To Kapitola 2

Vlastně až u druhého dílu se naplno projevilo, jak problematické je přetavit těch tisíc stran myšlenkově i časoprostorově mnohovrstevného románu do celovečerní filmové podoby. Jednička se chytře držela jen perspektivy dětské party a představila To jako ztělesnění přirozených strachů, které klíčí v duši každého zranitelného dítěte. Dvojka potřebovala znázornit, co si dospělé verze hrdinů z konfrontace s jejich dávnými démony odnesly, a přemostit jejich tehdejší motivace a vzpomínky do navazujících, úzce propojených charakterových skořápek. A nedělá to úplně špatně. Je to především vyprávění o návratech. Návratech do dětství, oživujících poztrácené vzpomínky (které musí aktéři v prostřední části doslova hledat), návratech ke kořenům svých povah a strachů, které nenáviděný klaun znovu ztělesňuje skrze až překvapivě dětskou perspektivu (proto ty kritizované CGI příšery), a návratech k dávným rituálům, jež mají zlo porazit, ale ve skutečnosti jsou jen záminkou k onomu jednoduchému návratu a vymanění se z jeho svárů, stejně jako ze svárů minulosti. A všechno tohle film zvládá postihnout, aniž by jeho výstavba urážela především znalce a milovníky předlohy, jelikož jejího ducha a vztahy mezi postavami se daří vystihnout relativně dobře. K proplétání minulosti a současnosti používá Muschietti nápadité plynulé přechody a konverzační roviny pravidelně prokládá tréninky v oblasti více či méně úrodné hororové půdy. Hlavní slabiny oproti knize (která je zkrátka nedostižná) pak spočívají především v tom, že zatímco v Kingově podání a na papíře to přepínání mezi tolika postavami čtenáře nevyčerpává a naopak stupňuje napětí a zásadní informovanost, zde se často upadá do repetitivnosti a stále se opakující digitální strašení po chvíli zcela ztrácí účinek. A to se pak projevuje i v dlouhém závěru, který plnou pozornost zkrátka soustavně udržet nedokáže. Ovšem s přihlédnutím k tomu, jak obsáhlou látku se scénárista s režisérem v tomto případě rozhodli ukočírovat, se výsledek nakonec vydařil. Některé hororové momenty jsou opravdu vydařené (třeba ten úvodní u mostu) a je škoda, že většinou se jede až moc přístupně a zábavně - tady se nemělo šetřit více reálným násilím, a když už je film mládeži nepřístupný, mohlo také někoho napadnout, aby si Jessica Chastain alespoň sundala ve finále podprsenku. Jako adaptace nadknihy každopádně solidní řemeslo, ale varuji předem - komu se moc nelíbila už jednička, tady zalíbení nehledejte už vůbec. 70% (14.09.2019)

Jelikož jsem viděla To, Tamto, Ono, Tohleto a Tentononc, tak jsem musela vidět i tohle to. Teda...tohle TO: Kapitola 2 (ta posraná) . Jak mě první film nadchnul, až sem si jí chtěla v kině teatrálně vydrnkat, abych byla dokonale (u)spokojená, tak u pokračování jsem si jí chtěla teatrálně vydrnkat jen proto, abych ten film nějak přežila a měla alespoń nějakou pěknou vzpomínku. Jako na férovku - Já šla na horor. Dostala jsem horor pro desetiletý caparty, ne-li přímo rodinný film a jak mě nasrala už Annabelle 3, která se mocně držela zpátky, tak To mě dodělalo. Jako family movie to je fajn a pokud je Vám těch zmíněných deset, budete nadšení !! Já sice vypadám na 12, ale buddhožel pro mě jsem rapidně starší, takže sem jen lomila rukama a kopala nohama do sedačky přede mnou, proč jen, u Buddhy, zkurvili další mojí oblíbenou hororovou postavu. Klaun Pennywise je tak oficiálně přejmenován na PENISVAJS páč se celej film choval jako regulérní čurák a zatímco v jedničce děsil, tak tady byl k smíchu nebo spíš k pláči. Nemluvě o tom, že byl drtivou dobu digitální čímž se absolutně ztratilo kouzlo opravdovosti, co byla v jedničce. "Epický finále" byl tak nehoráznej digibordel, že sem si chvilku říkala jestli nejsem na nějakém nepovedeným dílu Avengers a očividně jsem nebyla sama, koho to sralo páč lidé začali hromadně odcházet z kina. Při "vyvrcholení" filmu. A ne, nebylo by to tím, že by finále bylo tak děsné, že by se báli a prchali, ono bylo tak DĚSNÉ že se loudali ven se slovy - To je taková píííčovina !! A víte co? Měli pravdu. Já na konci chytila regulérní záchvat smíchu když se PENISVAJS skoro rozbrečel a sama sebe sem se ptala, na čem rejža jel za matroš zvlášt, když jedničku natočil skvělou. U dvojky tak můžu pochválit max to, že herce vybrali fakt prvotřídně (tři byli svým dětským verzím opravdu hoodně podobní, vlastně čtyři, ale tak černoch stejně jako my, je každej stejnej) . Jo a mělo to hezký barvičky. Paráda. Možná ze mě jen mluví nasranost, že atmosféra, napětí a vše, co bylo v jedničce, je tady v prdeli, nebo jsem měla náběh na měsíčky, každopádně film mě tak nasral, že už to hovnocení, co mu dám, je na tuhle sračku pro děti až moc! (16.09.2019)

Když máte film s nudnejma postavama, tak se nedivím, že chcete tu prázdnotu zaplácnout aspoň výpravně a trikově, ale proč proboha i ve filmu, kterej má tak výbornej svět a takový fantastický herce, kteří by to utáhli a dokázali zahrát bez jedinýho digitálního monstra... plýtvání fantastický předlohy, energie i času diváka a obrovský zklamání (jo ale Bill Hader je nejvíc <3 ) (05.09.2019)

Aj keď to má síce o dobrých tridsať minút viac ako jednotka, nenudil som sa. Príbeh, postavy a predovšetkým znova dobre obsadený herci (až na pár výnimiek), to všetko tu dobre klape. Trošku mi vadil ten nevyrovnaný ton hororu krížený s nasilu vtipnými scénami, ktoré sa tu niekedy nehodili. A čo je to najdôležitejšie kazili atmosféru. No musím sa priznať, že zasmiať som sa zasmial. Aj keď tie scény sú niekedy ako päsť na oko a nespadajú do vážnej hororovej atmosféry, o ktorú sa Muschietti tak snaží, práve tieto vtipné scény s toho nerobia nudu. Záver ma tiež trošku sklamal, príbeh sa motal miestami vo flashbackoch a tak som čakal lepšie rozuzlenie a finále, ako to čo sme dostal, toto mi prišlo tak lacno odbyte. Každopádne čo sa týka réžie, tak je to rovnako kvalitne natočené ako prvý diel a tak isto aj lakačky fungujú výborne. Škoda toho nevyrovnaného žánru, kde sa občas, bije horor s komédiou. 70% - 3* (08.09.2019)