Kluk ve světě příšer

Japonci animované filmy točiť proste vedia. Majú ohromný talent a rovnako ako už v minulosti sme mali možnosť vidieť, tak "The Boy And The Beast" patrí medzi ich ďalšie ukážky talentu. Mamoru Hosoda v minulosti urobil prvú sériu môjho obľúbeného seriálu Digimon. A myslite si o mne čo chcete, podľa mňa to bol veľmi dobre spracovaný seriál. V prípade "The Boy And The Beast" musím povedať, že opäť je vidno veľmi dobrý film s nádhernými animáciami, veľmi dobre spracovanými postavami a veľkou dávkou kreativity. Musím povedať, že vzťah medzi chlapcom a bojovníkom, ktorý sa chce stať lordom. Vo filme sú podľa mňa vynikajúce metafory a vizuálne efekty, ktoré skutočne berú dych, ale súčasne je tu aj kopec momentiek, o ktorých človek nepovie inak, že sú to úžasné momenty, na ktoré človek bude spomínať ešte dlho. Možno keby som mal výtku, tak by som povedal, že príbeh je podľa mňa v druhej polke filmu dosť komplikovaný a má v sebe príliš veľa detailov a dejových línií, ktoré som už miestami nevedel sledovať a trošku som sa v tom strácal a možno v prvej polhodinke má človek pocit, že veci nesmerujú dokopy nikam. Ale keď sa film rozbehne, tak je to skutočne poriadna dávka akcie, zábavy a skutočne aj veľmi dobrej drámy. Je to jeden z najlepších animovaných filmov tohto roku a ja ho môžem len odporúčať. Určite si tento film pozrite. Je to vynikajúce dobrodružstvo s vynikajúcimi hrdinami, na ktorých tak skoro nezabudnete. Stojí za pozornosť. Hodnotenie: A- (17.07.2016)

Jak jeden (přeber si to, jak chceš) k rodině přišel. Malý klučina uteče z domova a nechtěně překročí hranice světů připomíná Chihiro vstoupivší to země lázeňských a jiných duchů. Klučina se zabydlí u samuraje, kde oba dva se navzájem snaží najít cestu jeden k druhému. Následují skvělé a neotřelé nápady, zabalené do nenudícího příběhu a vykreslené špičkovou animaci. Nepopíratelný vztah otce-syna případně rodiče-dítěte nese s sebou ukázku vzniku pevného vztahu-pouta i přes prvotní nechutě a přemáhání se obou hrdinů ke kompromisům. Proto sledování hlavně této proměny charakterů zůstává nejdéle a jako nejsilnější zážitek. Kluk ve světě příšer – řekněme si to upřímně – je bohužel nejslabší počin Mamorua Hosody za posledních skoro 10 let, ovšem i přesto se nebojím tenhle film zařadit do světových top 10 animovaných děl 2015. Takže i když nejslabší, pořád je to jedno z top anime, které rozhodně stojí za vidění. (27.07.2016)

Se světem anime se teprve začínám seznamovat, přesto si troufnu tvrdit, že tohle byl jeden ze slabších kousků. Postavy nejsou na první pohled příliš sympatické a musíte si na ně nějakou dobu zvykat, stejně jako na svět "příšer", který mě zkrátka a dobře moc nezaujal. Více mě bavily civilní scény z prostředí školy a dějová linka týkající se hrdinova vztahu s otcem... (08.05.2019)

Tak tohle mě hodně moc sedlo. Moc jsem si o filmu nezjišťoval a o to více jsem byl překvapený, jak moc si mě získal. Něco podobného se loni povedlo Písni moře, ze které jsem byl taky hodně nadšený. Kluk ve světě příšer má zajímavý příběh, který sice není úplně neoriginálnější, ale to je ten nejmenší problém. Osobně bych příběh popsal jako kombinaci Cesty do fantazie a Kung fu pandy. Vím, že to přirovnání zní zvláště, ale takhle nějak bych film popsal. Režisér Mamoru Hosoda výborně vystavěl příběh na odcizení a ztrátě rodiny a celé to zaobalil do paralely výcviku, vztahu s náhradním otce/mistrem, který zažil to samé. Hodně tomu pomohlo i to, že film má dvě rozdílné poloviny. Zatím co první je o výcviku a přijetí do nového prostředí, tak ta druhá je o tom, přijmout za sebe zodpovědnost a zkusit si jít svou cestou. A tohle film prodává strašlivě lehce a nenuceně, a krom několika slabších momentů, je to skoro krasojízda. Říkám skoro, protože film je zbytečně dlouhý, akční finále je super, ale obešel bych se bez něho(ale bez závěrečného souboje ne) a hlavně ztráta tempo v druhé půli filmu je ze začátku dost znát. Je vidět ten odklon a hlavně posunutí v příběhu. Naštěstí je to udělané neurážejícím způsobem a má to několik krásně vygradovaných scén plný emocí. O to více pak funguje zvrat v druhé půlce a samotný smysl závěrečného souboje. Film je vizuálně krásný a dost se mi líbilo, že není dokonalý, a že některé postavy nejsou úplně nejhezčí a místy vypadají jako příšery, kterými mají být. Velkou pochvalu si zaslouží práce s postavy, která je zde výborná. Ať už jde o hlavního hrdinu Kyuta, Iozena nebo nejlepší a nezajímavější postavu filmu mistra Kumatetsu, kterého jsem si hned zamiloval. Nejsem velký znalec anime a prakticky vše co jsem viděl měl vždy na starosti Mijazaki. Ale i přes tento nedostatek mohu všemi deseti doporučit Kluka ve světě příšer, protože je to velká pecka. (12.08.2016)

Další úlitba třináctiletému synovi, fandovi do všeho japonského, za to, že se mnou na letošní hradišťské filmovce bez reptání useděl všechny ty Vášně, Manily ve spárech světla a Matky Johany od Andělů. A opět jsem nelitoval – z manga filmů mám pořádně nakoukaného jenom Mijazakiho a bylo moc příjemné ujistit se, že není jediný, kdo tohle médium umí dát do služeb osobité fantazie a netradičního pohledu na mezilidské vztahy, zde hlavně na vztah učitel-žák (místo klasické dvojice dokonalého mistra a postupně se zdokonalujícího studenta tu máme dva outsidery, kteří se na cestě za neustálého hašteření nevědomky podpírají navzájem). Pozoruhodné je už i jen rozložení děje mezi lidským a „příšeřím“ světem – kluk se po raném traumatickém zážitku ponoří do fantazií a prožije v nich celé dětství, teprve na prahu dospělosti zase začne brát na vědomí realitu, pohádkové království jí musí ustoupit, ale kluk si z něj zároveň přináší sílu, díky níž dokáže skutečnost unést… To není vůbec hloupě vymyšlený rámec, ve kterém se navíc odehrávají věci zábavné, poetické i přitažlivě akční a zároveň nenásilně výchovné. Jako rodinný program můžu vřele doporučit. (05.08.2016)