Le Grand Blond avec une chaussure noire
Veľký blondín s čiernou topánkou
The Tall Blond Man with One Black Shoe
Režie:
Yves RobertScénář:
Francis VeberKamera:
René MathelinHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Pierre Richard, Bernard Blier, Jean Rochefort, Mireille Darc, Colette Castel, Jean Carmet, Yves Robert, Robert Dalban, Paul Le Person, Michel Duchaussoy (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Když se šéf tajné služby Louis Toulouse dozví, že se jeho náměstek, plukovník Bernard Milan, snaží intrikami dostat na jeho místo, nastraží mu léčku. Pověří spolupracovníka Perracheho, aby na letišti vybral libovolného člověka, kterého budou vydávat za tajného agenta. Perrache vybere prvního houslistu symfonického orchestru, Françoise Perrina, který přiletí z Mnichova s jednou černou a druhou hnědou botou. Jeho osobními strážci se stanou Pouchet a Chaparon. Od okamžiku, kdy vstoupí do letištní haly, je Perrin neustále sledován jak Pouchetem a Chaparonem, tak Milanovými muži vedenými Botrelem. V jeho bytě Milan umístí odposlechy a kamery. O tom všem, co se kolem něj děje, nemá Perrin ani tušení. Ve středu jeho zájmu je jen jeho milenka Paullette, harfenistka a manželka jeho kolegy z orchestru Mauriceho, se kterou se tajně schází. Maurice nic netuší, až jednou zastaví za Milanovou dodávkou, kde si pouštějí odposlech Perrina právě v okamžiku, kdy je u něj Paullette. Maurice zjistí, že v té době byla Paullette doma, a Mauricemu řekne, že má vidiny. Perrin náhodou uniká ze všech Milanových nástrah. Podle Milana je Perrin vodí za nos a vysmívá se jim. Vyšle za Perrinem agentku Christine, aby ho svedla a získala od něj informace. Oba spolu stráví noc. Ani tato akce nevyjde a Perrin s Christine se do sebe zamilují. Milan nařídí, aby Perrina unesli. Perrache sdělí Toulousemu, že má obavy, aby Milanovi muži Perrina nezabili. Toulouse je spokojen, podle něho Perrin už úkol splnil. Nařídí odvolat jeho osobní strážce. Perrache je však naopak požádá, aby Perrina víc hlídali. V bytě u Perrina se sejdou jak Milanovi muži, tak Pouchet s Chaparonem a navzájem se postřílejí, naživu zůstane jen Pouchet... (TV Prima)
(více)Recenze (175)
Páni, to byl začátek. On vlastně celý film utekl ve svižnějším a napínavém tempu. Nedočkal jsem se žádných přehnaných výstupů nebo idiotů nebo snad kombinace, ale skutečné špionážní akce 80. let se vším všudy! Agenti, agenti sledující agenty a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Tenhle profil filmu není až tak neobvyklý, že? Jenže to by se nesměl objevit člověk, který naboří všechny skutečné špionážní filmy. Není to člověk, kterého si vybrali, aby dělal šaška. Ne. Tohle je jen prachobyčejný chlápek, který jako šašek vypadá jen díky zápletce a ději, jenž není v jeho režii. / Hází chleba kachnám?... A kruci./ V takový moment jsem viděl, jak mohou věci vypadat, když si něco myslíme, a ono je to úplně špatně. :) ()
Tak toto je uz doslova kultovy film. Richard s kazdou botou roznej farby /jedna cerna, druha hneda/ je vyborny dodnes a konecne tymto filmom prerazil - aj ked vlastne prerazil uz s Roztrzitym. Yves Robert za kamerou odviedol doslova genialnu pracu a k filmu sa da vracat aj po X rokoch - pre mna rovnaky kult ako Spencerova Suda a Licha. 100 % ()
Nejdříve se mi to nelíbilo vůbec. Po čase trochu. Po dalším čase hodně. Pak ale zase ne. A nyní už vůbec ne. To jsem si myslel, ale pak jsem to znovu přehodnotil a zjistil, že prostě některé gagy jsou podle mého soudu prvotřídní a především - ve filmu je často nepřehlédnutelné nedorozumění mezi lidmi, díky němuž s vzájemně považují za někoho jiného, situace se skrz t stávají dramatičtějšími, než by byli, pokud by se držely postavy Buddhova - Nedorozumění je jen následek neznalosti! A vražme si to kam chceme, a často je to trefná pravda. ()
Proboha, vy všichni mileniálové, a ostatní, kdo viděli tuto věc po roce 2000 poprvé, nehodnoťte tenhle kousek z pohledu moderního člověka. To je zhola nemožné, nežili jste v té době, ani v bezprostřední době po natočení a tak nemůžete objektivně posoudit. Pro mě je to dětství a já se jako malý předpubertální fakan s Pierrem náramně bavil. Dnes už bych si to ale nepustil ani omylem. Vyvolávání nostalgie u filmů jejich znovusipuštěním po desetiletích s očekáváním, že budu mít stejný zážitek jako tenkrát, neexistuje. Pouze zklamání a nepěkné probuzení ze sna, na co jsme to proboha tenkrát koukali!!!??? Vše krásné je jen ve vaší hlavě, tam se mi jen při zmínce blondýna, nebo rány deštníkem vždy nostalgicky rozzáří spokojený úsměv dětských let dávno prošlých, strávených před černobílou vypouklou televizí na chemlonovém koberci u nás v obýváku. A tak to taky zůstane. A pokud se mi to jakože hodně líbilo v 10, 11, nebo 12 letech, pak to musí jasně být za 100%! ()
Oproti komedii Hořčice mi stoupá do nosu je tady humoru asi tak třetina a to rozhodně není dost. Navíc Pierre Richard v roli houslisty coby oběti intrik uvnitř tajné služby hraje tentokrát velmi civilně, což mi přijde asi tak jako Mr.Bean bez Rowana Atkinsona. Přesto jsem se místy docela dost bavil. Trailer? http://www.youtube.com/watch?v=Lg5ZAwGLq3E a ukázka z koncertu nevěrou rozhozené trojice včetně ve filmu vynechaného Brahmse?: http://www.youtube.com/watch?v=uexGhKoG4WM&feature=related ()
Galerie (37)
Zajímavosti (17)
- Scéna, keď Pierre Richard (François Perrin) zasekne vlasy Mireille Darc (Christine) do svojho zipsu na nohaviciach, sa v skutočnosti stala pri natáčaní a režisérovi sa zapáčila natoľko, že ju nechal vložiť do scenára. (Raccoon.city)
- Po premiéře filmu v New Yorku oslovila Pierra Richarda na ulici mladá žena a řekla mu, že se jí film moc líbil a že jí Richard připomíná jejího otce. Později herec zjistil, že to byla dcera Dannyho Kaye, amerického komika, kterého jako mladý student velmi obdivoval a kvůli kterému se dal na hereckou dráhu. (raininface)
- Na koncertě, kdy Francois Perrin (Pierre Richard) hraje Mozartovu 40. symfonii (KV 550), se mu do ní připlete i pasáž z první věty Čajkovského houslového koncertu D-dur, Op. 35. V rámci soundtracku lze najít skladbu pod názvem „Mozart massacre“. (MrHousenka)
Reklama