Veronika se rozhodla zemřít

Čula jsem, že se mi dostane nějakého hlubokého poselství (a to jsem ještě ani netušila, že autorem knižní předlohy je Paulo Coelho). Civím na plátno, kde se jakási pesimistická naivka snaží zlikvidovat svou tělesnou schránku (a snad i ducha) a říkám si Ha, tak tady se někdo určitě nechá s chápavým přihmouřením oka dospět. Ve slepé víře (jsem přece v Aeru) doufám ve střídmou soudnost tvůrců. Já naiva! A ne, nemyslím si, že tento povzdech je výsledkem působení umně narafičeného magnetu na zapojení diváka do děje. Nechci některé mé masochistické následovníky připravit o zážitek vypočítáváním konkrétních okolností (zahrnujících déšť, klavír a Sarah Michelle Gellar), přejdu proto rovnou k podstatě této habaďůry. To, co na plátně vidíte, není žádnou pravou cestou "ke kvalitnějšímu bytí", jak se příběh tváří. Hrdinka leze pořád do stejný pasti, jen si k ní skrz džungli klišé prosekává jiný dveře. Pokud budeme brát autorův přístup vážně (dojdeme nutně k parodii), nechápu, že před filmem neběží noticka ministerstva zdravotnictví Tento film propaguje sebevraždy. A páterovi Jonesovi došly sirky?? ___ Děkuji type_B za stržení potlesku po filmu. ___ Aero Naslepo, 21. 9. 2010. (25.09.2010)

Oslava života nenásilnou a veľmi vydarenou formou. Pomalé tempo a deja len málo, to nemusí sadnúť každému. Ale kto má len trochu filozofického ducha a dokáže sa aspoň na chvíľu stratiť z bežného konzumného života, toho to nadchne. V dnešnej veľmi uponáhľanej dobe často zabúdame, že sme tu len na chvíľu a naozaj je každý deň darom, treba ho prežiť naplno. Toto nám tento snímok veľmi pekne pripomenie. Nerieši, prečo sa hlavná postava rozhodla skoncovať so životom, rieši to pozitívne, prečo sa vlastne oplatí žiť. Vynikajúcim ťahom bolo obsadenie Sarah Michelle Gellar, ako aj jej psychiatra, Davida Thewlisa. (22.04.2016)

Tento snímek je názornou ukázkou, jak něco malého, nenápadného a zdánlivě prostého může mít poslání, které převyšuje leckteré x-miliónové projekty. Stačí k tomu dobrá předloha, citlivý způsob podání, více než skvělý herecký výkon hlavní protagonistky a režisér, který dokáže tísnivou atmosféru vygradovat až do překvapivého konce. (18.12.2010)

Pod názvem Veronika Decides to Die se neukrývá adaptace vynikající knihy Paula Coelha jak by se mohlo na první i druhý pohled znát. Filmová verze režisérky Emily Young má totiž k původní psychologicko filozofické sondě do života několika obyvatel psychiatrické léčebny stejně tak daleko jako texty povrchních popových songů k životu. Na rovinu musím říct, že jsem měl s filmem už od prvních minut totální problém. Původní knížka byla prvním dílem celosvětově oblíbeného a uznávaného spisovatele se kterým jsem se setkal a rozhodně ne posledním. I o filmovou premiéru se postarala právě Veronika a musím říct, že po ní už se rozhodně na žádný film podle Coelhovi knížky, který v budoucnu natočí, nepodívám. Hrůza mě jímá především při pomyšlení, že mi právě Veronika se rozhodla zemřít přišla ze všech těch knížek, co jsem od autora přečetl, jako nejvíce vhodná k filmové adaptaci. To by ale někdo nesměl scénář osekat na sérii chladných výjevů s postavami, kterým nevidíte do hlavy a nedokážete si k nim vybudovat žádný vztah. Všechny se sice pohybují po původních drátkách knihy, ale absolutně neživotně, vedeni loutkařem, který se nezmohl k ničemu jinému než jen k doslovné adaptaci ze které ovšem byly odstraněny veškeré myšlenkové pochody postav a vedlejší linie obyvatel léčebny. Korunu tomu všemu dodává Sarah Michelle Gellar, která od dob Buffy nedošla k žádnému hereckému růstu a i v „coelhovském“ dramatu zůstává naprosto béčková. Ve výsledku jsem vydržel hodinu, 9 minut a 59 vteřin. To, co jsem viděl mi naprosto stačilo abych věděl, že o ten film už nikdy víc nezavadím, protože nemá co nabídnout ani po filmové stránce. Nezajímavý záběr střídá nezajímavý záběr, aby ho v zápětí vystřídal… nezajímavý záběr. Když porovnám jak mě oslovila původní literární forma s tím, jak mě ta filmová znechutila, musím podotknout, že Veronika Decides to Die trpí veškerými neduhy převodu knihy na plátno a možná jich ještě pár nových přihodila. Obvykle sice nemám ve zvyku hodnotit film aniž bych ho dokoukal, ale v tomto případě nemůžu jinak. Poslední půl hodina by totiž v tomto případě byla jen zbytečným zatloukáním hřebíků do jíž pečlivě zatlučené rakve. 15 % (01.01.2010)

