Návrat idiota

Nerozumím tomu a bojím se, že po naší planetě nechodí nikdo, kdo by mi to dokázal vysvětlit. Za co tento film dostal lva? Taková klasická komedie, která rozhodně v ničem nepřevyšuje své vrstevníky, ba dokonce za nimi zaostává. A nebýt Pavla Lišky, kterého mám rád, tak bych dost možná i usnul. S vtipem se tedy sakra šetřilo. Herecké výkony sice tak akorát, ale děj mi neskutečně lezl na moje chatrné nervy. Do této chvíle jsem díky Bohu nebyl seznámen se Sašou Gedeonem, ale pokud se jeho filmy táhnou asi někde v duchu tohoto, tak jsem za to neskutečně rád. Proč další film nepojmenovat ,,Tvůrčí konec idiota" a komedii na chvíli poslat k ledu a zkusit vytvořit životopisné drama. Jsem si jistý, že u mě by sklidilo mnohem větší ovace ať už by byla jeho kvalita jakákoliv. Tento film není čistý odpad, ale vzhledem k počtu ocenění, které ze záhadných důvodů sklidil, či kvůli zdejšímu relativně pozitivnímu ohlasu vás už někdo prostě musí upozornit na fakt, že tento film není tak kvalitní, jak se může na první pohled zdát a vidět ho je zcela zbytečné. Tím někdo myslím sebe, a tím upozorněním myslím odpad. (28.10.2011)

Neuvěřitelně křehký pohled do světa jednoho prostého idiota. Ti, co kritizují Lišku, by se měli podívat zrovna na tento film, kde dokáže skvěle hrát očima a veškerá z replik, kterou pronese (a moc jich není) je důrazná a výborně zahraná. Skvělá Kučerova kamera, Gedeonovo režijní vedení a dramaturgie, či Godárova hudba jsou naprostými triumfy v rukávu. Stále po dvaceti letech je film aktuální. (04.01.2019)

Můj nejoblíbenější a podle mě nejlepší český film 90. let. aneb Film s velkym eF. Né proto, že by se o to snažil, ale právě proto, že se o to nesnaží (nebo to alespoň nedává okatě najevo). Tomu filmu léta neubraly nic na kráse, možná i získal. Naprosto úžasně vyvážené všechny složky filmy - kamera, scénář (úžasný dialogy!), režie, hudba a herecké výkony (všechny 4 hlavní naprosto skvělý, výkon Lišky dechberoucí) z Idiota dělají jeden z nejlepších novodobých českých filmů, co jsem viděl. O to větší je hanba, že se Gedeon na tak dlouho dobu - nevím z jakých důvodů - odmlčel, ale doufám, že se jednou ještě vrátí. (07.05.2009)

Film - Zjevení. Kdo nezažil v realitě roku 1999, nepochopí... Tomuto lze říkat zcela ojedinělý celovečerní filmový debut! Saša Gedeon zaujal už svým hodinovým predebutem Indiánské léto a jasně naznačil svou orientaci na odkaz tzv. České nové vlny, Návratem idiota šel ale trochu dál a ukázal cestu, po které by česká kinematografie mohla znovu dojít až do Evropy, totiž reflexí a rozvíjením velkých příběhů východoevropské, respektive ruské literatury, kterou tu díky slovanské vzájemnosti a kulturnímu propojení (zapříčiněnému bohužel i vlivem vztyčení železné opony) cítíme a reflektujeme nějak jinak a zjevně hlouběji, než lidé na západě Evropy (o deset let později se po téže cestě vydal i Petr Zelenka a znovu byl zjevně hodně úspěšný...nemluvě o tom, že svět českého divadla tuto cestu objevil již dávno...viz Leoš Suchařípa, Petr Lébl a Divadlo Na Zábradlí atd.). Gedeonovo rozvíjení charakteru a postavy Dostojevského knížete Myškina se zcela určitě dotklo čehosi hlubšího, co se týká lidských archetypů a charakterových povah některých z nás, každopádně vjem je to hodně univerzální, Idiot (zvlášť v kontemplativním podání Pavla Lišky) přicházející odnikud a nesoucí si v sobě čistotu nepopsané tabulky odzbrojuje, Gedeon znovu použil svůj oblíbený motiv kolejí a vlaku, tedy cesty a v tomto podání cesty spojené s nějakou nostalgií (osobně si cestování vlakem spojuji s nostalgií po létě dětských prázdnin), znovu je tu do jisté míry akcentována spíše nedějovost a celý dramatický oblouk je záměrně upozaďován. Přičteme-li skutečně nádherný hudební doprovod a schopnost (či spíše instinkt) pana režiséra obsadit typově přesné, byť začínající a neokoukané tváře (Pavla Lišku jsem již zmiňoval, jeho Idiot je první velká filmová role a dá se říci, že Saša Gedeon vlastně tímto obsazením moduloval celou pozdější uměleckou dráhu dotyčného herce, navíc svedl společně před kameru tandem Aňa Geislerová a Tatiana Vilhelmová a v podstatě předurčil jejich herecké a vlastně i životní souznění atd.), vychází nám skutečně mimořádný divácký zážitek a v kontextu české porevoluční kinematografie jeden z jejich úhelných snímků. (19.11.2006)

František se po letech strávených v blázinci vrací ke svým vzdáleným příbuzným. Postupně se zaplétá do jejich složitých vztahů, ocitá se v trapných, komických i dusivých situacích, je vystaven milostným, sourozeneckým a rodičovským konfliktům. Všechno kolem se ho dotýká, se všemi soucítí, a tak působí jako idiot. Ale právě proto, že dosud nic nepoznal ani nezažil, je schopen vnímat lidské vztahy ve své čistotě a opravdovosti správně. Pavel Liška je sice ve své roli maximální, ale celý film je natočen dost nesourodou formou střídající jen obrazy plné nesouvislých a do sebe nezapadajících scén, které by byly možná dobré jako skeče "na stojáka", ale v celovečerním filmu to neplní dobrou funkci. Snímek pak plyne poměrně nevzrušivě a se zjevnou snahou, pokud možno,"autenticky" zachytit mladíka, který, ač na to nevypadá, není takovým idiotem, za jakého ho většina považuje. A sled scén se v podstatě omezí na to, jak s ním většina postav v jednom kuse "voře". A tak jsem si řekl - co z toho. A zrovna jsem se ani u těchto scén moc nebavil. Pro mě film o ničem, navíc v celkem slabém režijním provedení. 40% (27.03.2013)