Veronika se rozhodla zemřít

Veronika sa rozhodla zomrieť nie je zo začiatku ničím výnimočný príbeh. Rovnako ako jeho knižná predloha aj on pokryvkáva v stupňovaní deja a niektoré podnetné a pekné myšlienky a celkový dokonalý obraz bláznovstva, ktorý je tu vytvorený, tak upadá do veľmi zvláštnej polohy práve vďaka tomu, že sa dej nestupňuje tak ako si to príbeh vyžaduje. Možno práve to robí knihy Paula Coelha také iné a čítané. Lenže ani jedna neprekoná lyrickosť Alchymistu. Veronika sa rozhodla zomrieť nemohla dopadnúť vo filmovej podobe lepšie. Emily Young s neskrývanou precíznosťou a detailnosťou vytvára sondu do hĺbín duše obyvateľov blázinca Villet. Film sprevádza krásna hudba, ktorá ako keby presviedčala diváka, že sa pozerá na niečo výnimočné a skutočné. Sarah Michelle Gellar má veľa svetlých momentov - hlavne ten s klavírom bol asi najsilnejším momentom celého filmu. Potom si to trocha kazí, neustálym chodením, pri zvláštnom čľapote šľapiek, ktorý ju sprevádza všade kam sa pohne. Najvýraznejšou postavou je Tucker, ktorého tichý prejav, je tak dokonale minimalistický a až na záver, kde mu ten plač neverím, hrá dokonale. Všetkých ale hravo strčí do vrecka Thewlis, ktorý nemá ani jednu prázdnu scénu a ako doktor Igor je dokonalý. Film aj napriek tomu, že je pekný a rozhodne vo vás niečo zanechá si nezaslúži plný počet - už len kvôli Gellarovej, ktorá nie všetky scény zvládla ako mala a kvôli zmene prostredia, zo Slovinska na USA. Pre mňa je to rovnako zlé ako keby sa Harry Potter odohrával v Japonsku. (19.02.2010)

Pod názvem Veronika Decides to Die se neukrývá adaptace vynikající knihy Paula Coelha jak by se mohlo na první i druhý pohled znát. Filmová verze režisérky Emily Young má totiž k původní psychologicko filozofické sondě do života několika obyvatel psychiatrické léčebny stejně tak daleko jako texty povrchních popových songů k životu. Na rovinu musím říct, že jsem měl s filmem už od prvních minut totální problém. Původní knížka byla prvním dílem celosvětově oblíbeného a uznávaného spisovatele se kterým jsem se setkal a rozhodně ne posledním. I o filmovou premiéru se postarala právě Veronika a musím říct, že po ní už se rozhodně na žádný film podle Coelhovi knížky, který v budoucnu natočí, nepodívám. Hrůza mě jímá především při pomyšlení, že mi právě Veronika se rozhodla zemřít přišla ze všech těch knížek, co jsem od autora přečetl, jako nejvíce vhodná k filmové adaptaci. To by ale někdo nesměl scénář osekat na sérii chladných výjevů s postavami, kterým nevidíte do hlavy a nedokážete si k nim vybudovat žádný vztah. Všechny se sice pohybují po původních drátkách knihy, ale absolutně neživotně, vedeni loutkařem, který se nezmohl k ničemu jinému než jen k doslovné adaptaci ze které ovšem byly odstraněny veškeré myšlenkové pochody postav a vedlejší linie obyvatel léčebny. Korunu tomu všemu dodává Sarah Michelle Gellar, která od dob Buffy nedošla k žádnému hereckému růstu a i v „coelhovském“ dramatu zůstává naprosto béčková. Ve výsledku jsem vydržel hodinu, 9 minut a 59 vteřin. To, co jsem viděl mi naprosto stačilo abych věděl, že o ten film už nikdy víc nezavadím, protože nemá co nabídnout ani po filmové stránce. Nezajímavý záběr střídá nezajímavý záběr, aby ho v zápětí vystřídal… nezajímavý záběr. Když porovnám jak mě oslovila původní literární forma s tím, jak mě ta filmová znechutila, musím podotknout, že Veronika Decides to Die trpí veškerými neduhy převodu knihy na plátno a možná jich ještě pár nových přihodila. Obvykle sice nemám ve zvyku hodnotit film aniž bych ho dokoukal, ale v tomto případě nemůžu jinak. Poslední půl hodina by totiž v tomto případě byla jen zbytečným zatloukáním hřebíků do jíž pečlivě zatlučené rakve. 15 % (01.01.2010)

Dlouho jsem váhala mezi 3* a 4*, ale k tomu vyššímu hodnocení mi tam přece jen něco chybělo. Prvních deset minut vypadalo skvěle a velice slibně. Jenže pak to nějak začalo slábnout a skvělý závěr, který jsem vážně nečekala, už to nezachránil. Je to velmi krásně přímo poeticky natočené, vizuální stránka filmu se mi líbila moc, pochvala také za hudbu. Myšlenku film rozhodně má, příběh ženy, která si uvědomí, že život je vlastně nádherný až když je pozdě, určitě člověka dovede k zamyšlení, ale celé pojetí nemělo tu sílu zasáhnout emoce diváka a přitom toto téma by si to tak zasloužilo. Obrovská škoda. Rozhodně ale mám teď zájem přečíst si knihu, věřím, že bude velmi silná. (01.06.2011)

Emo č. 1 Sarah Michelle Gellar chce umrieť. Emo č. 2 Erika Christensen na tom tiež nie je bohvieako a tak príliš nepomôže. Našťastie je tu emo č. 3, záhadný nemý citlivý mladík, ktorý možno odpovede Veronike poskytne. Ako úlohu zohrá psychiater David Thewlis? Chystá sa tu nejaká habaďúra? Nechcem nikomu brať jeho citovú za angažovanosť a vcítenie sa do príbehu, pretože sa dá pochopiť. Nechcem ani kritizovať divákov, pre ktorých je Veronika iba lacným gýčom. Vlastne somv tomto pprípade celkom nestranný. Napriek úvodnému cynizmu. (28.10.2014)

Sebevraždu beru v potaz pouze v případě, že je člověk nevyléčitelně nemocný a stávající léčba by jen prodlužovala jeho utrpení. Není pro mě tedy jediným východiskem z beznadějné situace. Život je dar. Každý den by se měl skutečně žít a prožívat. Je to přece zázrak, že se ráno probudíme a můžeme vidět východ slunce. Většina lidí, kteří se pokusili o sebevraždu, se o ni budou poukoušet dál, dokud se jim to jednou nepovede a oni odejdou z tohoto světa. (05.01.2010)