Režie:
Viktor TaušScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Milan ChadimaHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Didier Flamand, Oldřich Kaiser, Jiří Lábus, Julie Ferrier, Kati Outinen, Eva Jeníčková, Taťjana Medvecká, Ivana Uhlířová, Juraj Nvota, Zuzana Kronerová (více)Obsahy(1)
Na počátku kariéry vytvořili OSKAR, MAX a VIKTOR klaunskou skupinu Busters. Jejich klauniády představovaly ostrůvky svobody uprostřed nehybné bažiny rezignace v komunistickém režimu bývalého Československa. Pak se však mezi třemi klauny cosi vážného odehrálo. Jak se ukáže, národem milovaní klauni se mezi sebou nedokážou vystát. Nyní se Oskar vrací po třiceti letech z emigrace, aby v Praze uzavřel svoji uměleckou kariéru. Setkání s bývalými přáteli vede k nevyhnutelné vzájemné konfrontaci. Osud jim tak nabízí ještě jednu šanci, jak to naposledy pořádně roztočit. I po třiceti letech otázka zůstává stále stejná: Kdo se bude smát naposled? (Falcon)
(více)Videa (5)
Recenze (192)
Tenhle film mi vůbec nepřijde jako český, což myslím jako pochvalu. Nápaditá kamera, dobré vyprávění, pečlivě promyšlené scény a záběry. Speciální kapitolou jsou herci, Lábus i Kaiser mají konečně po dlouhé době šanci zahrát si pořádnou vážnou roli a pochmurná atmosféra filmu díky tomu většinu času funguje. Otravná je dějová linka s emigrantovou dcerou, ale kromě ní mi delší stopáž filmu nevadila. Konečně se u nás podařilo natočit vážný film, aniž by byl trapný nebo vás svými nedostatky neustále nevytrhával z diváckého soustředění. ()
Pane Jarchovský, na novinářské projekci nám pouštěli nějakou pracovní, nedodělanou verzi, kde absentovala polovina filmu? Zkontrolujte to, prosím. Kdyžtak vyčiňte promítači. Protože jinak musím vyčinit já vám. Váš scénář nedává smysl takovým způsobem, že si nepamatuju, kdy a zda vůbec jsem v kině zažil takové zmatení, které určitě nebylo tvůrčím záměrem. Klauny jsem absolutně nepochopil, vypadají, jako kdyby z nich někdo vystříhal celé, důležité, motivace postav osvětlující scény/sekvence. Je to proto prohra, které mi je ale fakt líto, protože ten smutnej starej klaun tam je. Vy jste z něj udělal senilního alzhaimra. 50% ()
Hlavním tématem filmu je vzpomínání na přátelství trojice klaunů. Vzpomínání, protože jejich cesty se působením osudu rozejdou a potom po dlouhých letech zase sejdou. Všechno je ale jinak a jejich životy se vyvíjejí v hlubokém kontrastu k jejich povolání. A nejtěžší věc je znovuobjevit společnou řeč. Kaiser a Lábus pro mě vždy tvořili nerozlučnou dvojici a nikdy by mě nenapadlo, že dosazením třetího, dokonce cizího herce může vzniknout docela příjemný a fungující celek. Co mě ale z požitku vytrhovalo, je vizuální stránka filmu. Obdivuji snahu nakládat se speciálními efekty, která u českých filmů není úplně obvyklá, mrzelo mě pak, že není dotažená do konce. Samozřejmě, film nepracuje s čistě realistickým světem, ale např. u scény na autobusové zastávce to na mě působilo nepříjemně amatérsky. V každém případě je to velký a odvážný krok vpřed, snad se ho povede na našem území i rozvinout. ()
