Půjčovna masa

"Technologie se vyvíjejí. Lidé ne." Za mě rozporuplně mezi 3 a 4* - na jedný straně úchvatnej vizuál, obdivuhodná spousta nápadů a filozofickejch nástřelů, na druhý straně sposuta samoúčelnejch věcí jen na efekt (násilí, nahota /s wtf efektem předevšim ta mužská/, navzdory špíně všude kolem jsou všichni podezřele čisťounký a krásný /předevšim všechny ženský postavy/, velký a "hustý" jsou i chování a gesta zúčastněnejch atd. atd.). Celkově je to nejvíc ze všeho taková cyberpunková detektivka, ty až bladerunnerovský myšlenkový přesahy mi to ale (jak o tom pěkne píše třeba i Wysch) přece jenom ženou pocitově o něco vejš - scénář leccos asi čerpá z předlohy, kterou jsem nečet, ale on obecně svět, ve kterym se stávaj relativní ty dvě pro lidi nejzásadnější a nejfatálnější veličiny (totiž smrt a čas), nabízí spoustu prostoru pro fantazii; a přestože Carbon zůstává předevšim u tý detektivky (narozdíl právě od třeba zmiňovanejch Blade Runnerů), nevyužitý to neni a spousta nápadů je tam aspoň náznakem naťuknutá hezky. Co totiž z civilizace zůstane, pokud ti bohatí budou mít možnost si život (téměř) neomezeně prodlužovat? Když čas přestane hrát roli, protože se zničením těla si prostě pořídim nový (pokud na to mám)? A co s etikou - má na to mít právo každej? Pokud jo, tak jak a kdy? Jinak závěrečnej souboj mezi Takem (POZOR, TROLEJ) a ségrou se mi vysloveně líbil i technicky, což si ani nepamatuju, kdy jsem si tohle u čeho naposledy řek; a to pohádkový rozřešení detektivní linky bylo celkem hezky vyvážený zakončenim Takovy linie - že tu svou Tak prostě půjde tam někam hledat, protože času má ve virtuálu dost a jednou jí prostě najde, to se mi líbilo. A ještě poslední věc - herecký obsazení mi sedlo (Kinaman, Kristin Lehman, ségra - Lachman, ale i Bancroft - Purefoy) lomeno mi nevadilo (zbytek), kdo mi ale tim svym neustálym přepíčenym důležitym poloúsměvem (já vim, některý lidi se tak prostě tvářej) pil krev od prvních záběrů, to byla Higareda (jakkoli neřikám, že jinak se na ní nekouká hezky). (06.02.2019)

Vizuální žranice a velkolepá produkce v podání Netflixu. Kombinace Westworldu, Blade Runnera a Matrixu, detektivky a kdovíčeho dalšího. V seriálech jeden z vrcholů letošního roku. Hlavní hrdinové sympaťáci, na začátku netušíte o co jde, ale brzy se vám to dostane pod kůži a vy se tak netrpělivě těšíte na další díl. Nakonec z toho nejsem sice tak odvařenej, jak jsem si zhruba uprostřed sezony říkal, ale i přesto je tam něco, co vyzdvihuje tento seriál nad většinou současné produkce. Gore efekty, sexuální scény a několik moneyshotů, na které budu myslet ještě dlouho (Lizzie v akci, souboj s klony nebo výtahová scéna). 85% (30.03.2018)

Musím uznat, že začátek byl velmi dobrý. Zajímavá detektivní práce, plno mystičnosti a nevědomosti, samé otazníky, krásné prostředí a sympatické charaktery. Pak přišel střed, který to začal spojovat, malinko rozvíjet a lehce zaokrouhlovat to, co jsme od začátku tušili, a pak... Pak přišly poslední 2 díly, které to úplně pos*aly... Tolik infodumpu, slov, keců, mluvení, hlásání a machrování nebylo za celých 8 předchozích episod. Krom trocha akce mi zpětně připadalo, že tam jen mluvili a mluvili a všechno vysvětlili slovy, ne činy. Je to jako kdyby prvních 8 dílů režíroval jeden člověk, ten odjel na dovolenou a poslední 2 přenechal svému nástupci, nezkušenému padavanovi. Úplně to zkazilo dojem z celého seriálu. Plus má u mě tedy hlavní začátek a vcelku i střed a velmi zajímavé charaktery, hlavně pan "hotel" :-) Znovukoukatelnost pochybná, ale nelituji, že jsem viděl. Bodies... Bodies everywhere. 65 % (19.02.2018)

