Kalvárie

Perfektně obrazové ztvárněné, ale zároveň příběhově nepochopitelné. Gleeson je skvělý, ale celý film je až moc chladný, včetně většiny postav. Jedinou slabinou je tak příběh, který neukazuje žádnou výraznou dějovou linku, které bych se mohl chytit, jakmile jsem si toto uvědomil, tak mě bavil pouze Gleeson a studené počasí. (23.07.2014)

Škodolibě jsem se těšil, jak k tomuhle filmu napíšu nějaký jízlivý a protikatolický komentář o flanďáckých pederastech, ale jeho jízlivý scénář mi úplně sebral vítr z plachet! Nemilosrdně cynická satira jak se patří! Irský venkov v ní oplývá nejen přírodními krásami, ale i nepřebernou sbírkou všelijak vyšinutých a charakterově pokřivených lidských kreatur, z nichž nejnormálnější je - světe div se - katolický kněz (fantastický Brendan Gleeson). A zapomeňte na ty úvodní žvásty od Cinemaxu - kněz ví, kdo ho chce oddělat (na rozdíl ode mne, pro koho to byla záhada až do konce). A 'černý humor' je myslím taky trochu zavádějící pojem, řekl bych spíš... jak už jsem řekl - uštěpačný, cynický. Jo a taky jsem si musel vygooglit co je to ten 'felching', to jsem fakt netušil (fujtajxl). (05.11.2015)

Redneck show na irský způsob a taky trochu božská variace na Gran Torino. Gleesonův střet s tamní komunitou v podstatě od začátku směřuje k nevyhnutelnému finále, které je v daných intencích silné, nicméně Kalvárie mnohem více zaujme jako stále více řvoucí papiňák v nitru hlavní postavy. Jestli jsem se někdy chtěl stát knězem, tak po tomhle už rozhodně ne. [75%] (28.01.2023)

Až nepříjemně nelidský a krutý film. Neříkám, že lidé nemůžou být svině, ale v tomto filmu působí všichni nevěřící (nebo „jakože věřící“) jako kdyby jim dialogy sepsal Richard Dawkins či Sam Harris a oni jen odříkávali suché teze o tom, proč je křesťanství, potažmo náboženství, potažmo sám Bůh zlo v čiré podobě. Je zvláštní, že ve filmu, který je cele založený na lidských dramatech a interakcích jsou vlastně jen tři postavy, ke kterým divák může cítit skutečnou empatii (protože ostatní jsou spíše cynikové bez srdce a bez citu, nepůsobící jako lidské bytosti z masa a krve, ale jen jako mramorové sochy bez svědomí nebo kouska milosrdenství). Těmito třemi „lidskými lidmi“ jsou kněz, jeho dcera a žena, která přišla o manžela (možná ještě pak postava Dylana Morana, slabocha, který přesto má lidské okamžiky). Je trošku absurdní, že ač je autor jasně zaměřený v primární rovině na kritiku církve jsou nakonec jediné kladné postavy, které jsou schopné skutečné lidskosti ve filmu věřící. Avšak co mi přišlo hodně zajímavé byly odkazy k dvěma výrazným a význačným autorům, kteří právě o podstatě vztahu Boha-lídi a morálky-víry velice intenzivně psali a zabývali se jimi v té či oné podobě v bezmála v každém svém díle. Tím prvním je Bernanos (který je ve filmu i zmiňovaný Dylanam Moranam). Kalvárie je určitým druhem paralely na Deník venkovského faráře, kde kněz prochází podobným martýriem, nepochopením, bolestí a smrtí, ale jeho skutky a pokora mění pomalu a pozvolna lidi kolem něj, ačkoliv on sám si myslí, že je bezmocný (zatímco v Kalvárii na konci schválně probíhá shrnutí současného stavu jednotlivých protagonistů, kde každá postava dělá to, co dělala na počátku – manželka vesele podvádí manžela dál, doktor je očividně stejný cynik, etc.). Film též implicitně odkazuje na Dostojevského slavný příběh z Bratří Karamazů o velkém inkvizitorovi. V této dechberoucí pasáži Dostojevského veledíla chce inkvizitor upálit Krista, který podruhé přišel na zemi a to proto, že je až příliš dobrý a milosrdný na současný svět. Kristus při obžalobě inkvizitora mlčí, dívá se mu zpříma do očí a nechává se napadat. Na konci příběhu Kristus vstává a svého soudce-kata prostě mlčky obejme. Podobně je tomu i s knězem v Kalvárii – je vlastně archetypem Krista, který mlčky platí za hříchy druhých a pokorně nakonec dává za oběť i vlastní život. Ale krom těchto prvků mi nepřijde film příliš hlubokomyslný. Je spíš polopatický a klouže po povrchu složitých lidských i duchovních témat. (29.03.2019)

Čím je vlastně Kalvárie? Zdá se detektivkou naruby - zabývá se vraždou, která není dokonaná, pátrá po viníkovi, který ještě nemá znamení Kaina na čele, pozoruje oběť, která stále žije... ale především je celkem silným dramatem o knězi a jeho stádečku osmi černých oveček, které by se pod kostelní bání vyjímalo jako slušná alegorie smrtelných hříchů... a Brendan Gleeson se ve styku s nimi nesnižuje k suchému moralizování, sám je silou své osobnosti vykřičníkem, který jemně navádí k onomu pomni, člověče... a pro méně důvtipné má v rukávu vetché sutany sarkastickou glosu pro každého, a tak ruku v ruce s nádherou irského pobřeží a takřka meditačním hudebním podkresem dokáže vyvolat zázrak - třeba jako odpuštění... pro každého. (01.10.2014)