Snímek o osudech tří členů bývalé slavné klaunské skupiny s invenční a nápaditou filmařinou (přelety kamery, záběr skrz dveře pračky, přerývaní a splývání záběrů, dlouhé a naaražanované scény.) Celé to bylo takové úmělecké. Už od skvělé titulkové sekvence s formou starého praskajícího šumějícího filmu. Díky bohaté koprodukci to asi mohlo vypadat takhle více světově, ale osobně jsem nepochopil proč vedle (možná symbolicky obsazené) legendární domací komediální dvojice Lábus+Kaiser byl do třetí hlavní role obsazen v našich končinách neznámý předabovaný finský herec, i když na rozdíl od některých jiných cizích i domacích (Kaiserova manželka) vedlejších představitelů mi nějak nevadil. Hlavně ovšem: Hurá, hurá, hurá! Lábus konečně dostal pořádnou příležitost, což beru za skoro stejný zázrak, jako kdyby se mi podařilo vzít holku na rande. A Lábus i to pomlouvání kamarádů dokázal na druhou stranu podat svým zvláštním pozorovacím talentem coby zatrplý Čecháček hodně vtipně, zároveň si u toho sem tam zašaškovat či pohrát s hlasem. U jeho postavy se mi na oplátku dost líbila ta a starost o nemocnou manželku (v tentokrát skvělém podání finské herečky Kati Ouninen, která dokázala svoji lámanou češtinu využít k ještě autentičtějšímu výkonů.) a jak pěkně dokázal setříst chlápka, co měl zájem o dům (Klidně kuřte, my se pak osprchujeme.) Mně tady Lábuse bylo asi nejvíce líto a na oplátku mi přišlo, že jako jedinný tady dodává i trocha humoru (byť i Kaiserovi sem tam ujede nějaké to šaškování, ale po většinu času je netypicky civilní a překvapí...), Jinak se celý film (a vlastně i to úmělecké podání) nese spíše v melancholickém duchu (dokonce i jedinná pantomimická mezihra je taková melacholická) a jde z něho místy vážně smutek, ze staří, budoucnosti a vroubků z minulosti. Smutek, z velké části určitě pusobivý. Možná bych jenom trochu vytkl menší rozvláčnost, přičemž závěrečné sblížení mi zase přišlo podáno možná až moc zkratkovitě a nese se opět spíše v tom uměleckém lyrickém poetickém duchu...kdesi na svitící na zastávce uprostřed zamračeného dne. Taky mě trochu rušila postava mladého studenta předabovaná známým hlasem Kryštofa Hádka. A taky: Je jasný, že bych ještě rád na závěr viděl nějaké společné vystoupení kompletní trojice na pódiu! Ale formou, částečně i obsahem a (alespoň do určité míry) využitím národního klenotu Lábuse-Kaisera jde o milé zjevení s navrch vynikajcím netuctovým podmanivým hudebním doprovodem, které mě v prvním prosincovém večeru určitě potěšilo. Líbilo se. Tentokrát nebudu nadávat na nezasloužené nizké hodnocení, protože tohle asi nemůže sednout všem, jen škoda, že film možná nevidělo tolik diváků, ale Lábuse si alespoň všimla odborná porota a Cena českých filmových kritiků s Českým lvem je vskutku zasloužená. A ještě jednou vyzdvihnu, opravdu výbornou hudbu!! Možná to na konec zařadím mezi nejzajímavější filmy, co jsem letos viděl, protože v různých ohledech to je fakt osvěžující zjevení. Mám z filmu radost a klidně se někdy kouknu znovu. () (méně) (více)
Jen houšť, chtělo by se zvolat. Nemám ale na mysli svoje strniště na bradě, nýbrž komorní artový snímek, do kterého se prachobyčejnému Čecháčkovi podařilo zaplést polovičku Evropy. Jenom nerozumím tomu, proč jednou Borise Hybnera slyším v rádiu naříkat nad tím, jak je z filmu zklamaný, a o týden později na tiskové konferenci básní o husí kůži na zádech... A přitom bych řekl, že právě jeho hodnocení je ze všech nejdůležitější. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (11)
- Původně se do kina snímek chystal už v říjnu 2013, jenže se strhla tlačenice, stejný měsíc si totiž vybraly k premiéře i české filmy Přijde letos Ježíšek?, DK, Příběh kmotra, Všiváci či Kameňák 4. Proto Klauni svůj start posunuli na konec listopadu. [Zdroj: kultura.idnes.cz] (hippyman)
- Scénář napsal Petr Jarchovský podle námětu uznávaného mima Borise Hybnera, s nímž Tauš pracoval už na své prvotině Kanárek. [Zdroj: kultura.idnes.cz] (hippyman)
Reklama