Režie:
Viktor TaušScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Milan ChadimaHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Didier Flamand, Oldřich Kaiser, Jiří Lábus, Julie Ferrier, Kati Outinen, Eva Jeníčková, Taťjana Medvecká, Ivana Uhlířová, Juraj Nvota, Zuzana Kronerová (více)Obsahy(1)
Na počátku kariéry vytvořili OSKAR, MAX a VIKTOR klaunskou skupinu Busters. Jejich klauniády představovaly ostrůvky svobody uprostřed nehybné bažiny rezignace v komunistickém režimu bývalého Československa. Pak se však mezi třemi klauny cosi vážného odehrálo. Jak se ukáže, národem milovaní klauni se mezi sebou nedokážou vystát. Nyní se Oskar vrací po třiceti letech z emigrace, aby v Praze uzavřel svoji uměleckou kariéru. Setkání s bývalými přáteli vede k nevyhnutelné vzájemné konfrontaci. Osud jim tak nabízí ještě jednu šanci, jak to naposledy pořádně roztočit. I po třiceti letech otázka zůstává stále stejná: Kdo se bude smát naposled? (Falcon)
(více)Videa (5)
Recenze (192)
"Věnuju se dnes jedné z nejtěžších uměleckých disciplín, kterou ovládají jen největší mistři. A to je umění včas odejít." Jsem pravidelným návštěvníkem divadla, což v mém případě znamená, že jsem do něj jednou za deset let zavlečen. Ale nebývalo tomu tak vždycky. Co já jsem si za první republiky užil s Varelem Frištěnským, Karlem Infeldem Prácheňským či Veverkou z Bitýšky. Jenže na to dramatické umění jsem nikdy úplně nebyl, takže jsem si ty klauny, emigraci, alzheimera, rakovinu konečníku i škytavku užil o něco méně, než divák, který se nechlubí titulem kulturní barbar. ()
Zvláštní hříčka. Je tam cítit pokus o evropský artový film, ale nemám moc dojem, že by se to dařilo. A shazuje to hlavně scénář a konec, který Vás sice nechá v rozpacích, ale v takových, že opravdu nevíte, na jakou stranu se vlastně vrtnout. Herecké výkony jsou zajímavé a minimum dialogů oproti herecké akci je jednoznačně k dobru. Ale určitá pachuť divného scénáře Petra Jarchovského ve mě přetrvává. Předabovaný Flamand to pak rozhodně nenapravuje. ()
Snímek o osudech tří členů bývalé slavné klaunské skupiny s invenční a nápaditou filmařinou (přelety kamery, záběr skrz dveře pračky, přerývaní a splývání záběrů, dlouhé a naaražanované scény.) Celé to bylo takové úmělecké. Už od skvělé titulkové sekvence s formou starého praskajícího šumějícího filmu. Díky bohaté koprodukci to asi mohlo vypadat takhle více světově, ale osobně jsem nepochopil proč vedle (možná symbolicky obsazené) legendární domací komediální dvojice Lábus+Kaiser byl do třetí hlavní role obsazen v našich končinách neznámý předabovaný finský herec, i když na rozdíl od některých jiných cizích i domacích (Kaiserova manželka) vedlejších představitelů mi nějak nevadil. Hlavně ovšem: Hurá, hurá, hurá! Lábus konečně dostal pořádnou příležitost, což beru za skoro stejný zázrak, jako kdyby se mi podařilo vzít holku na rande. A Lábus i to pomlouvání kamarádů dokázal na druhou stranu podat svým zvláštním pozorovacím talentem coby zatrplý Čecháček hodně vtipně, zároveň si u toho sem tam zašaškovat či pohrát s hlasem. U jeho postavy se mi na oplátku dost líbila ta a starost o nemocnou manželku (v tentokrát skvělém podání finské herečky Kati Ouninen, která dokázala svoji lámanou češtinu využít k ještě autentičtějšímu výkonů.) a jak pěkně dokázal setříst chlápka, co měl zájem o dům (Klidně kuřte, my se pak osprchujeme.) Mně tady Lábuse bylo asi nejvíce líto a na oplátku mi přišlo, že jako jedinný tady dodává i trocha humoru (byť i Kaiserovi sem tam ujede nějaké to šaškování, ale po většinu času je netypicky civilní a překvapí...), Jinak se celý film (a vlastně i to úmělecké podání) nese spíše v