Kluk ve světě příšer

Příběhem velice pěkné, animací také, jen jsem měl subjektivně problém s délkou, která se mi ke konci zdála příliš dlouhá. Závěrečné vyústění příběhové linie je totiž celkem prodlužované a až zbytečně okázale se v něm opakuje motiv knihy Bílá velryba, kterou hlavní postava v průběhu děje čte. Je to dobrý nápad, ale zbytečně se s ním snižuje působivosti konce. Přesto na jedno podívání rozhodně víc než dobré, podruhé bych na to asi neměl důvod koukat. Narozdíl od jiných "poučných, ale ne tolik se myšlenkově opakujících" anime snímků. (09.07.2016)

Když Ghibli vytvoří nové dílo, které postavami připomíná minulá díla Ghibli, tak nějak mi to nevadí. Spíše naopak. Zde však vidím prakticky totožný design postav jako z Ookami kodomo no Ame to Yuki nebo Toki wo Kakeru Shoujo... Na to si však člověk zvykne. Je mu představen vcelku zajímavý začátek osamoceného potomka, který začne zábavnou formou inklinovat k životu s odlišnou rasou, než jsou lidé. Rasou, která v sobě nechová zlo (krásná pointa pak na konci). Okolo poloviny se však film přehoupne na o 8 let později a přesně v tuto chvíli to začne ztrácet šťávu. Jednostranné zalíbení, hrdina si drží svůj postoj ke světu jen kvůli tomu, že se tak choval na začátku, objeven záporáka, ... Všechno začne být takové divně přehnané a je to škoda. O zakončení ani nemluvě, velké zklamání. Dobrá idea, urputně trestuhodné zpracování. Závěrem musím zmínit hudbu, ta byla velmi hezká. Ale pokud bych něco doporučil, radši shlédněte výše zmíněné jeho předchozí 2 filmy. Obzvláště Ookami kodomo patří k mým šíleně oblíbeným pohodovkám ke klidnému večeru nebo i jako předvedení "co je to anime" osobám, kteří ještě žádné neviděli. Silný začátek, slabý konec: 55% (13.03.2016)

Fakt, že nikdo nevidí, že ve světě příšer je minimálně jedno další lidské dítě, které na sobě nosí mrtvého občana světa příšer, mi svou hloupostí připomnělo Pokémony, v nichž Rakeťáci dokázali skrýt svou identitu s podobně nepochopitelným umem. Takové drobnosti trochu kazí požitek ze scenáristické hry 'kdo koho vlastně učí'. (25.08.2016)

Tak předně moje favoritka Aoi tu měla nezvyklou dabovací roli, ale zhostila se jí excelentně, Ren (Kyuuta) v jejím provedení měl neskutečný náboj. Začátek filmu působí sice dost dětským dojmem, ale postupně se v této pohádce dopracujeme i k vážným tématům typu přátelství, odhodlání, oddanosti či temné stránky lidského srdce, romantická linka samozřejmě nechybí. S výjimkou závěru by se dalo říci, že při přebíhání mezi dvěma světy (lidský a příšerový) se střídá komediální a dramatická část příběhu, ač jako všude, i zde se najdou výjimky. Hudba není vůbec špatná, animace působivá, takže pokud to celé shrnu, kvalitní animáč jež dokáže nejen dobře pobavit. (30.09.2017)

Jak jeden (přeber si to, jak chceš) k rodině přišel. Malý klučina uteče z domova a nechtěně překročí hranice světů připomíná Chihiro vstoupivší to země lázeňských a jiných duchů. Klučina se zabydlí u samuraje, kde oba dva se navzájem snaží najít cestu jeden k druhému. Následují skvělé a neotřelé nápady, zabalené do nenudícího příběhu a vykreslené špičkovou animaci. Nepopíratelný vztah otce-syna případně rodiče-dítěte nese s sebou ukázku vzniku pevného vztahu-pouta i přes prvotní nechutě a přemáhání se obou hrdinů ke kompromisům. Proto sledování hlavně této proměny charakterů zůstává nejdéle a jako nejsilnější zážitek. Kluk ve světě příšer – řekněme si to upřímně – je bohužel nejslabší počin Mamorua Hosody za posledních skoro 10 let, ovšem i přesto se nebojím tenhle film zařadit do světových top 10 animovaných děl 2015. Takže i když nejslabší, pořád je to jedno z top anime, které rozhodně stojí za vidění. (27.07.2016)