Režie:
Václav GajerKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Marie Drahokoupilová, Jan Kačer, Pavel Landovský, Ilja Prachař, Zdeněk Řehoř, Jiřina Jirásková, Jorga Kotrbová, Milena Zahrynowská, Ludmila Vostrčilová (více)Obsahy(1)
Režisér Gajer po dlhej niekoľkoročnej prestávke od svojho posledného filmu sa rozhodol neriskovať a siahol po Škvoreckého predlohe, pre ktorú angažoval osvedčených hercov. No adaptáciou predloha oveľa viac stratila, než získala. V centre príbehu stojí slečna Lenka Stříbrná. Príťažlivá, no trochu zvláštna mladá žena. Telocvikár Vašek je nesmelý a v styku so ženami veľmi neobratný. Požiada preto svojho priateľa, redaktora Karla o pomoc. Skúsený zvodca sa ochotne chopí príležitosti a snaží sa Lenku získať pre seba, no všetky jeho snahy stroskotávajú na jej neústupnosti. Postupne táto komediálne ladená ľúbostná etuda ústi k dráme. Tá vrcholí na redakčnom večierku na Slapskej priehrade, kde sa neočakávane stretávajú všetky postavy príbehu a redaktor Leden konečne pochopí o čo išlo vo flirte slečne Stříbrnej. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Tosim to vystihl slovy nedetektivní detektivka. Moc příjemný hvězdně obsazený film. Dialogy Drahokoupilová-Kačer jsou zábavné, vtipné a někdy i moudré. 69. rok je na tom hodně poznat, svobodomyslný scénář jak někdy až po revoluci. Lanďák je skvělý, ponejvíce trapný. Jirásková emancipovaná, Řehoř opilec intelektuál-tedy tomu to tam sedne. Zábavná chytře udělaná věc! ()
"Co jste zač?" ptá se redaktor Leden slečny Stříbrné, ženy s neskonale krásným úsměvem Marie Drahokoupilové, která však ve filmu působí spíš jako "sfinga", žena bez citů. Její odpověď na zmiňovanou otázku "Mata Hari" je tak vcelku výstižná. O tom nás přesvědčí zvláště konec filmu, kdy se původně nenáročná komedie o tom, jak jeden don Juan marně dobývá jednu krásnou slečnu, mění v dost dusné drama. Hodně tomu v tom konci pomohla skvělá Fišerova hudba. Mé původně zvažované hodnocení tak navyšuji o jednu hvězdičku navíc. Konec stál totiž opravdu za to, i když v průběhu děje jsem se místy buď nudil (scény z redaktorských porad) nebo jen mírně se pousmíval. Ale jen mírně, o dost méně než při sledování jiného Škvoreckého dílka, seriálu Prima sezóna. Když redaktor Leden říká: "Já už z vás vůbec nejsem já," jako bych trošku (ale opravdu jen trošku) slyšel Danyho Smiřického při jeho roztomile roztržitých milostných pokusech. Ledenova snaha za každou cenu ukázat slečně Stříbrné, že není "grázl", se ale podobá spíše frašce. Od frašky však není v tomto případě daleko k tragédii. Vždyť "život je vždycky tragédie, ale v jednotlivostech má někdy podobu frašky...." ()
Jan Kačer a okuliare a Jan Kačer a ženy. Vždy spoľahlivá kombinácia. Dve tretiny stopáže nám predváza pomerne trápne snaženie o dobytie jednej krásnej ženy replikami, aké by sme dnes už nepoužili. Občas ale povie niečo veľmi trefné, ako napríklad že život je ako celok tragédia, ale v jednotlivých okamžikoch sa javí ako fraška. Pokiaľ predlohu nepoznáte, šokuje vás v záverečnej tretine náhla zmena žánru a popravde asi až vtedy film naberie na skutočnej zaujímavosti. ()
Snad byste nebyla tak rigorózní... Škvoreckého povídka je mnohem záhadnější, tajuplnější, zkrátka mnohovýznamová záležitost, což se bohužel o Flirtu nedá tvrdit se stoprocentní jistotou. Gajer si evidentně nedal příliš velkou práci se scénářem (byť jej psal společně se Zdeňkem Mahlerem), a nebýt uhrančivé Drahokoupilové a charismatického Kačera, šel bych s hodnocením dolů. Jenže je tu ještě jakási hořká vůně podzimu, která navždy uchovává nepopsatelně vzrušivou náladu konce šedesátých let, a také mistrovské vedlejší postavy hrané Jiráskovou, Řehořem, Prachařem a Landovským v – podle mě – původních autorských obrysech. Svět literatury, redakčního vzruchu a básnických impresí, tedy alespoň to, co v působivé zkratce naznačuje právě Gajerův film, dokázal Škvorecký ve svých dílech zachytit s neskrývanou sugescí, ironickým úšklebkem a zároveň s velkým okouzlením a zaujetím. Flirtovat se dá s ledasčím, třeba se smrtí. ()
"Mužové Severu, vášniví námořnící ztracení v mlhách, hledači polární záře nad slunce krásnější, vy, kdo stále hledáte ideál, vy milujte ženy chladné. Milujte je dobře, neboť je to pořádná a drsná dřina a dostane se vám jednou větších poct u soudu Lásky, který sídlí za modrým nekonečnem." (Charles Baudelaire) ()
Reklama