Zucchero, miele e peperoncino
Cukor, med a feferónka
Režie:
Sergio MartinoScénář:
Giuseppe MocciaKamera:
Giancarlo FerrandoHudba:
Detto MarianoHrají:
Dagmar Lassander, Renato Pozzetto, Edwige Fenech, Pippo Franco, Salvatore Baccaro, Lino Banfi, Gianfranco Barra, Enzo Robutti, Dino Emanuelli, Anna Kanakis (více)Obsahy(1)
Bláznivá italská povídková komedie obsahuje tři povídky. V první senzacechtivá novinářka (Edwige Fenech) unese ze soudní síně domnělé gangsterské eso s nápadem, že získá senzační reportáž. Tlustý plešatý mužík (Lino Banfi) však vyhlášeným gangsterem není - a oba mají teď v patách rozzuřenou policii. Ve druhé povídce nezaměstnaný muž (Pippo Franco) v zoufalství vezme práci v ženském převleku a stane se služkou v domě krásné ženy (Dagmar Lassander), kterou její drsný manžel nepřetržitě zanedbává. A ve třetí povídce se taxikář (Renato Pozzeto) zaplete do praktik mafiánského podsvětí kvůli únosu krásné dívky, kterého je svědkem. (Bobofon)
(více)Recenze (52)
Živočíšna talianska komédia pozostávajúca z troch epizód, ktorá má priamy ťah na bránicu diváka. Dokáže rozosmiať aj zamraziť, pretože obsahuje prvky grotesky. Režisér Martino do nej obsadil populárnych talianskych komikov svojich čias a scenáristi Castellano a Pipolo im napísali úlohy takpovediac na telo. Pippo Franco, ktorý sa snaží zarobiť si zamaskovaný za ženu, miestami naháňa hrôzu, pretože vyzerá horšie než originál. Neukojená žena kyprých tvarov, starnúci chlípnik a sympatický outsider - to je iba zopár ďalších malebných figúrok z tejto smutnosmiešnej komédie. Jednotlivé príbehy sú pomerne krátke a dynamické. Charakterizuje ich uvravenosť, šialená gestikulácia a nahota. Pre toho, komu nie je nič talianske alebo pudové, živelné, či erotické cudzie, a takisto ho neurážajú vulgárne hlášky a výrazy, bude Zucchero, miele e peperoncino výborným relaxom na voľný čas, pri ktorom môže úplne zresetovať svoju myseľ. Pre milovníkov talianskej komédie 70. a 80. rokov minulého storočia je tento poviedkový film taký malý kult. ()
Pěkný dabing českých dabingových klasiků (Fišer a spol.), ovšem technická poznámka: nechápu, kde TV Barrandov vyhrabala kopii, kterou dneska večer (25.5.2010) vysílala. Jak zvuk, tak obraz, vypadaly jak z desáté pirátské VHS kopie a to ještě ta kazeta musela rok ležet v sudu s vodou. Celkový zážitek z filmu to úplně zabilo. K filmu samotnému - moc mě to nepobavilo, je to strašně ukecané, ale - přinejmenším poslední povídka - je přímo pastva pro oči pro milovníky fiatů ze 70. let, k nimž patřím. ()
Jedna z těch blbých italských komedií. Mě prostě italskej humor nesedí, nepřipadá mě vtipnej (teda kromě Nástrah velkoměsta). Většinou u toho nevydržím dýl jak pět minut (filmy s Fantozzim a tak...). U tohohle jsem vydržel, což je úspěch. Film je složenej ze tří povídek, bohužel s klesající úrovní. První ujde, druhá je slabší a třetí stojí za hovno. ()
Kdybych napsal do komentáře pouze "Inu, Italové..." a případný čtenář si doplnil rok 1980, tak možná ani není třeba víc dodávat. Italský styl sedmdesátých a osmdesátých let minulého století je zajímavost sama o sobě. Dle mě je to i jakási výpověď o dané době a Italech jako takových. Tedy jisté kouzlo, po italsku sladké, v dané době jeden z možných způsobů zasnění se ;-) Dnes snad i troška nostalgie? Možná :-) ()
Film splňuje hned několik předpokladů pro to, být úspěšným. Skládá se z kratších povídek, není tudíž dlouhý a nezačne nudit. Jednotlivé části, jakkoliv nejsou stejně zábavné, nejsou ani okatě nevyvážené. Je to komedie, které nechybí větší špetka lehké erotiky v podání vesměs pěkných žen. A subjektivně- asi nejlepší je hladová služka :-) ()
Galerie (5)
Zajímavosti (4)
- Písničku stejnojmenného názvu pro film nazpívala Gruppo Clown, text napsal Andrea Lo Vecchio, hudbu Detto Mariano. (sator)
- O tomto filmu mluví režisér Zdeněk Troška jako o inspiraci k filmu Slunce, seno, jahody (1983). Přesněji řekl: "Když jsem viděl, jaké bláznoviny kupujeme za dolary s ciziny, rozhodl jsem se natočit něco podobného v českém prostředí. A na Barrandově mu vyšli vstříc." (sator)
Reklama