Rozkoš

No vida! Po tak nějak nijakých Zoufalcích natočila J. Rudolfová vyzrálý a vtipný pohled do duše rozpolcené ženy. Každý na to přemýšlení o životě ale asi není, jak je vidět na zdejším hodnocení. Škoda. Film je to vytříbený a kompaktní -jak příběhem, tak stylem- a k závěru spěje krásně plynule. Ovšemže si všichni z filmu neodnesou totéž; tohle není příběh o Brandonovi z Beverly Hills, do kterého je vidět jako do křišťálové studánky. (K mnohovýznamovým lynchovinám to má ale daleko. :)) Máte-li rádi vztahové filmy od Linklatera nebo LaButea, tohle byste si měli užít. (04.02.2014)

Tak...samozřejmě je to naprosto debilní píčovina! Někdy nechápu lidi, že se zdráhají to či ono nazvat pravym jménem. Pak taky nechápu, že řešej to, že je jim líto, že nedokoukali ČESKEJ film. Když je film debilní píčovina, řekl bych, že je úplně jedno, kde že byl natočenej.. No, takže jsem byl pobaven pouze a jen tím neurvalým vágusem... a to ani ne moc. Je fakt, že při těch zobrazených SMSkách jsem si domejšlel vlastní odpovědi. Všechny byly hrubé a vulgární. Krátké a úsečné. Což mě vlastně taky trochu pobavilo. Ale abych se při sledování filmu musel bavit SÁM...to je asi vrchol. Ale pokud to takhle Rudolfová zamejšlela, OK... ..shift / delete / enter (17.10.2014)

Naprosto zbytečná slátanina o střední generaci, která po letech pocení prdele v práci a "budování kariéry" zjistila, že vlastně neví jak žít a má z toho v hlavě pořádný bordel. Patří vám to, zmrdi! Já tuhle upocenou generaci X fakt nesnáším. Pořád ještě má potřebu brzo vstávat, zavedla "tolerovaný přesčasy" a navíc si myslí, že sežrala všechnu moudrost, protože v 89. zazvonila klíčema a tím vyhnala zlý komunismus a zároveň přivolala hodnou demokracii. To už je lepší generace Z, která sice neustále něco blije na sociální sítě, ale zase nechodí moc ven a já se s ní tak moc nepotkám. Kdyby ta tragická režisérka natočila něco o mojí generaci, která prodlužuje studium, co může, a pak několik let pendluje mezi pracákem a friťákem v Mekáči, tak se alespoň zasměju. (15.09.2014)

Jana Plodková dobře vypadá a taky umí dobře hrát. To druhé se ale z tohoto filmu nedá příliš poznat, protože tady jaksi nemá o čem... V jedné scéně se zeptá nového známého (Václav Neužil), jestli by si mohla zavolat z jeho mobilu. Ten jí ho ochotně půjčí, načež ona zjistí, že neumí (možná umí, ale předstírá, že neumí) s přístrojem zacházet. Tak si nechá číslo vyťukat samotným majitelem. Když se v telefonu ozve hlas jejího partnera (Martin Myšička), odmítá se zapojit do hovoru a nechá vlastníka mobilu improvizovat a předstírat, že je jakýmsi dealerem nového vitamínového produktu, který provádí průzkum trhu. Mladá žena ho při tom pozoruje, možná se i dobře baví, ale nedává na sobě nic znát. Hovor úspěšně skončí a chudák „dealer“ se zeptá, co to mělo znamenat a co tomu člověku, se kterým musel proti své vůli mluvit, vlastně chtěla. Dočká se odpovědi ve smyslu „už ani nevím“... Tato scéna dokonale vystihuje celý ambiciozně se tvářící film. Jestlipak aspoň sama autorka ví, co jím chtěla říct? (26.09.2014)

Rozkoš nesplňuje naprosto základní požadavek, který kladu na každý film – nebaví. Dvě hodiny tlachání a smskování o ničem oživené několika povedenými záběry mě nebavilo ani trochu a nepomohlo ani obsazení výborné Jany Plodkové do hlavní role. Výsledkem je pseudoumělecká hovadina, která se snad může líbit jen artovým nadšencům, ale i u nich nedovedu pochopit, co je tolik baví na tom sledovat podobně marné pokusy o umění. Nedám ani jednu hvězdu, protože dodívat se bylo pro mě doslova utrpení. (07.06.2014)