Veronika se rozhodla zemřít

Pod názvem Veronika Decides to Die se neukrývá adaptace vynikající knihy Paula Coelha jak by se mohlo na první i druhý pohled znát. Filmová verze režisérky Emily Young má totiž k původní psychologicko filozofické sondě do života několika obyvatel psychiatrické léčebny stejně tak daleko jako texty povrchních popových songů k životu. Na rovinu musím říct, že jsem měl s filmem už od prvních minut totální problém. Původní knížka byla prvním dílem celosvětově oblíbeného a uznávaného spisovatele se kterým jsem se setkal a rozhodně ne posledním. I o filmovou premiéru se postarala právě Veronika a musím říct, že po ní už se rozhodně na žádný film podle Coelhovi knížky, který v budoucnu natočí, nepodívám. Hrůza mě jímá především při pomyšlení, že mi právě Veronika se rozhodla zemřít přišla ze všech těch knížek, co jsem od autora přečetl, jako nejvíce vhodná k filmové adaptaci. To by ale někdo nesměl scénář osekat na sérii chladných výjevů s postavami, kterým nevidíte do hlavy a nedokážete si k nim vybudovat žádný vztah. Všechny se sice pohybují po původních drátkách knihy, ale absolutně neživotně, vedeni loutkařem, který se nezmohl k ničemu jinému než jen k doslovné adaptaci ze které ovšem byly odstraněny veškeré myšlenkové pochody postav a vedlejší linie obyvatel léčebny. Korunu tomu všemu dodává Sarah Michelle Gellar, která od dob Buffy nedošla k žádnému hereckému růstu a i v „coelhovském“ dramatu zůstává naprosto béčková. Ve výsledku jsem vydržel hodinu, 9 minut a 59 vteřin. To, co jsem viděl mi naprosto stačilo abych věděl, že o ten film už nikdy víc nezavadím, protože nemá co nabídnout ani po filmové stránce. Nezajímavý záběr střídá nezajímavý záběr, aby ho v zápětí vystřídal… nezajímavý záběr. Když porovnám jak mě oslovila původní literární forma s tím, jak mě ta filmová znechutila, musím podotknout, že Veronika Decides to Die trpí veškerými neduhy převodu knihy na plátno a možná jich ještě pár nových přihodila. Obvykle sice nemám ve zvyku hodnotit film aniž bych ho dokoukal, ale v tomto případě nemůžu jinak. Poslední půl hodina by totiž v tomto případě byla jen zbytečným zatloukáním hřebíků do jíž pečlivě zatlučené rakve. 15 % (01.01.2010)

Knižní předloha se mi zatím nedostala do rukou, přesto se dá docela odhadnout, co filmové Veronice chybí. Veronika se rozhodla umřít. Sere jí totiž celý svět, od rodinných stereotypů až po módní průmysl. Příběh se točí kolem myšlenek hlavní postavy, která pátrá po smyslu a spravedlnosti života. Sarah hraje slušně, leč ony myšlenky a pocity se promítají jen tak zběžně a Veronika se rozhodla zemřít tak nakonec nabízí nepříliš strhující melodrama. (06.10.2012)

Nic od Coelha jsem v době vidění filmu nečetl. Filmu by určitě prospěla delší stopáž a bohatší scénář - ten použitý nezvládá krásné audiovizuální stránce dodávat plnohodnotný podklad. Osekaným způsobem působí jak Veroničin obrat, tak i vztah doktora Thompsona s Mari, což sice neubírá celému dílu na funkčnosti, ale při jeho atraktivitě je to škoda. Úvodní sekvence je šestihvězdičková. (06.12.2011)

Tak tohle je podle mě dílo, které si zaslouží pozornost. Celý film jsem od pokusu o sebevraždu litovala Veroniky, že ty všechny špatné zkušenosti, které měla budou tím posledním co v životě zažila a bylo mi ji strašně líto. Zároveň tak děj pozvolna "oťukával" další postavy do kterých by člověk neřekl, že vůbec patří do společnosti "bláznů" v dějovém pozadí..Scéna kdy si Edward uvědomuje, že život není jenom zklamání a pozná štěstí ve formě krásné dívky díky které začně zase mluvit a uzdraví se a poté spolu utečou a při východu slunce kdy si Ed myslí, že Veronika je mrtvá a poté se probudí a vlastně se tak rozluští celá záhada filmu a to, že by si měla vážit každého dne kdy je na světě-to podle mě popisuje krásu.Takovéto filmy by měli pouštět sebevrahům a nebo stačí každému kdo ztratí chuť do života.Ono někdy pomůže(ačkoliv to zní morbidně)vidět utrpení jiného.Člověk si pak uvědomí co vlastně život znamená a k čemu celou tu dobu směřuje. Jedním slovem krása! (28.12.2011)

Nemám ráda, když mě někdo nedobrovolně znásilňuje, ještě navíc skrze média. Prvoplánový útok na city diváka, přímo citové vydírání, se táhlo celým dějem jak nepříjemný zápach. Ono na demonstrativní sebevraždě není nic příjemného, u mladých nevyzrálých jedinců obzvlášť. Takže k ději nemám nic víc pozitivního co dodat a jedinou minihvězdu si zaslouží nekonvenční a troufám si říct 100% metody zainteresovaného pana medika. Vřele doporučuju zařadit mezi oficiální léčebné metody v každé psychiatrii, jsou účinné na 1000%, protože strach na žebříčku emocí pořád vede! (12.11.2012)