Klauni

Smutný úsmev v životoch klaunského tria, nezmieriteľne rozpadnutého pred desaťročiami. Ťažko súdiť, kto z trojice je víťaz, kto porazený. Všetky minulé vášne a dosiahnuté méty totiž predbehla neúprosná staroba. Jedného kláti chorobou, druhého trápením s manželkiným Alzheimrom a tretieho rokmi nedoriešeným vzťahom s dcérou a partnerskou nestálosťou. Alternatívy sú rôzne. 1. Snaha udržať šaškovstvo a aký taký dotyk s kultúrnym svetom i s mladosťou (mladá manželka, deti na staré kolená). 2. Umelecká neústupnosť bezduchej komercii spôsobujúca na druhej strane skromnosť v životných potrebách, pripomínajúcu až materiálne strádanie a premenu klaunského výrazu na trvalý moralizátorsko - mentorský kŕč. 3. Prispôsobenie sa nastupujúcemu mentálnemu mäknutiu väčšinového vkusu. Ambiciózna správa o postupnom vädnutí aktérov kultúry 60. rokov a ich spletitých osudov si udržiava pomerne vysoký umelecký kredit a po rozpačitom úvode naberie až nečakane vysoké obrátky. Navyše celé je to premiešané množstvom humorných scénok. Tým vtipnejších, čím starší sú ich diváci. (16.02.2014)

Skvělá záležitost, ve které haprují především věci spojené s postavou Didiera Flamanda, jeho výkon je někdy dost necivilní a některé scény v jeho dějové line působí dost vykonstruovaně (scéna bojící se vnučky mezi francouzskými divno-divadelníky). Jako kontrast působí zcela podmaniví Lábus s Kaiserem, kteří svoje role zvládají naprosto s přehledem a docela dobře jim k tomu sekunduje i finka Kati Outinen, díky jejíž češtině je její ztvárnění Alzheimera najednou překvapivě věrné.Za zmínku , stojí i formální stránka, kde je třeba kamera na špičkové úrovni a i takové mimovské scény (které připravoval Boris Hybner), které mám jinak rád asi tak jako zkažený mlíko se sardelovou pastou, jsou tu nejen funkční, ale dokonce zábavné. (19.09.2017)

Smutný film o stárnutí, ze kterého trio bývalých klaunů rozhodně nedělá komedii. Ani jedna z nejsilnějších scén (česání) není primárně vtipná, byť diváka rozesměje. Kromě obsazení hlavních rolí je třeba vyzdvihnout režii, masky a hudbu. Co mě naopak nepřesvědčilo a odpovídá mému nepříliš vysokému hodnocení, je scénář. Jakoby pan scenárista nepřišel na to, jak ten příběh odvyprávět. Škoda. (31.03.2015)

”Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci: mají své příchody a odchody; za život každý hraje mnoho rolí…” (Shakespeare) Vzpomínky starých klaunů. Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal... Pocta mistrům pantomimy a klauniád, umění u nás tak málo ceněného, ač jsme bývali světovou velmocí. Challenge Tour 2015 - 30 dní se světovou kinematografií, Vol. 2 (06.10.2015)

Hlavním tématem filmu je vzpomínání na přátelství trojice klaunů. Vzpomínání, protože jejich cesty se působením osudu rozejdou a potom po dlouhých letech zase sejdou. Všechno je ale jinak a jejich životy se vyvíjejí v hlubokém kontrastu k jejich povolání. A nejtěžší věc je znovuobjevit společnou řeč. Kaiser a Lábus pro mě vždy tvořili nerozlučnou dvojici a nikdy by mě nenapadlo, že dosazením třetího, dokonce cizího herce může vzniknout docela příjemný a fungující celek. Co mě ale z požitku vytrhovalo, je vizuální stránka filmu. Obdivuji snahu nakládat se speciálními efekty, která u českých filmů není úplně obvyklá, mrzelo mě pak, že není dotažená do konce. Samozřejmě, film nepracuje s čistě realistickým světem, ale např. u scény na autobusové zastávce to na mě působilo nepříjemně amatérsky. V každém případě je to velký a odvážný krok vpřed, snad se ho povede na našem území i rozvinout. (05.07.2014)