melancholickém duchu (dokonce i jedinná pantomimická mezihra je taková melacholická) a jde z něho místy vážně smutek, ze staří, budoucnosti a vroubků z minulosti. Smutek, z velké části určitě pusobivý. Možná bych jenom trochu vytkl menší rozvláčnost, přičemž závěrečné sblížení mi zase přišlo podáno možná až moc zkratkovitě a nese se opět spíše v tom uměleckém lyrickém poetickém duchu...kdesi na svitící na zastávce uprostřed zamračeného dne. Taky mě trochu rušila postava mladého studenta předabovaná známým hlasem Kryštofa Hádka. A taky: Je jasný, že bych ještě rád na závěr viděl nějaké společné vystoupení kompletní trojice na pódiu! Ale formou, částečně i obsahem a (alespoň do určité míry) využitím národního klenotu Lábuse-Kaisera jde o milé zjevení s navrch vynikajcím netuctovým podmanivým hudebním doprovodem, které mě v prvním prosincovém večeru určitě potěšilo. Líbilo se. Tentokrát nebudu nadávat na nezasloužené nizké hodnocení, protože tohle asi nemůže sednout všem, jen škoda, že film možná nevidělo tolik diváků, ale Lábuse si alespoň všimla odborná porota a Cena českých filmových kritiků s Českým lvem je vskutku zasloužená. A ještě jednou vyzdvihnu, opravdu výbornou hudbu!! Možná to na konec zařadím mezi nejzajímavější filmy, co jsem letos viděl, protože v různých ohledech to je fakt osvěžující zjevení. Mám z filmu radost a klidně se někdy kouknu znovu. () (méně) (více)
Velmi těžký a na naše poměry hodně zvláštní film, u jehož hodnocení jsem na rozpacích. Klauni pro mě přesně vystihují definici toho slova - žádná prvoplánová legrace, nýbrž vnitřní smutek, který je přítomen ve všech zdánlivě vtipných skečích. Z celkové atmosféry na mě dýchla opravdu hodně těžká deprese a jakási bezvýchodnost stáří. Herecké výkony všech zúčastněných jsou výborné - Lábus získal asi životní roli, Kaiser opět dokazuje, že nemá problém s tragikomickou polohou a neznámý Flamand moc nezaostává, za zmínku stojí i obě zahraniční herečky, které jsou neméně výborné. Taušova režie hodně zajímavá a řekl bych i vyspělá a v rámci možností dle mého snesitelně artistní, některé dlouhé záběry fungují a tvůrce tu nemá jakoukoli potřebu exhibovat a přitom zachytit to podstatné. Problém mám se scénářem, který nedrží u sebe a je přílišně epizodický a někdy se až příliš dlouho zabývá tím nepodstatným a nezajímavým a to atraktivní tu je o poznání méně. Klauni je film, který zaslouží pozornost, i když nebude přijímán jednoznačně a zasloužil by si širší zahraniční distribuci, protože venku možná uspěje víc než doma. Nevěděl jsem, co od toho čekat a nakonec je mi líto, že musím zůstat jen u tří hvězd a lehkého nadprůměru, protože mít film lepší scénář, asi bych šel výš. 60% ()
Audiovizuálně hodně slušné. Škoda ale, že mě film chytil až ke konci. Celou dobu je to totiž až moc depresivní. Tedy když nepočítáme Evičku Jeníčkovou a její šukání. Sice se říká, že komici mají smutný život, ale tohle už bylo trochu moc. Na závěr jsem se ale moc těšil na společné vystoupení všech tří komiků. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (11)
- Pro autora námětu, Borise Hybnera, je film osobním rozloučením s kariérou. Podle jeho slov není film autobiografický, i když podobnou klaunskou trojici tvořil s Ctiborem Turbou a Bolkem Polívkou, jednotlivé postavy vymyslel spojením charakterů odpozorovaných od mnohých svých kolegů. (Zdroj: Wikipedia.cz)
- Původně se do kina snímek chystal už v říjnu 2013, jenže se strhla tlačenice, stejný měsíc si totiž vybraly k premiéře i české filmy Přijde letos Ježíšek?, DK, Příběh kmotra, Všiváci či Kameňák 4. Proto Klauni svůj start posunuli na konec listopadu. [Zdroj: kultura.idnes.cz] (hippyman)
Reklama