Je těžké být bohem

Čo to vlastne bolo? Rozhodne to nebol filmový odraz Pietera Bruegela staršieho, ani Hieronyma Boscha, ako som pôvodne (naivne) očakával. Nebol to žiadny strhujúci rev nepreberného kvanta symbolov. Germanov posledný počin ponúka technicky veľmi plastickú, narcisticky obscénnu, voči divákovi maximálne apatickú a vonkoncom nič užitočné nehovoriacu (alebo posolstvo úspešne topiacu) ilúziu stredovekého sveta ako z nekonečnej (pre mňa cinefilnej), znudene hnijúcej nočnej mory . Adept na najbizarnejší filmový kult, pri ktorom je ťažké byť divákom. (03.04.2015)

1) Mizanscéna. Je třeba si vzpomenout na pravý původ tohoto slova - v originále mise en scène, tedy doslova "pokládat" "na" "jeviště", umisťovat objekty a postavy na tu část divadelních prken nebo prostoru před kamerou, jež bude pro následujících málo desítek minut náhražkou světa, a to náhražkou o to věrohodnější, jak lépe se vám podaří ony objekty poskládat. A German prokázal genialitu právě v tom, jak dokázal zahustit, vymodelovat, učinit dokonale plastickým a hmatatelným tuto filmovou mizanscénu a tím i celý svůj fikční svět. Jako návštěvník Ermitáže žasne, jak je každý kousíček palácových sálů vyzdoben ornamenty a pozlátkem, zde člověk žasne, jak je každý kousek imaginárního prostoru vyplněn špínou, bahnem, tlejícím dřevem a tlejícími lidmi. 2) Kamera. German jako jeden z největších poetiků filmové kamery ji tentokrát propůjčil službám mizanscény, jeho detailní a intimní záběry nám umožňují takřka se dotknout všeho, co po tři hodiny tvořilo svět planety Arkanar a díky jí a mizanscéně i celý svět divákův. 3) Syntéza. Film o dilematu nezúčastněného pozorování vs. zúčastné spoluodpovědnosti díky kameře, mizanscéně a rezignaci na vyprávění děje, který by divákovu pozornost odváděl od blízkosti vší špíně a bahnu Arkanaru, umožňuje skutečně prožít toto dilema. Vždyť díky všem těmto postupům je v divákovi docíleno přesně toho, co se udává hlavnímu hrdinovi - být nenávratně a osudově vtažen do cizího světa, ať již jiné planety či fiktivního světa filmu. (05.03.2015)

Být stopáž poloviční to bych možná to kálení na hlavu a soplení na okolí přetrpěl, ale zde to nemělo cenu pokračovat déle. Ani černobílá kamera, originální nápad to co na filmu ocením nejvíce zde nemělo téměř váhu. Po pár dnech přemýšlení jsem se uklidnil a vydal se na druhou projekci a opět to nedal... Obdivuhodné jak měl někdo trpělivost se tímto zabývat 13 let,... - 4. 7. 2014 - 1/6 filmu + 8. 7. 2014 - 1/2 filmu - 10% (05.07.2014)

[AFF 2014] Naratívna anarchia, roztrúsený symbolizmus, disharmónia, vizuálny bordel, doslovný chaos na scéne, bezpočet postáv, prvkov, významov, motívov, dialógov, vzťahov a mizivá šanca na uchopenie celku. Koho nezmohla k divákovi krutá a bolestivá forma, čiernobiela kamera, pohrávanie sa s orezanou perspektívou a neviditeľnými postavami vchádzajúcimi na scénu, koncentrovaná absurdita, strácajúci sa rozprávač, rozklad, hnus, brutalita, surovosť, vulgárnosť a obscénnosť komplexne zkonštruovaného sveta planéty zamrznutej v stredoveku, ten prehral boj s megalomanskou 170-minútovou stopážou. Tých pár, čo v premietacej sále predsa len zostali, malo neopakovateľnú šancu vidieť antidivácky chaoticky štrukturalizovaný film s drsným, neučesaným audiovizuálom (bez hudby), epochálne herecké výkony, dialógy a scény ako z pera zvráteného, blato, hmlu a krv milujúceho dvojčaťa G.R.R. Martina a konceptuálno-myšlienkové filozofické presahy. Z Germanovho ponurého veľdiela bude raz (ak už nie je) väčšinovým publikom zavrhovaný kult, tým som si istý. Je to trochu ako Jodorowsky - na toto ešte nie je ľudské plemä pripravené. 80% (28.06.2014)

Tříhodinové Germanovo no compromise, pracující s médiem tak důsledně jako nikdo před ním a odmítá brát na milost kohokoli. Není hudby, není naděje, není návodu, moudrost visí na nejbližší větvi (doslova) hned vedle psů a zástupy zdeformované lůzy se brodí po kotníky v takovym svinstvu, že bude třeba přehodnotit některé moje noční můry. Raritní případ filmu, který se nedá plně docenit ani při několika projekcích. Je naprosto fascinující sledovat obsedantní pečlivost při práci s prostředím, rekvizitami, statisty a prostorem, přičemž napoprvé zjevná metafora současného Ruska jde sice jasně vidět, ale není čas a prostor se jí věnovat. Nemůžu se dočkat až to uvidim třeba pošestý. Odvrácená strana ruského lyrismu, na kterou slunce nikdy nezasvítí. EDIT 2021: Bohužel pořád platí, že to není film pro dnešní dobu fetišizace diváckého pohodlí a oslavování cynické debility, ale v rámci průzkumu možností filmového vyprávění je to zásadní komponenta, kterou by neměl přihlížet nikdo, kdo se filmu chce obecně věnovat. Čerstvě po přečtení předlohy mě například fascinuje nakolik je ta adaptace v zásadě věrná, ale přesto se v ní orientuje stále stejně špatně. Jako i v jeho ostatních filmech i zde Germanovi nejde o to, abychom sledovali děj, ale abychom ho pocítili. (01.02.2015)