nejpodivnější paskvil roku. Krátce po průměrném Krásnu a výborných Něžných vlnách to asi jinak nešlo. Jana Plodková občas souloží, ale my to až na jednu výjimku nevidíme, Myšák zase nasadí svůj obvyklý pseudointelektuální výraz, Plesl tentokrát víc lidský, Budař posazený hodně vysoko (ale ten konec fakt mazec a dobrej nápad, udělal bych z toho reality show pro politiky a ryby českého rádoby showbyznysu). Podivné nápady, podivné obrazy (sms jsou to nejmenší). Mělo to být o ženský, která si prostě nemůže najít stálýho chlapa, nebo o něčem jiném? Chválím jedině to, že se tvůrci nevydali tradiční cestou filmově nadsazených motivů a neuvěřitelných náhod, jenomže tenhle civilní a klidný film je zatracená nuda. (31.05.2014)

„…když dál děláme stále totéž.“ Hodně milé překvapení! Vizuální a technická stránka filmu byla parádní, tenhle fakt jsem poznal docela brzy a neustále se mi v průběhu filmu připomínal. Spíš mi před projekcí přišlo na mysl, zda mě Rozkoš nemine příběhem, postavami. A je sice fakt, že některé „umělecké“ a filozofické věci šly mimo mě, ale samotný děj mě chytil a moc bavil. Mnohé scény mi připomněly momenty, které jsem sám zažil či viděl ve svém okolí (nechci použít „jako ze života“, zvlášť, když se to dnes používá pomalu jako nadávka, ale tyto situace se dají takto charakterizovat) a s postavami to bylo stejné. Nejvíc se mi asi líbila scéna s kavárnou, kdy „on“ sedí vevnitř a „ona“ ho pozoruje z venku a píšou si. Ale co se týče konce, na jehož možnou variantu se několikrát upozorňovalo a já doufal, že na ni nedojde, přišlo zklamání; bohužel, bylo to vlastně jediné, co mi nějak víc na Rozkoši vadilo. Takže navzdory zdejšímu nelichotivému hodnocení dávám silné 4* a časem bych se k filmu zase rád vrátil. (13.07.2014)

U některých si na tom vede Rozkoš hodně špatně a u menšiny hodně dobře! Já se spíše přikláním k té menšině, poněvad jsem děj dokonale pochopil, ale i v něm jsem našel chyby! Snímek nespadá téměř do žádného žánru, snad jen že je něčím mezi psychologickým dramatem a hořkou komedií. Podrobně vypovídá o tom být součástí konzumní společnosti. Jana Plodková svoji roli zahrála jako vždy dokonale a ostatní podání herců nebyla také špatná. O všem je ale vyprávěno nevybíravým a nelíbivým způsobem aspoň pro nefestivalové diváky. Je tu bujnost erotických scén a nudných okamžičků. Ale tak autentické zachycení stereotypu života jsem ještě neviděl! 67% (02.05.2014)