100 dní v Palermu

Velká nostalgie, kterou jsem jako kluk vcelku hltal. Dnes s odstupem let mne víc bavil báječný český dabing než celý zamotaný a prakticky dokumentárně podávaný příběh generála Dalla Chiesy.  Krvavé vsuvky atentátů jsou dostatečně syrové a vzbuzují odpor, stejně jako odsudek prohnilé státní moci, jež je neoddělitelně propletena s "chobotnicí"  a neplní tak svou funkci.  Ventura je pak v roli generála přesný, ale scénář z něj tak trochu dělá jen  šaška na ozdobu, který hodně odsuzuje  a diskutuje, ale jeho velký plán na zničení mafie pro mne de facto zůstal záhadou.  Poctivě je ale třeba říct, že mi není jasný ani po pročtení několika článků o skutečném Dalla Chiesovi. (30.10.2023)

100 DNÍ V PALERMU svou strohou dokumentárností vypovídá o stinných stránkách demokracie víc než mnoho. Je to předfilm akce ČISTÉ RUCE, která uvozuje počátky italské druhé republiky. Podsvětí tohoto typu navozuje válečnou situaci; válka musí počítat v minutách a hodinách. Na demokratické procedurální hrátky nemá čas. Jinak ztrácí své nejcennější lidi a propadá se hodnotově. I demokracie se musí umět bránit. To je poselství tohoto filmu, jemuž herecky vévodí Lino Ventura. (10.09.2022)

Jasné a priamočiare protimafiánske posolstvo, dôverujúce revoltujúcej mládeži, robotníkom a komunistickej strane. Snaha napraviť inštitúcie vyšetrovacieho dozoru bez zásadnejšej zmeny systému z toho trčí ako slama z topánok. Vlastne teda o istú zmenu sa film pokúša - viac právomocí prokuratúre a polícii! Nečudo štedrej podpore distribúcii filmu v krajinách sovietskeho bloku. Veď nainfikovať divákov prostredníctvom zručného politického thrilleru na potrebu posilnenia komunistickej polície to muselo byť - mňam ach-ňach! pre potentátov v šesťstotrinástkach. Film bol premietaný v ČSSR v kinách aj televíziách ako reálny obraz kapitalistického fungovania. Nie že by preháňal, len tá agitačná línia v prospech partajných komunistov (členovia parlamentu), ktorí práve v banánových socialistických krajinách patrili k vládnucej triede prispievala k deformovanému videniu súvislostí vo svete. Zatiaľčo v mafiou vykorisťovanej Sicilíi padali na základe rozhodnutia korporátnej moci hlavy neúplatných sudcov, policajtov, poslancov a vyšetrovateľov, u nás - v šťastnom svete guľášového husákizmu - patrili práve filmom protežovaní a mafiou krágľovaní komunistickí poslanci k novej vládnucej triede, ktorá mala pod palcom všetky výrobné prostriedky a z nich plynúci zisk. (25.06.2013)

Trošku jsem si osvěžil vzpomínky na Lina. Zdaleka jsem neviděl všechny jeho filmy a ani nepatřím mezi jeho skalní příznivce, nicméně 100 dní v Palermu, to je pro mě jeden z jeho nejpřesvědčivějších hereckých výkonů. Tentokrát ne, jako policista, ale jako neúplatný generál, což vlastně vyjde skoro na stejno. Velmi přesvědčivý film, který nám trošku osvěžil léta osmdesátá, kde hlavně v Itálli to byla celkem dost síla, o čemž se přesvědčíte konec konců také. Kdo ještě neviděl, ať nečte obsah, připraví se o závěrečnou, všeříkající pointu. (24.08.2014)

Spíše než rekonstrukce událostí to působí jako oslava odkazu generála Dalla Chiesy a jeho boje s větrnými mafiánsko-byrokratickými mlýny. Působí to spíše jako vzniklé za účelem vzedmutí vášní a donucení lidu i vlády k akci a nikoli nečinnému přihlížení. Což je daň za vznik sotva pár měsíců od zobrazených událostí. Citelně tomu tedy chybí odstup i informace (zvláště v pasážích "ze stanu mafie" a z vládních kruhů) a tak je to dosti povšechné a postupem stopáže čím dál více se vezoucí na melodramatické osobní linii na úkor té syrově rekonstrukční, kterou to razí v první polovině. Ovšem není to v žádném ohledu špatné; jen bych stejnou látku i téma viděl raději zpracovanou o pár let později (a klidně i stejným týmem a režisérem) a více do hloubky. Jenže už by to bylo bez Ventury a to by zase byla věčná škoda připravit ho o tak vděčnou a charismatickou roli. (16.12.2014)