V následujících pár řádcích zřejmě vyzradím či naznačím pár klíčových momentek z děje, takže doporučuji čtení v tento okamžik zanechat. Začnu asi u autora předlohy, který byl jediným důvodem, který mě k tomuto snímku přivedl. S vysokou pravděpodobností i drtivou většinu hodnotících. Jméno Emily Young vám totiž asi nic neřekne, pokud náhodou nejste členem její rodiny. Paulo Coelho je mistr příběhů a moje očekávání se zabydlela hodně vysoko. O co tedy jde? Sledujete příběh jedné zbloudilé duše, která si zcela správně uvědomuje naprostou zbytečnost a nicotnost svého života, a protože v sobě tahle duše má dostatek soudnosti, tak se svoje účinkování na naší krásné planetě rozhodně ukončit. Dle mého názoru je to nejhorší rozhodnutí, jaké člověk v životě může učinit. Zatím to funguje tak, že každý z nás se jednou v prach navrátí, tak proč tomu chodit naproti? Dle mého názoru je i ten nejnuznější život o pořádný maxi kus lepší než život žádný. Nicméně, pro romanopisce je takové rozhodnutí rozhodně vítané. Malá odbočka, název díla je luxusní a rozhodně dovede přitáhnout čtenáře i filmové diváky. Samozřejmě je Verča zachráněna a ubytována v příjemném prostředí psychiatrické léčebny, kterou vede vysoce neortodoxními metodami jeden sympaťák. Sympaťák ji zalže, že Verču čeká posledních pár týdnů života. Následuje značná část stopáže, kdy jsem se topil v nudě. Verča totálně rezignovala na život a režisérka nám sází jeden melodramatický záběr za druhým. Nedovedl jsem se naladit na stejnou emoční vlnu. Verča si postupně začne uvědomovat cenu svého života. To je běžné, spousta lidí si uvědomí cenu něčeho až v okamžiku, kdy o to přijde. Pozor zvrat, Verča se zakouká do místního zombíka. V podstatě to, před čím se snažila utéct ji pohltí. (Tímto narážím na úvodní monolog o rodině a dalších věcech.) Žije tedy tak, jako by měl být tento den dnem posledním. Přesně tak, jak by to mělo být. Tímhle vším jsem proplul absolutně bez emocí. Vsadil bych svoje boty, že kniha by byla bývala rozumnější volba. No, co už nadělám. Pointu znám, četba ztrácí smysl. A právě ta pointa, to rozuzlení, ten šokující závěr je to jediné, co z celého snímku shledávám extrémně vydařeným. Verča ve skutečnosti zatím neumírá. Doktůrek ji tou výše zmíněnou riskantní lží naplněnou pořádnou hromadou lidskosti vlastně dal druhou šanci na život, což se málokomu poštěstí. V ten moment se vám všechny záběry z filmu v hlavě tak nějak spojí. Závěr se mi tedy líbil. I byl velmi pěkně a citlivě natočen. Celkově nemohu hodnotil lépe než slušně, protože jsem nadšením během sledování zrovna neomdléval. Coelho napsal mnohem moudřejší knihy, po kterých sahám výrazně raději, a které, troufám si tvrdit, by si zasloužily filmové zpracování mnohem víc. (14.08.2015)