Mlčenlivý

Úchvatný úvod, brilantní závěr, a vše, co se dělo mezi tím, na tom bylo až na pár ojedinělých chvilek velice podobně. Lino Ventura se pro tyhle hrdiny doopravdy narodil a asi málokdo by dokázal postavu zoufalého vědce urputně bojujícího o přežití podat tak uvěřitelně. Tísnivě bezvýchodnou náladou podobný film Rozhovor s Genem Hackmanem se mi sice líbil ještě více, ale to neznamená, že bych Mlčenlivému dával pět hvězdiček nerad. (01.06.2014)

Jo, jo - Le Silencieux je pre mna najlepsi film rezisera Claude Pinoteau-a /videl som este Vecirek 1 a 2/. Pan Vino Lentura v roli francuzskeho vedca, ktory je donuteny dobrovolne -nedobrovolne spolupracovat s obavanou KGB /Komitet Gosudarstvennoj Bezopasnosti - to pre tych, co nevedia presnu skratku KGB/. Nadherne su herecke vykony, kde pana Vina Lenturu povazujem za extra herecky talent. Plus neskutocne fascinujuca depresivna atmosfera - ak sa clovek ocisti, KGB ho zlikviduje, ale ak sa neocisti, caka cloveka sudny proces a takmer ista smrt. Depresivny zaver filmu je pre mna nezabudnutelny. 95 % (14.02.2015)

Strasne, strasne dobry. Stylovy, napadity a cisty. Navic skvela muzika. A pak je tu Lino. A Lino umi. Moc cenim atmosferu i pojeti filmu a mistruv herecky projev. Ten je verny nazvu filmu. Obcas se mistr rozpovida, ale vetsinou mluvit nepotrebuje. Celou tu roli jsem mu zbastil i s navijakem. Bylo dojemny jak roztal, kdyz proti nemu sedela Maria. A take hodne cenim velice vkusny konec. Proste skvelej film. (04.09.2012)

Lino Ventura je chlapácky typ a presne toto mu vždy sedelo. Mlčenlivý vo filme nie je len on, ale film je akosi takto pojatý celý. Mnoho dialógov tu nehľadajte, no o to viac si užijeme naháňačiek a tajných sledovačiek. Špionážny film zo starej školy. Rola ušitá Venturovi na mieru. Kto iný, keď nie on? 80%. (23.11.2014)

............. - V těch mlčenlivých tečkách je skryt můj doposud nejlepší komentář , k jeho sepsání mne inspiroval kvalitní filmový zážitek, který jsem si odnesl z tohoto bravurního, leč trochu sterilního thrilleru. Znalcům staré francouzské školy doporučuji zejména druhou tečku zprava, dovolil jsem si tam v druhém odstavci takový malý srovnávací rozbor právě na téma francouzských kriminálních filmů tehdy a dnes, pokud by někdo nesouhlasil s mými závěry, tak prosím do pošty, děkuji, rád se nechám vyvést z možného omylu. Věřím, že si v mém komentáři přijdou na své i všichni ostatní, zrcadlí se v něm totiž několik let příprav, odříkání a tvrdé práce, v té souvislosti nemohu nezmínit hned první tečku, která se svou délkou i obsahem jeví na první pohled velmi jednoduchá, že ? Nicméně věřte mi, že první krok k velkému dílu tak monumentálního rozsahu je vždy tím nejtěžším, zasekl jsem se na ní přesně 785 dní, 6 hodin a 5 min a v tom památném okamžiku jsem s třesoucími se prsty poprvé zmáčkl klávesu . A pak už jsem byl k nezastavení. (04.03.2014)