Banshee

Alan Ball umí, diváci čumí. Nekompromisní, brutální nářez, jenž si nebere servítky a ve kterém každá výtečně natočená bitka opravdu bolí.I tak ovšem Ball nezapomněl ani na svoji porci nadsázky, na realitu se tady kašle a pro kulervoucí hlášku se nejde daleko. Největším kladem jsou ovšem stejnak výtečně napsané postavy, které jsou v tomhle krvavém městečku opravdu na každém kroku, Lucasem Hoodem počínaje (jedna z nejlepších seriálových postav za hodně dlouhou dobu) a krásnou policistkou konče. Hlavně díky nim ten příběh tak výtečně funguje. Grandiózní finále je pak už takovým šťavnatým dárkem pro fanoušky a zakončení v opravdu velkém stylu, za které by se nemuseli stydět ani režiséři některých akčních filmů. Druhou sérii chci hned a ne až za rok! (21.03.2013)

Dnes si povíme, jak připravit výborný guláš "Banshee". Nachystáme si pěkný kousek masa, v ideálním případě Raye Stevensona - ti z vás, kteří chcou hubnout mohou klidně použít i lehčího Antony Starra - je stejně dobrý, ale hubenější. Přidáme zhruba deset kusů dobře napsaných vedlejších postav (klidně osm, nebo naopak dvanáct, záleží na vkusu), doporučujeme nezapomenout na obzvláště chutné kusy - například Trieste Kelly Dunn chutná opravdu bezvadně a je ozdobou na každém talíři, na kterém se třeba jen mihne. Zalijeme pěti litry vařícího testosteronu, ozdobíme vynikající choreografí bojových scén (aby se vám povedl pravý Banshee musí být opravdu obzvláště povedené) a podáváme se sexuálními scénami á la HBO (ostatně původní recept na Banshee vznikl v dceřinné restauraci této společnosti, Cinemaxu), které by opět měly být pokud možno co nejodvážnější a nejsmyslnější. Bon Apetite! P.S.: Rozhodně si nenechte zkazit chuť některými ze zdejších otrávených komentářů, někteří pánové jsou očividně poněkud rozežraní... 80% Update leden 2015: V druhé sérii kvalita mírně klesá, pořád ale šmakuje. (25.11.2013)

Po produkování ultrarealistického Six Feet Under ze života a ujeté guilty pleasure True Blood o upírech a dalších nadpřirozených menšinách se Alan Ball vydal cestou kompromisu mezi obojím, a výsledek působí prapodivně polovičatě. V příběhu o tom, jak to tak asi vypadá, když se po*ere velký heist a v patách vám jsou policajti, FBI i smrtelně nebezpečný gangster, je všechno podřízené drastické akci, drsní chlapi zbrocení potem a krví se rvou jako o život, zatímco spoře oděné ženské vystavují všechny svoje přednosti pěkně zblízka do kamery. Navzdory příšerně nelogickému jednání mnohých postav, rušivé nerealističnosti vnitřních pravidel, absurdní vyhrocenosti situací i nedostatku soustředění při vyprávění příběhu se na to z nějakého zvláštního důvodu strašně dobře kouká. Hlavní trio je jeden drsňák vedle druhého (Lucas Hood - Antony Starr, který by sice při takové míře pranic měl místo svého ksichtíku kaši, ale budiž, Carrie/Ana - Ivana Milicevic, osudovka, jak se patří, Kai Proctor - Ulrich Thomsen, který si svého padoucha očividně vychutnává), záporáci mají potřebné charisma, každý díl má potřebné tempo, a extravagantní počítačový expert Job (Hoon Lee) je jedním z nejzábavnějších sidekicků poslední doby. Po dvou letech stále vadí ty samé věci, které už se nejspíš nezmění (Banshee je opravdu plytká záležitost), ale je to tak zatraceně stylové a má to tolik šťávy, že si to pro sebe ty 4* nakonec urvalo. (19.12.2013)

Kto by to bol povedal, že mi niekedy v niečom bude vadiť prebytok sexu. :-) Zatiaľ sledujem ďalej, len dúfam, že tá sympatická nekompromisnosť a živelnosť, ktorou ten seriál preteká, ostane viac nakloná starým dobrým bitkám (boxersky fight v tretej epizóde dvíhal zo stoličky) a naháňačkám, než neustálej posteľovej akcii :-) (11.02.2013)

Jako jo – spousta násilí, soft porna a stříkajícího charismatu hlavní postavy zcela jistě uspokojí většinu nekonvenčních diváků, kteří si v podobných samoúčelných jednotlivostech libují. V tomto případě (zase to strašné klišé) jsou ale tyto všechny prvky obohaceny o plnohodnotný příběh, jehož postupné rozkrývání je přinejmenším stejně zajímavé jako již zmíněné explicitní jednotlivosti (třeba se ve druhé řadě dočkáme i pořádného bobra). A hlavně – nebyla by to produkce Alana Balla, aby opomněla do příběhu vměstnat výstřední postavy, které jsou mimořádné zajímavé a divácky ohromným způsobem přitažlivé. Banshee je každopádně demonstrativní ukázkou toho, jak zobrazení násilí ovlivňuje celkové hodnocení a „aktraktivitu“ současné produkce. Chtělo by se mi napsat, že čím více brutálního násilí, tím větší potenciální úspěch a uznání – to bych se ale dostal k filozofování o současných hodnotách, což by bylo v souvislosti s Banshee úsměvné :)) Atraktivní zábava, bombastické postavy, supr dupr soundtrack a naprosto luxusní fighty. O tom, jakou žumpou je současný svět, Banshee rozhodně není. (18.05.2013)