Maigret klade past

Moja fascinacia kvalitnou mimohollywoodskou tvorbou nadalej uspesne pokracuje, tentokrat padla volba na trilogiu Maigret klade past - Pripad komisare Maigreta - Komisar Maigret zuri. V roli komisara Maigreta sa predstavil Jean Gabin, ktoremu volba presne zapasovala. Pribehovo ide o vraha, ktory uz dlhsiu dobu suzuje parizsky Montmartre. A tak nastupuje na scenu vyborny Maigret v podani Jeana Gabina, aby zbavil damy strachu z vraha, a nastrazi na vraha pascu. Nasledne sa pribeh zacne pekne odvijat. Reziserska praca je na urovni, reziser Jean Delannoy sa predviedol. Z kazdej sceny vidno, ze jej vladne skusena ruka rezisera, kazda scena je prepracovana. Atmosfera Pariza 50. rokov je vystihnuta vyborne, a stale ma fascinuje, aj po vyse 50 rokoch od natocenia filmu. Dialogy su maximalne na urovni, film divaka hned strhne, a nepusti, takze nuda tuna rozhodne nehrozi. Zaver je pekne vygradovany, a dost prekvapivy. Ako pikoska moze sluzit fakt, ze v jednej z roli sa vo filme predstavil aj pan Vino Lentura, ktory uz spolupracoval v roku 1958 na filme Vytah na Popraviste /tusim s reziserom Louise Malle -om - ale to nie je tuna az tak dolezite/. 86 % (30.08.2014)

Nevedel som, čo očakávať o takto starej detektívky, pretože odvtedy tu už bolo všetko a ťažko niečím prekvapiť. Maigret ponúka detektívku psychologickú, kde páchateľa nie je pre diváka nijako zvlášť ťažké odhaliť. Mal som ešte jeden tip, ale prednosť pred prekvapením dostala (možno našťastie) práve psychologizácia. Čiže Maigret ma ničím neprekvapil, ani ma nesklamal, dostal som zhruba to, čo môže detektívka z 50. rokov ponúknuť. Asi všetci sme si všimli Lina Venturu v malej úlohe jedného z vyšetrovateľov. Zaujímajú ma aj ďalšie filmy s Gabinom v tejto úlohe. (29.07.2015)

Přidávám společný komentář k filmům Komisař Maigret zuří a Maigret klade past, viděným bezprostředně po sobě. V obou případech mé hodnocení zásadně ovlivnil dabing, zatímco novější Komisař Maigret zuří s novým dabingem (Schánilec, 2003) je nudná záležitost typické krimi, která nemá pořádně o čem vyprávět, a na niž ihned zapomenete a není problém u ní opakovaně usnout, starší Maigret klade past s výborným Zlatomírem Vackem a celou dabing partou z ČST Brno je zábavný, veselý i napínavý (kombinace jadrného humoru, bodrého vyšetřovale a archaismů nejvíc připomene nejlepší příběhy rady Vacátka). Zase se ukazuje, že 50 let starý film nelze nadabovat v dnešní mluvě. Ty skvělé dialogy, dnes už nepoužívaná slovní spojení, slovní humor, to je vše, co se podařilo v původní úpravě a nepodařilo v nové. (15.06.2014)

Klasické detektivky, u kterých bylo třeba nejprve rozlousknout motiv, psychologicky postupovat zevnitř navenek, které vyžadovaly divákovu spoluúčast, a které považují "nalezení vraha" i za svoji zásluhu, ty vždycky potěží a přinesou i určité zadostiučinění. Zde Maigret/Gabin "dekonstruuje" případ muže stojícího mezi dvěma ženami, matkou a manželkou. Později se však ukáže, že žena a manželka jsou na jedné straně, a na druhé straně jsou ostatní ženy, které se snaží "systematicky" vybít. Práce je to však náročná a dlouhodobá, ale stejně tak náročně a dlouhodobě pracuje i Maigret. Odkrývá pachatelovu mentalitu až do raného dětství, kde nachází odpovídající "mentální defekt". Nepřítelem jsou všechny ženy, k nimž ho poutá nepřekonatelný sado (ostatní ženy) masochistický (matka a manželka) vztah. Jako Maigretovu spolupracovníku se mi nezamlouvá pouze motiv "ješitnosti", který považuji za sporný.... O dva roky později natočil Alfred Hitchcock slavné "Psycho", které uderněji zobrazuje podobnou situaci. Ale také vypjatěji a schématičtěji. Simenonův přesah matky v manželku (i když se vzájemně nenávidí) celou situaci rozšiřuje, ale zároveň i zpřesňuje; u Roberta Blocha je situace jednodušší, a proto i strašidelnější. Pozn.: Nezávisle na filmu popisuje osobu s traumatickým poškozením mozku (náš hrdina Marcel Maurin/Jean Desailly) PhDr. Martina Hasalíková: "kolísavá emocionalita, úzkostnost až depresivita, narušení psychomotorického tempa, tendence ke stereotypii, ulpívání na určitých projevech chování, nedostatek ohledu k okolnímu světu, egocentrismus, nerespektování pravidel ustálené sociální interakce, zvýšená afektivita a dráždivost". Ješitnost zde neuvádí. (17.04.2017)

Nejvěrnejší přepis maigretovskeho světa na filmový pas. Vše je pečlivě převedeno - děj i charaktery, přičemž vrcholem je pochopitelně Gabin, který přesně vystihl Maigretovu zdánlivou ospalost, pod kterou se skrývá koncentrovana energie. Problémem přepisu je tempo - Simenonovy knihy letí dopředu jako blesk, zatímco film je proti nim takový loudal. (10.03.2011)