1. série - 65% - Snažím se mít rád hlavního hrdinu, respektovat Purefoye v syrové rovině, nebo vnímat Vernona jako vtipného parťáka a ne jako protivně tvrdohlavou a jednorozměrnou výplň. A jde mi to až někdy do osmého dílu, který reprezentuje vše, co mi na seriálu vadí, a kdy to s vyšetřováním, pointováním nebo vzpomínám pomyslně vzdávám a užívám si jen a pouze stoprocentní vizuál (včetně jednoznačné královny Marthy Higaredy), snad nejpropracovanější obrazovou stránku, co jsem kdy v žánru viděl. O to víc lomím rukama pro stokrát viděné zvraty a v první řadě pro nesnesitelnou pózu otevřenosti všemu "zakázanému". Krev, nahota, sex, násilí, mučení, křik - a až na výjimky všechno v tak evidentně prvním plánu, že mi pak nezbyl prostor k tomu, abych tvůrcům ony finálové emoce, byť dost statečně ždímané, uvěřil na déle než pár sekund. Přirozenost se zapomněla někde ve flashbacích. Potenciálu byla hromada, ale výsledná chuť hořkne přílišnou rychlostí. 2. série - 30% - Jestli pokračování něco dokázalo dotáhnout do konce, tak pozvednout vzpomínky na první dobrodružství. Z něj si totiž nová sezóna bere to, o čem se mluvilo nejvíc a všechno násobí dvěma. Dostávám proto neopodstatněné množství mučících scén, zápletku se pokouší vysvětlovat zmatený Poe a v akci se dává důraz jak jinak než na krev. Bohužel nic z toho není to, co mě k začátkům Carbonu připoutalo. To, co jsem rád měl, teď buď chybí (Martha Higareda), vyvíjí se směrem, který mi nic neříká (sám Takeshi je jen doprovodnou figurkou nezajímavé a nevěrohodné love story) a nebo je téměř vysmíváno (výstavba celého světa stojí na klišovitých vedlejších charakterech a prapodivných dějových skocích). Důvod, proč jdu s hodnocením tak nízko, je ale vizuální stránka. Že se seriál, u kterého divák žasl nad každým druhým záběrem, dobrovolně zavírá do tmavých hal, skladišť a jeskyní, je bezmála tragédie. V kombinaci s absolutním nevyužitím tradičně neodolatelné chameleonky Simone Missick a sympaťáka Mackieho můžu jen kroutit hlavou nad tím, co přesně hlavní tvůrkyně čekala, že jí hladové publikum po dvou letech řekne na tohle. (27.03.2018)

„KDYŽ MU ZEMŘELA PRINCEZNA, VENKOVAN VANDROVAL PO SVĚTĚ. ZTRATIL SE V BEZNADĚJI. JEDNOHO DNE NARAZIL NA NESMRTELNÉHO, KTERÝ MU ŘEKL, ŽE JEHO PRINCEZNU UNESLI, ŽE BYLA ZAKLETA. TAKŽE TEĎ JI HLEDÁ PO VŠECH MOŽNÝCH SVĚTECH, PROTOŽE NĚKDE, KDE JE UKRYTÁ POD ZMRZLÝM SKLEM A HUSTÝMI KEŘI PLNÝMI TRNÍ, SPÍ A ČEKÁ, AŽ JI PROBUDÍ. A JEDNOHO DNE SE MU JI NEPOCHYBNĚ PODAŘÍ NALÉZT…“ /// Dlouho nevím, co si vo tom mám myslet. Svět ovládaj nejmodernější technologie a lidi mněněj pouzdra i ksichty jak osoba s obsedantní kompulzivní poruchou fusky. V každým díle trochu akce, ale jinak exhibicionistický představení technologií ve světě bez sluníčka. Možná až moc kýčovitejch obrázků… nevadí, neruší – jen konstatuju. Nestříkal jsem z toho do trenek. Technická stránka parádní, ale jakoby šlo hlavně vo ní. Šejkspírovský finále (po spoustě akce) už jen dokazuje, že Netflix umí seriály líp než filmy. Ale… no prostě nemusím se udělat ze všeho… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Šukám s Windowsama (? … neříkali…). 2.) Mám robotickou ruku (a šetřím na čuráka). 3.) Thx za titule „lukascoolarik“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (21.06.2018)