Orange Is the New Black

Every sentence is a story. Geniální oficiální slogan přesně vystihuje, v čem spočívá síla tohoto v zásadě melodramatického seriálu z prostředí ženské věznice. Vyprávění o mladé ženě z vyšší střední třídy, která se kvůli škraloupu ve své minulosti dostane na více jak rok do vězení s minimální ostrahou, představuje pouze východisko pro galerii uhrančivých osudů a osobností dalších vězeňkyň. Seriál bravurně proplétá několik vyprávěcích okruhů počínaje klasickým „fish out of the water“ příběhem, kde se civilně obyčejná hrdinka, jejíž úspěšný titěrný život se doposud točil kolem výběru bio potravin a domácí výroby luxusního mýdla, dostává do vězení, kde je za absolutní onuci a neschopačku. Vedle toho zde máme představování světa vězení s jeho vnitřními pravidly a dynamikou, ale i vztahy mezi vězeňkyněmi, včetně těch milostných. Už samy o sobě by tyto linie byly dostatečně zajímavé, aby udržely pozornost diváků napříč díly, ale když se podaří všechny spojit do jednoho směru, jako například ve famózní epizodě se šroubovákem, dostane Orange Is the New Black diváka na kolena. Vedle bravurního scénáře a autobiografické předlohy je pochopitelně potřeba vyzdvihnout obsazení. Už samotný fakt, že tu máme seriál, kde ženy nejsou vyobrazeny podle klasických stereotypů a představují drtivou většinu postav, zatímco muži jsou odsunuti do vedlejších partů, by byl důvodem k ovacím Ale nevíc zde dostáváme ansámbl skvělých hereček nejrůznějších etnik a fyzických typů, které všechny bez rozdílu dostávají od scenáristů ke ztvárnění fascinující mnohovrstevnaté postavy. Orange Is the New Black přináší skvělé, místy humorné a místy ohromně emocionální, melodrama, které se vyhýbá schématům a klišé, ale zato svět ženské věznice, jednotlivé postavy a lesbické, heterosexuální i netělesné mezilidské vztahy ukazuje s maximální otevřeností, empatií i komplexností. (08.01.2014)

Seriál, při jehož sledování mi je skoro líto, že mi podmínka vypršela bez postihu, tak příjemně v něm je. Chtěla jsem dát před spaním pilot a nakonec jsem si dokázala říct dost až nad ránem, po zkouknutí šestého dílu a to jen proto, že k dalším zatím nebyly titulky. Po dokoukání celé série nemůžu dát míň než pět, ani chvíli jsem se nenudila a hned bych brala nášup. Druhá série šla v mém subjektivním dojmu o dvě třídy níže, ani jeden díl ve mně nevzbudil touhu pustit si hned další. Alex mi většinu stopáže znatelně chyběla. Bez ní je Piper vyloženě průměrná postava. Druhá série za tři. Třetí série se veze na stejné vlně jako druhá, zábavnost jde spíše do kopru, nic významného, co by drželo u obrazovky se neděje, na obrazovce se prostě jenom tak odbourává čas za katrem. Zatímco Wentworth jde sériema kvalitativně výš a výš, jeho známější bráška v oranžových barvách jede přesně opačným směrem. Za třetí sérku 3 hvězdy. Za čtvrtou, pátou a šestou víceméně taky. Není moc na co koukat a neděje se nic, do by nutilo k rychlému zkouknutí další epizody. Což je u seriálu docela průser. (30.08.2013)

Nahé dámy? Máme. Dámy všech tvarů a barev? Máme. Lesbičky? Máme. Hetero? Máme. Transgender? Máme. Homofoby? Máme. Vše, co k odchodu do vězení patří? Máme. Vše, co k životu ve vězení patří? Máme. Flashbacky o tom, proč se člověk do vězení dostal? Máme. Drogové dealerky? Máme. Scammerky? Máme. Vražedkyně? Máme. Klasické zlodějky? Máme. Hipíky? Máme. Mafiánky? Máme. Jeptišky? Máme. Hodné dozorce? Máme. Zlé dozorce? Máme. Španělštinu? Máme. Ruštinu? Máme. Sympatický výběr písní různých interpretů? Máme. A to je jenom první díl, zaměřený na jednu z méně oblíbených postav. S každým dalším se pozná další a další člen/ka věznice na libovolné straně mříží, takže je pořád na co koukat, někdy méně, někdy více. (u mě je to tak na 3,5*, povedená závěrečná série potvrzuje zaokrouhlení nahoru) (15.08.2016)

První díl mystifikuje svým vážným a pateticky emočním vyzněním, avšak pokud jej přetrpíte, dočkáte se skvělého a odlehčeného "sborníku" nápaditých, zábavných a barvitě vykreslených charakterů. Jedna zajímavá postava střídá druhou, vyznění zůstává realistické, ale podání je většinou příjemně odlehčené. Je vidět, že Oranžová neaspiruje na druhý Oz - tedy na seriálovou špičku - zdaleka ne každý díl zaslouží plné hodnocení, ale seriál jako celek představující komplexní, funkční mozaiku, přeci jen většinu dnešní vyumělkované, či jiným způsobem odlidštěné/neautentické tvorby nepochybně poráží... 9/10 (26.04.2016)

Tak máme za sebou celých sedm sérií a tak je čas to nějak shrnout. OItNB v první sezóně začalo lehce rozpačitě, ale podařilo se zde smysluplně nastřelit solidní jádro charakterů, jejich vzájemné vazby a prostředí, které přes jistou stylizaci působí relativně uvěřitelně.. Ve druhé sérii to všechno chytilo druhý dech a jistá poutavost, vynalézavost, lehkost a neotřelost se suverénně držela až do konce série čtvrté... Obrovský propad série páté a jen mírné zlepšení v sérii šesté bylo pak pro diváka mého formátu čirou frustrací a vlastně jsem měl seriál za vytěžený, unavený, mrtvý.. Proto pro mě bylo velmi příjemným překvapením, že na finální sedmé sérii si tvůrci zase (konečně) dali fakt záležet. Je vidět, že ze sebe svědomitě vymáčkli to nejlepší aby ta velká rozlučka byla smysluplná, soustředěná a důstojná. Alespoň letmo se rozloučila většina herců. Scenáristi hezky uzavřeli dlouholeté zápletky.. A.. v naprostém finiši to bylo vlastně i dojemné.. OItNB asi nikdy nebude má seriálová srdcovka, ale rozhodně je to seriál který ve mě zanechal nějakou stopu.. (31.08.2019)