Půjčovna masa

1. série - 65% - Snažím se mít rád hlavního hrdinu, respektovat Purefoye v syrové rovině, nebo vnímat Vernona jako vtipného parťáka a ne jako protivně tvrdohlavou a jednorozměrnou výplň. A jde mi to až někdy do osmého dílu, který reprezentuje vše, co mi na seriálu vadí, a kdy to s vyšetřováním, pointováním nebo vzpomínám pomyslně vzdávám a užívám si jen a pouze stoprocentní vizuál (včetně jednoznačné královny Marthy Higaredy), snad nejpropracovanější obrazovou stránku, co jsem kdy v žánru viděl. O to víc lomím rukama pro stokrát viděné zvraty a v první řadě pro nesnesitelnou pózu otevřenosti všemu "zakázanému". Krev, nahota, sex, násilí, mučení, křik - a až na výjimky všechno v tak evidentně prvním plánu, že mi pak nezbyl prostor k tomu, abych tvůrcům ony finálové emoce, byť dost statečně ždímané, uvěřil na déle než pár sekund. Přirozenost se zapomněla někde ve flashbacích. Potenciálu byla hromada, ale výsledná chuť hořkne přílišnou rychlostí. 2. série - 30% - Jestli pokračování něco dokázalo dotáhnout do konce, tak pozvednout vzpomínky na první dobrodružství. Z něj si totiž nová sezóna bere to, o čem se mluvilo nejvíc a všechno násobí dvěma. Dostávám proto neopodstatněné množství mučících scén, zápletku se pokouší vysvětlovat zmatený Poe a v akci se dává důraz jak jinak než na krev. Bohužel nic z toho není to, co mě k začátkům Carbonu připoutalo. To, co jsem rád měl, teď buď chybí (Martha Higareda), vyvíjí se směrem, který mi nic neříká (sám Takeshi je jen doprovodnou figurkou nezajímavé a nevěrohodné love story) a nebo je téměř vysmíváno (výstavba celého světa stojí na klišovitých vedlejších charakterech a prapodivných dějových skocích). Důvod, proč jdu s hodnocením tak nízko, je ale vizuální stránka. Že se seriál, u kterého divák žasl nad každým druhým záběrem, dobrovolně zavírá do tmavých hal, skladišť a jeskyní, je bezmála tragédie. V kombinaci s absolutním nevyužitím tradičně neodolatelné chameleonky Simone Missick a sympaťáka Mackieho můžu jen kroutit hlavou nad tím, co přesně hlavní tvůrkyně čekala, že jí hladové publikum po dvou letech řekne na tohle. (27.03.2018)

Blade Runner, Deus Ex a Columbův případ v jednom. Námětu využili tvůrci do plna, takže tu jsme svědky hodně bizarních situací a příběh jako takový je ohromně zamotaný a paranoidní. Ovšem také zajímavý a napínavý, pln brutální nápadité akce a často zde i šikovným dialogem předhodí filozofické téma ohledně zde viděného způsobu života a (ne)smrti, takže divák může přemýšlet, jakou variantu by podporoval on sám. Herecky to táhne Kinnaman. Higareda je někdy prkenná a přehrává, dojem aspoň někdy ale vylepšuje vytasením svých antistresových míčů. I bez nich se ale jedná o povinnost pro sci-fi fanouška. Kdo jím není, mohl by mu tento seriál změnit názor. (02.09.2018)

chybí mi sice poslední díl,ale i bez něj...Jako celek je Altered Carbon nekompromisní,drsná a hlavně vizuálně vymazlená pecka,která se Netflixu povedla.Za první polovinu série kdy stále ještě není pořádně jisté o co jde je to za mě jasně plný počet.Bohužel pak přichází ale půlka druhá,která je sice pořád drsná a vizuálně skvělá,ale jak se děj začíná zamotávat,divák začíná zjiš´tovat,že po téhle stránce si mohli dát autoři větší práci.Ve výsledku tu tak je kousek,točící se dějově lehounce nad průměr,ale k poctivým 4 je tažen už zmíněným vizuálem a sympatickým obsazením.Kinnamann už od Robocopa ukázal že tyhle drsoně zvládne,překvapením je pak Martha Higareda...80% (02.03.2018)

Seriálový Deus Ex aneb vykrádačka, která si půjčuje u těch nejslovutnějších kolegů (nejen) kyberpunkového žánru; stylizací počínaje a klišé, dějem či tématy konče. Výprava vynikající, akce samoúčelně násilná. Což by tolik nevadilo, kdyby šlo aspoň o akci přehlednou. To však vždy není ten případ. Každopádně i přes pozvolnější rozjezd to zmíněný mišmaš vypůjčeného kombinuje více než zdatně a to především díky druhé polovině, která po všem tom kyberpunkovém pozlátku a násilí sympaticky staví na funkčních emocích a osudovosti. Má to tedy sice nepřehlédnutelné bugy (a potenciál zatím rozhodně není naplno využit), ale zdrojový kód je napsán sakra dobře. Což u žánrovky potěší vždy; speciálně pak když to platí o zástupci jinak spíše opomíjeného žánru. | S1: 4/5 | (06.02.2018)

1. série je hodně příjemným scifi překvapením. Ač ne moc diskutované ani nikde propagované, s neznámými herci a s dost ulítlou představou budoucnosti a výměnou lidského vědomí pomocí malého žetonku v páteři. I tak jsem ale seriálu od druhé epizody propadl a byl přímo nadšen u dílu číslo 5. Bohužel dál už byl seriál trochu slabší, vymýšlel si natahující a dále vysvětlovací berličky, ale hrdiny už jsem měl oblíbené. Na druhou sérii bude ale lepší si počkat, když hlavní hrdina přesedlá do jiného těla a už se nejspíš ani nedočkám nejlepší postavy seriálu - hoteliéra Poea. 2. serie aneb Poe se přeci jen vrací. Juhů. No a tím končí většina pozitiv. Ze zbytku série se dá kladně hovořit už jen o návratu vůdkyně povstání po 300 letech z hrobu. Což byla špičková 4. episoda. potom už jen charismatický záporák v podobě velitele, který je v novém a rozhodně (oproti hlavnímu hrdinovi) v lepším těle. Ke konci serie jsem už u dílů začínal usínat. A vždy k tomu docházelo, když došlo na akci. Poslední vyslanec byl v první řadě a v první řadě bystrý bojovník. Z té jeho bystrosti zbylo ve druhé řadě už jen pár poznámek a vsazeno bylo na jeho kung-fu dovednosti. Býda, býda. (11.03.2021)