Líbánky

Po prasárně s názvem Svatá Čtveřice přišly Líbánky. Už z prvních záběrů je zřejmé, že se bude jednat o mnohem lepší snímek. Jarchovský s Hřebejkem se vytasili se zajímavým příběhem a i jeho skladba je dlouho na české poměry pěkně mysteriózně vystavěná. Herci jsou vesměs neznámí a tudíž ve svých rolích přesní. Jarchovský si navíc většinou odpustil na rozdíl od Medvídka hlášky, které z postav čouhají. S blížícím se koncem Líbánky utahují šrouby a dostavuje se pocit že tady to neskončí pro někoho dobře. Nebudu prozrazovat jak tohle celé dopadne. První polovina je zbytečně dlouhá a závěr není zase až tolik úderný jak by mohl být. Tyto dvě věci srazí výsledné hodnocení na 60%. (19.05.2018)

Neúnosná stopáž. První poločas naprostá nuda, podtržená pseudodialogy jako "on je divnej, já ho neznám, ty ho znáš, to jsou kecy...". Scénárista nezáživně kecá o ničem. Začátek druhého poločasu rozlouskne zápletku - i když teatrální podání Jiřího Černého působí před kamerou nepřesvědčivě. V divadle by možná celý příběh dopadl líp. A nastavení? V posledních deseti minutách milion zvratů (jak se Radim dostal do Bendova bytu?), (ne)dovysvětlených flashbacky. Umělecký přesah osvědčeného tandemu jsem nerozklíčoval. (07.01.2015)

Hřebejk režíruje s lehkostí a přehledem, některé scény jsou vynikající, ale jeho film doplácí na nevěrohodné dialogy, které šustí papírem, ne zrovna přesvědčivý výkon Jiřího Černý, zbytečnou postavu švagra Míly, která patří do jiného filmového světa a zkratkovitý závěr filmu (vše je řečeno v poslední pětině filmu, kterému by slušelo větší propracování). (01.07.2013)

Technicky jisté jako každý Hřebejkův film od... Pelíšků? Škoda že Jarchovský dokládá tvůrčí krizi derivátem Kawasakiho růže, kterému chybí pořádná dramatická konstrukce, seriózní vyhrocení a tím pádem i hlubší dopad. Nic proti ničemu, ze kterého si zítra budu pamatovat leda Štrbovu tradičně božskou kameru, oddané herce a promarněný potenciál. (29.06.2013)

Technicky nádherný Hřebejk, který veškerým svým umem nemůže (prostě NEMŮŽE) zachránit naprosto elementární logice vztahů i individuálního myšlení se vzpouzející Jarchovského cosi, co pro zjednodušení označme za scénář. Jistě, je cosi sugestivního na od pohledu úchylném individuu, které se vlichotí všem, s nimiž přijde do styku, ačkoliv se kolem něj pohybují děti, které mluví o tom, jak jim dával na hlavu igelitový pytel, nebo na líčení šikany a znásilňování oběti převlečené za Nastassju Kinski na chlapeckém internátu... ale jaksi to neospravedlní to, že hlavní hrdince přes noc vypadne mozek z palice (jakože z hlavy, bratia Slováci), a tak dále, a tak podobně, nechci spoilerovat. Pardon, ale takhle to prostě nejde... 60% jako průměr technických a ostatních kategorií. (02.03.2015)