Klec

Kdyby existoval žánr "hysterický, tak bych tam Klec rozhodně zařadila. Z Héléne taková ta tichá hysterie přímo čišela od samého začátku a skoro se přenesla i na mě, protože po chvíli jsem byla nervní už z každého zvuku, který jsem zaslechla, od operní árie z gramce až třeba po tekoucí vodu z hadice. Ingrid Thulin moc neznám, ale zahořklou bývalou manželku Juliena hrála výborně. Škoda, že je tenhle snímek skoro neznámý, protože nejen, že je samotný příběh poměrně originální, ale sledovat Juliena v podání Lina Ventury je už sám o sobě nezapomenutelný zážitek. Na to jak má hlavu bezmocně opřenou o volant v autě asi nezapomenu. Vynikající postupná gradace až do finálního konce, který snad nemohl ani jinak dopadnout, byla už jen třešničkou na tomhle malém filmovém dortíku. (17.02.2014)

Klec je prostě filmová paráda. Skvělý nápad, který dává prostor ke skvělé psychologii a také hereckým výkonům. Lino Ventura skvěle ztvárňuje pocit jeho postavy, pocit beznaděje a zoufalství a s Ingrid Thulin jde místy až strach. Snímek ve vás dokonale vyvolá ty správné emoce, budete u něho přímo hltat každou sekundu a zanechá ve vás velmi silný zážitek. Deferre dokázal na tak malém prostoru vykouzlit jedno z nejlepších děl francouzské kinematografie. které zkrátka nemá chybu. (29.07.2016)

Tak tohle je pro filmového labužníka naprosto lahůdkový snímek. Všechny ingredience jsou přesně odměřené, skvěle vybrané a velmi chutné. To, že bude mistr Ventura ve své roli brilantní, s tím už se tak nějak počítá... Tím jeho výkon nechci nijak snižovat, naopak! Skvělý! Takže se stejně musím opakovat. A paní "bejvalá" byla dobře šibnutá dáma. A dáma Ingrid Thulin ji vystřihla tak dokonale, že mne velice začalo zajímat, co je tahle dáma zač. Přiznávám se, že ji neznám, ale ráda poznám. Pan režisér za bezchybného Sardeho doprovodu nám tedy naservíroval takovou dobrotu, že se ještě dlouho budu olizovat až za ušima. (24.11.2011)

V úplných počátcích mi snímek připadl až komický a skoro jsem se pochechtával zoufalému Lino Venturovi utkávajícího se s podivnými argumenty své bývalé ženy. Brzy však sranda ustoupila a padla na mě stísněná atmosféra. Zároveň jsem si uvědomil, že mě jedna bývalka asi před rokem zvala, klika, že jsem nepřijel... Ovšem, měl bych se asi zamyslet, kdybych hodlal opustit svou současnou ženu, že bych měl být asi opatrný :-) Nicméně, vážně, ti co jsou ve vztahu ti, kteří jsou "odejiti", jsou na tom výrazně hůř a záleží na tom, jakou má kdo letoru a vyrovná se s tím. Je to život a chodí to tak, ale těch, co se s rozchodem nevyrovná, je pořád dost. A tento film je v podstatě jedním, byť poněkud drsnějším, příkladem. Výborný herecký výkon Lina Ventury. (16.05.2010)

Film, který vás donutí zůstat starým mládencem anebo minimálně se nevracet k poněkud psychopatičtějším bejvalkám. Jistě - v první řadě skvělé drama s dvěma vůdčími hereckými výkony, přičemž má smutkem, odvahou i osamělostí prostoupená Ingrid velmi navrch, zručný Pierre Granier-Deferre však snímek vybavil i šikovným ironickým podtónem a skvělým tragikomickým nádechem. Samotný konec se pak zpočátku nese v tradičně drsném venturovském slohu, aby vyvrcholil v absurdně komické finále. Paráda. (27.11.2005)