Kalvárie

Až nepříjemně nelidský a krutý film. Neříkám, že lidé nemůžou být svině, ale v tomto filmu působí všichni nevěřící (nebo „jakože věřící“) jako kdyby jim dialogy sepsal Richard Dawkins či Sam Harris a oni jen odříkávali suché teze o tom, proč je křesťanství, potažmo náboženství, potažmo sám Bůh zlo v čiré podobě. Je zvláštní, že ve filmu, který je cele založený na lidských dramatech a interakcích jsou vlastně jen tři postavy, ke kterým divák může cítit skutečnou empatii (protože ostatní jsou spíše cynikové bez srdce a bez citu, nepůsobící jako lidské bytosti z masa a krve, ale jen jako mramorové sochy bez svědomí nebo kouska milosrdenství). Těmito třemi „lidskými lidmi“ jsou kněz, jeho dcera a žena, která přišla o manžela (možná ještě pak postava Dylana Morana, slabocha, který přesto má lidské okamžiky). Je trošku absurdní, že ač je autor jasně zaměřený v primární rovině na kritiku církve jsou nakonec jediné kladné postavy, které jsou schopné skutečné lidskosti ve filmu věřící. Avšak co mi přišlo hodně zajímavé byly odkazy k dvěma výrazným a význačným autorům, kteří právě o podstatě vztahu Boha-lídi a morálky-víry velice intenzivně psali a zabývali se jimi v té či oné podobě v bezmála v každém svém díle. Tím prvním je Bernanos (který je ve filmu i zmiňovaný Dylanam Moranam). Kalvárie je určitým druhem paralely na Deník venkovského faráře, kde kněz prochází podobným martýriem, nepochopením, bolestí a smrtí, ale jeho skutky a pokora mění pomalu a pozvolna lidi kolem něj, ačkoliv on sám si myslí, že je bezmocný (zatímco v Kalvárii na konci schválně probíhá shrnutí současného stavu jednotlivých protagonistů, kde každá postava dělá to, co dělala na počátku – manželka vesele podvádí manžela dál, doktor je očividně stejný cynik, etc.). Film též implicitně odkazuje na Dostojevského slavný příběh z Bratří Karamazů o velkém inkvizitorovi. V této dechberoucí pasáži Dostojevského veledíla chce inkvizitor upálit Krista, který podruhé přišel na zemi a to proto, že je až příliš dobrý a milosrdný na současný svět. Kristus při obžalobě inkvizitora mlčí, dívá se mu zpříma do očí a nechává se napadat. Na konci příběhu Kristus vstává a svého soudce-kata prostě mlčky obejme. Podobně je tomu i s knězem v Kalvárii – je vlastně archetypem Krista, který mlčky platí za hříchy druhých a pokorně nakonec dává za oběť i vlastní život. Ale krom těchto prvků mi nepřijde film příliš hlubokomyslný. Je spíš polopatický a klouže po povrchu složitých lidských i duchovních témat. (29.03.2019)

McDonagh po skončení filmu poznamenal, že chtěl natočit film o ryze kladné postavě, a za to, jakým stylem se mu to povedlo, mu musím jen zatleskat. Filmy o kladných hrdinech mají totiž tendence být docela nudné. Vysoký morální kodex zvyšuje značně předvídatelnost děje, a zatímco inteligentní záporáci jsou u diváků oblíbení pro svou komplexnost, nejednoznačnost a dynamiku (vezměte si třeba Shakespearova Richarda III. nebo Iaga z Othella), skutečně chytrých a zároveň zajímavých klaďasů se ve filmu a literatuře zas tolik neobjevuje. McDonagh se cestou kladné postavy, v tomto případě vesnického kněze, vydal a podařilo se mu kolem jeho charakteru vytvořit tak svěží černohumorné drama, že jsem si užívala každou scénu. Kalvárie je zkrátka jedním z těch filmů, ve kterých fungují všechny složky: mají perfektní obsazení, krásnou vizuální stránku a příběh, který je tak chytrý, zábavný a vícevrstevný, že si zaslouží být viděn více než jednou. Já sama už ostatně vím, že si Kalvárii časem jistě zopakuju. (09.07.2014)

Vynikající film s excelentním Brendanem Gleesonem v hlavní roli. Film se odehrává v rámci jednoho týdne, během kterého se jeden kněz prochází jednou malou vesnicí a vede postupně dialogy s několika občany této vesnice, z každého tohoto rozhovoru film dokáže vytáhnout velkou životní pravdu o lidském nitru a způsob, jakým to film dokáže podat, mi velmi sedl, nepůsobí to totiž ani trochu násilně. Ve své podstatě se jedná o film velmi krutý, po jeho zhlédnutí Vám pravděpodobně moc dobře nebude, protože si zase uvědomíte, jak zkažený svět dokáže být a jak nás všechny dokážou ovládnout různé předsudky. Velká pochvala především za vykreslení hlavního hrdiny, protože takto výborně napsaná postava se na filmovém plátně nevidí zas tak často. Velmi silné 4*. (31.12.2014)

Syrová, drásavá konverzačka o duševním zdraví a nemocech dnešního Irska, potažmo světa. Dost temná a hnusná, aby uspokojila nejkovanější cyniky, s jemnými černohumornými podtóny a tu a tam nějakou tou kapkou vlídnosti a naděje, aby se na to vůbec dalo dívat. A Brendan Gleeson, samozřejmě, který vás svým charismatem zabije do země. "It´s just you have no integrity. That´s the worst thing I can say about anybody." 90% (22.09.2014)

One Man Show, krížová cesta pomedzi rôznorodé ľudské charaktery a trpká pravda o pravde. Film stojí hlavne na výborných, myšlienkovo hutných dialógoch a na sugestívnom, bezchybnom výkone B. Gleesona. Už dávno som nevidel tak obsažný, pointovo bohatý snímok. K tomu ešte ako takú čerešničku na torte treba prirátať nádhernú írsku prírodu a kameru, na ktorú by sa dali skladať básne. Koniec bol geniálny, dokonalá bodka za všetkým čo bolo práve povedané. Na druhú stranu, nemyslím si, že táto dráma je pre každého, horkosť hlavnej myšlienky moc príjemná nie je. 85/100 (18.06.2015)