Černý Tulipán

Nádherný film. Fascinuje mě, jak ve mně dokáží hodinu a půl opakovaně probouzet záchvaty smíchu tak 'ušlechtilým' způsobem. Ach, takový film už by dneska asi nikdo nenatočil. Jen mě mrzí, že v příběhu ustoupil do pozadí ten charismatický, větrem ošlehaný, pohledný, zkušený, rozumný, inteligentní, pragmatický, okouzlující,..., vtipný, uchvacující Černý tulipán a místo na něj jsem se musela většinu času koukat na malého brášku, co mu možná v závěru filmu začal sahat po kotníky. (06.04.2011)

----- "Svoboda je kost hozená lidu, aby si vylámal zuby.“ ----- Alain Delon a "Černý Tulipán" patří neodmyslitelně k sobě … v příběhu, který zůstává stále stejně mladý: Je opojný jako život, věčný jako láska, svěží jako jarní vítr a neodolatelně přitažlivý jako dobrodružství - neztrácí tempo a všechny překážky zdolává bez viditelné námahy, s nedbalou elegancí a s lehkým, bezstarostným a maličko znevažujícím furiantským úsměvem ... hlavu až někde v oblacích ... a v srdci bláhovou víru v lepší svět. (06.04.2011)

Na pôvodného Fanfána [tulipána] sa to teda rozhodne ani zďaleka vôbec nechytá, keďže totižto naprosto identický režisér oboch titulov v podobe: Christiana-Jaquea; tentoraz vari vymenil predčasne zosnulého: G. Philipea, za vychádzajúcu, francúzsku hereckú hviezdu v podaní A. Delona, no i napriek tomu som priam presvedčeným zrovna o tom, že sa do úlohy tohto aristokrata: Guillaumea de Saint Preuxa, zrejme príliš extra nehodil, a to konkrétne presne v takom zmysle, v akom sa v podstate i priamo [od]prezentoval v danom titule, pričom hneď stelesnil až dvojrolu! • Jednoducho povedané; z mojej strany sa určite dostavilo »mimoriadne sklamanie«, pozostávajúce najmä zo samotného spôsobu, akým sa vlastne sprístupnil tento konkrétny titul do divákovej náruče, ktorý mi pripomínal niečo na spôsob: „Limonádovej dobrodružnej telenovely s takmer až úplne neznesiteľnými, a k tomu i pomerne dosť naivnými, hereckými prejavmi, prekračujúcimi snáď všetky možné medze v rámci prijateľnej normy, a to ešte i so vskutku hodne plytkým a chabým scenárom, a síce možnože aj ušitým ústrednému predstaviteľovi rovno na mieru, ale popritom všetkom postupnom vnímaní dejových súvislostí, sa každou ďalšou scénou iba čoraz viac prehlboval [môj osobný] pocit absolútnej bezradnosti, že som si neustále v duchu hovorieval; sakra práce, čo je toto za strašnú zlátaninu, ktorá takmer pomaly nemala ani žiadnu hlavu, ba ani pätu!” • Jediné potenciálne plusy aspoňže sú: po a). protagonistov kôň Voltaire; a po b). farebná, širokouhlá kompozícia obrazu v podaní H. Decaëa. (25.01.2024)

Já si tyhle kostýmní-historciké filmy dokážu (až na vyjímky) málokdy plně užít. Navíc u mě nemůže fungovat nostalgie. Ale i tak je Černý tulipán celkem v pohodě záležitost, která navíc sem tam překvapí i vtipným humorem, kterého by klidně mohlo být víc. Taky jsem nikde jinde neviděl, že by záporáka dopadl kůn. Občas je jen trochu moc takové agitační a podivně kruté. Jinak mě ani moc nenapadá, co k tomu psát.  Ve stejném roce vznikl první Četník...To bude asi pořád takové pěkné retro. Tohle je  určitě ucházejíci, ale pro mě určitě nikterak oslnivé a částečně i vyčpělé. (16.02.2021)

Historicko-dobrodružný snímek s tehdejším (snad ještě i dnešním) idolem žen. Jako kluk jsme tento film doslova žral, dnes s odstupem času se na to dívám střízlivěji, nicméně nutno uznat, že se jedná o velmi dobrý film s vynikajícím A.Delonem v hlavní dvouroli. Do jisté míry historický snímek s notnou dávkou romantiky a dobrodružství, celkový umělecký dojem za 4*, no 4 a něco. (31.03.2013)