Bílá královna

Přestože jsem se v druhé polovině série trochu ztrácela v tom, kdo s kým a za kolik, a měla nutkání po 8. díle, kdy naposled vydechne král Edward (Max Irons - čerstvě v mém TOP 10 a momentálně na vrcholu žebříčku mých idolů), to vypnout, vydržela jsem až do konce. Ačkoli bylo jasné už od začátku, jak to dopadne, bylo zajímavé sledovat všechny ty pletichy dokola. Také oceňuji, že jsem byla ušetřena pohledu na useknuté hlavy - opravdu nemusím vidět vše. Škoda, že druhá série nebude :( (14.03.2014)

O Válce růží jsem se ve škole učil, že to byl boj mezi rody Lancasterů a Yorků. Až díky tomuto seriálu jsem se něco blíže dozvěděl o několika silných ženách té doby (Markétě z Anjou, Alžbětě Woodvillové, Anně Nevillové, Markétě Beaufortové), které stály po boku svých manželů či otců (králů Jindřichovi VI, Eduardu IV a Richardu III). Doba to byla drsná a plná krve, díky tomu důrazu na zmiňované ženské postavy je zde ale možná až přemíra romantiky (a erotiky). Alžběta Woodvillová se svou dcerou rovněž Alžbětou tu zas každo chvíli kouzlí (a ovliňují tak výsledné události), což mě tedy moc nebavilo. Ze všech těch zmiňovanaých žen mě tak asi nejvíce zaujala (ač ne svým vzhledem) postava Markéty Beaufortové, která po celou dobu jde fanaticky za jediným cílem a to naplnit "boží" záměr, že se její syn Jindrich Tudor má stát anglickým králem. Kdo zná anglické dějiny tak ví, že se jí to nakonec podařilo a jeho nástupem na trůn došlo k symbolickému smíření Lancasterů s Yorky. ******************************************************************************************************* Po vzhlednutí všech dílů se nemohu odpustit komentář ke dvěma fabulacím v celém vyprávění. Že se dle autorů seriálu Alžbětě Woodvillové podařilo zachranit (nastrčením dvojníka) alespoń jednoho ze svých synů (Richarda) před trpkým osudem princů z Toweru (jak jsou Eduard a a Richard nazýváni v historiografické literatuře) ještě beru, neboť nad skutečným osudem obou Alžbětiných synů se asi vždy budou vznášet otazníky. Ale nechat Alžbětu z Yorku, budoucí manželku Jindřicha Tudora a anglickou královnu, milovat se před rozhodující bitvou s králem Richardem, to považuji vážně za vrchol. Tímto totiž tento seriál žel klesl na úroveň mýdlové opery. (28.02.2021)

Lekce historie z Bradavické červené knihovny. A tím rozhodně nemyslím nějaké stranění červeným, Lancasteři, a vlastně všichni muži, jsou zde totiž až do posledního dílu série zobrazení jako neschopný plevel, se kterým intriky bílých lomcují ze strany na stranu. A nejen oni, celá historie se totiž smrskla na kouzlení a řešení osobních problémů a vendet žen obou rodů, zatímco opravdová politika se odehrává za zavřenými dveřmi, a ony s pomocí svého šarmu, čárymárů a boží prozřetelnosti tahají za nitky. Rámcový děj jednotlivých dílů se pak omezuje na to, která z nich a kolikanásobně zrovna rodí, popřípadě umírání jejich ratolestí z těch či jiných důvodů. A i přes tu červenou jsou postavy černobíle ploché jak prkna, všichni hodní jsou krásní a milí, všichni zlí naopak odporní, slizcí a drzí, jediným zajímavým aktérem byl samotný Kingmaker, ale ten, jak víme, bohužel nežije věčně. V kontrastu s povedeným vizuálem a krásnou hudbou je pak v druhé polovině naprosté selhání v maskování veku postav, kdy starší aktéři pouze rozpustí velkolepé účesy a vymění bohaté róby za hadry, zatímco v obličeji vypadají stále jako ta jejich dítka, která ještě přežívají. To souvisí i se zmateným skákáním v čase, žádné zápletce se totiž nevěnuje víc než půl hodiny a roční období se v ději střídají stejně rychle jako jednotlivé scény. Ano, chápu, že emancipace žen a whatnot je dnes v kurzu, ale takto jednostranným pojetím hyzdit anglickou historii prostě JE jedním z největších seriálových failů BBC. Takhle prosím ne. (02.09.2013)

Lekce anglické historie zhuštěná do deseti hodinových dílů. Měl jsem pocit, že seriál předpokládá divákovu bazální znalost dějinného období, ve kterém se odehrává (1464–1485). Jelikož jí nedisponuji, tak jsem se v ději a postavách chvílemi ztrácel. Bylo proto zapotřebí se trochu dovzdělat. Jde spíše o konverzační drama, byť ani o pár vydařených záběrů z bitev není divák ochuzen. Dobová výprava je na vynikající úrovni, jen se mi moc nepozdával výběr/maskování některých herců. Například samotný král Edward IV. mi přišel jak vystřižený z nějakého lifestylového magazínu, a to po celých zobrazovaných 20 let jeho života (jeho představitel vizuálně vůbec nestárnul; až v den jeho smrti mu nechali narůst vousy). Z herců se mi naopak nejvíc líbila Amanda Hale, představitelka Margaret Beaufort, a potom David Oakes, který ztvárnil králova bratra George a kterého znám už z mé oblíbené „středověké“ minisérie Pilíře země a taky z Borgiů. (20.08.2015)

Britská historie je velice bohatá, vydala by snad na tisíce dalších seriálů - a obzvlášt pokud by to bylo pod záštitou BBC, rozhodně by se vždycky jednalo o velice kvalitní počiny. Spojení Británie a historie nemůže prostě nikdy vyjít špatně. Období krvavé války růží si už dlouho něco podobného zasloužilo. The White Queen splnuje všechny moje požadavky do puntíku - napětí do poslední minuty, krásné kostýmy, intriky jak se patří, charismatické postavy. Každý díl je jako jeden výborný dobový film a působí jako realistická Hra o trůny. Obzvlášt jsem si zamilovala Rebeccu Ferguson v hlavní roli a mladého Ironse jako krále Edwarda. Uvidíme, jestli do úplného konce neztratí tempo, ale silně o tom pochybuji, takže jasných pět. EDIT: V posledních dílech mám výtky ke vzhledovému nestárnutí postav (to se opravdu nepovedlo), navíc sílí můj odpor k představitelce Anne, která hraje již od počátku opravdu, ale opravdu mizerně. Myslím, že by navíc bylo lepší zaměřit se v celém seriálu na jedno kratší období, než na dvacet let, působí to mnohdy zmateně a překombinovaně. (25.07.2013)